Fialův plán na vítězství ve volbách: halucinace

Petr Fiala poskytl v posledních týdnech několik dlouhých rozhovorů, v nichž se množství slov mísilo s poněkud zmateným obsahem sdělení. Například že jeho plánem je získat v příštích volbách 30 procent hlasů a porazit tak Andreje Babiše. K tomu má pomoci kampaň, která ve vlnách zaplavuje sociální sítě jednovětými výkřiky, u nichž se člověk během poklidného skrolování nekonečnou prázdnotou musí na chvíli zastavit a ověřit, zda se nejedná o parodický účet.

Výhled státního rozpočtu na příští roky dokonce počítá s poklesem výdajů na školství, vědu a výzkum. Fialova vláda nepočítá s tím, že by tuto zemi posunula, abych jej parafrázoval, do 21. století. A to se o posunu do tohoto století bavíme takřka čtvrt století po jeho začátku.

Příkladem může být 24. říjen, v němž v dopoledních hodinách v půlhodinových intervalech začal premiérův profil chrlit odvážná tvrzení, která mají jen máloco společného s realitou. Například: „České školství bude odpovídat požadavkům 21. století a tomu, co od něj oprávněně očekáváte vy.“ Nebo: „Rozpočet na vzdělávání je rekordní. Do školství jde 291 miliard korun.“ A dále: „Rekordní budou výdaje na vědu, výzkum a inovace v celkové výši 51,6 miliardy korun.“

Premiér nejspíš vládne v jiné realitě jiné zemi. V ní se například každý rok neopakuje naprosto ostudné mrhání talenty a dětskými osudy v podobě přijímacích zkoušek na střední školy, jejichž kapacity neodpovídají požadavkům žáků, rodičů či 21. století (ale ani toho předchozího). Za pár měsíců se v naší realitě toto všechno odehraje znovu, protože v ní se dosud nezměnilo nic.

Rozpočet školství je rekordní možná tak ve fantaskním světě Petra Fialy. Rozpočet školství byl v českém kontextu rekordní naposledy za vlády Babiše v letech 2020 a 2021, kdy jsme se přiblížili průměru OECD a ani tehdy jsme ho nedosáhli. Za vlády Petra Fialy se rozpočet vzhledem k HDP začal opět propadat ke dnu. Že budou finance odpovídat minimálně průměru OECD, si Fialova vláda přitom napsala do programového prohlášení. Stejně tak přijala zákon, že budou mít učitelé 130 procent průměrné mzdy. Nic z toho vláda nesplnila a už ani nesplní. Přesto premiér opakovaně trousí věty o rekordních investicích do školství. Pokud má být tohle cesta, jak zastavit populismus, možná ani nestojí za to ho zastavovat.

Podobně se to má s rekordními výdaji na vědu a výzkum, které i příští rok budou vzhledem k HDP zaostávat za rokem 2020 i průměrem Evropy. Výhled státního rozpočtu na příští roky dokonce počítá s poklesem výdajů na školství, vědu a výzkum. Fialova vláda nepočítá s tím, že by tuto zemi posunula, abych jej parafrázoval, do 21. století. A to se o posunu do tohoto století bavíme takřka čtvrt století po jeho začátku. S takovou 21. století nestihneme dohnat předtím, než začne století 22. 

Že přitom Fiala rozumí poměru výdajů k HDP, dokládají třeba výdaje na obranu, kde vláda náhle nešermuje miliardami, ale operuje s procenty HDP. Jenže u školství premiér nemůže říct: dáváme do něj průměr OECD, jak jsme slíbili v programovém prohlášení…

Voliči jsou nejspíš padlí na hlavu

Možná ještě horší než náhodné výkřiky na sítích jsou rozhovory s premiérem v médiích, v nichž se v podstatě odmítá zabývat reálným světem. V Deníku N se zamotal do bizarního fotbalového příměru: „Jsme ve třech čtvrtinách volebního období. Teď nemáme vítězit, ani ve fotbale to takto neplatí. Vedete dva nula v osmdesáté minutě – a klidně můžete na konci prohrát, když jsme u té fotbalové terminologie. Já teď nepotřebuji vést dva nula. Klidně můžu dva nula prohrávat. Ne že by mě to nechávalo klidným, samozřejmě mě to zneklidňuje. Ale musím přece mít strategii, která povede k tomu, že vyhrajeme v devadesáté minutě nebo ve sté, jak se to nyní prodlužuje donekonečna.“

Fialova vláda je asi jediný tým na světě, kterému je jedno, že 10 minut před koncem prohrává dva nula, protože v jeho světě stačí spoléhat na zázrak: „Vždyť bude kampaň, proč bych vám to teď měl vykládat. Někdy nechápu českou debatu, český veřejný prostor a české uvažování o politice,“ pokračoval premiér ve zmíněném rozhovoru, v jehož dalších částech o sobě dokonce hovořil ve třetí osobě a ptal se voličů, co s jeho výsledky plánují dělat.

S takovým nastavením je pro kohokoli těžké až nemožné rozumět české debatě i uvažování o politice. Zvlášť když se premiér a profesor politologie rozhodne ignorovat politickou realitu, do níž tuto zemi přivedla jeho vláda pod jeho vedením. V podobném duchu odpovídal dříve v rozhovoru pro Seznam Zprávy, kde tvrdil, že není mimozemšťan nebo že ho nezajímají průzkumy. Několikrát tak čtenáře napadne, čeho přesně je Fiala profesor. Nezbývá než doufat, že s tou politologií to je jen nějaká pomluva.

„Já připouštím a vidím to – nejsem blázen – jak někteří mají pocit, že jsme něco neudělali dost důsledně. Od nás voliči očekávají něco, co nemůžeme splnit, ale to je normální v politice,“ vysvětluje premiér svým voličům. Vysvětluje, že jestli očekávali splnění slibů, se kterými vyhrál volby nebo které si napsala jeho vláda do programového prohlášení, tak jsou nejspíš padlí na hlavu. Nejsem si jistý, jestli podobnou chybu za rok udělají znovu.