Antisemitský pogrom v Amsterdamu? Takové rámování ubližuje zejména Židům

„Den před výročím nacistického velepogromu přezdívaného Křišťálová noc se Židé v ulicích evropského města opět snaží zachránit před lynčujícím davem,“ začíná reportáž, kterou připravili reportéři České televize Jakub Szántó a David Borek k amsterdamským událostem ze 7. listopadu.

Ty proběhly následovně: do Amsterdamu přijelo na 2600 izraelských fanoušků fotbalového týmu Maccabi Tel Aviv. Ti se po městě pohybovali ve skupinách po stovkách lidí a hromadně skandovali rasistická hesla jako „Smrt všem Arabům“ nebo „Fuck you, Palestine“. Z budov strhávali palestinské vlajky, pálili je a fyzicky napadali taxikáře arabského původu. To vyvolalo agresivní reakci skupiny místních obyvatel, kteří se v hromadných online konverzacích zorganizovali a provedli sérii útoků ve stylu „hit and run“, po níž zůstalo zhruba třicet Izraelců zraněných. Pět z nich bylo hospitalizováno. Nikdo nebyl zraněn těžce.

Antisemitismus pohoršuje, islamofobie je v pořádku

Popsané útoky vyvolaly pozornost světových lídrů a médií. Většina z nich se zaměřila na násilnou odvetu a akce, která ji vyvolala, zůstala často bez komentáře. Média tak plnily veřejné odsudky a pohoršování se nad chováním útočníků. Na odsouzení násilí jako takovém není samozřejmě nic špatného. Extrémně problematické ale je, že se toto násilí prezentovalo jako „antisemitský pogrom“.

Ve chvíli, kdy se jakýkoliv projev solidarity s civilním obyvatelstvem Gazy interpretuje jako antisemitismus a násilí vyvolané rasistickou provokací a vandalismem jako „pogrom“, není divu, že lidé z židovské diaspory pociťují čím dál větší strach.

Mezi politiky, kteří se nad popsanými útoky na sociálních sítích performativně pohoršovali, nechyběli samozřejmě ani Petr Fiala a Jan Lipavský. Fiala na síť X napsal, že důrazně odsuzuje antisemitské útoky v Amsterdamu. „Přesně tohle mám na mysli, když mluvím o nezvládnuté migraci do Evropy. Nesmíme jen přihlížet šíření antisemitismu a násilí, ale musíme se starat o bezpečnost svých občanů,“ zneužil incident k protiimigrační předvolební rétorice. Škoda jen, že text nedoprovodil svým portrétem před Orbánovým neslavným protiuprchlivkým plotem. Jeho příspěvek byl totiž jen o trochu střízlivější a méně islamofobní verzí slov Geerta Wilderse, lídra nizozemské krajně pravicové strany PVV. Ten označil Amsterdam za „Gazu Evropy“ a slíbil deportovat cizince, kteří údajně usilují o likvidaci Židů.

Jan Lipavský na X napsal, že den před výročím, kdy si připomínáme boj proti fašismu a antisemitismu, došlo v Amsterdamu k násilí, které hluboce odsuzuje. „Násilí, nenávist a antisemitismus nemají v Evropě ani na světě místo,“ dodal. Z jeho příspěvku, v němž ani slovem neodsoudil chování izraelských fanoušků, se můžeme jen domýšlet, že rasismus vůči Arabům tu místo má a vítáme ho s otevřenou náručí.

O tom ostatně svědčí i fakt, že ani jeden ze zmíněných neodsuzoval protimuslimské pogromy, které se na popud krajně pravicového aktivisty Tommyho Robinsona v srpnu tohoto roku, odehrály v anglickém Rotherhamu. Tehdy Fialu ani Lipavského násilí na menšinách v cizí zemi netrápilo. A to přesto, že v tomto konkrétním případě se jednalo o útoky na hostely, kde byli ubytovaní žadatelé o azyl, kteří nikoho neprovokovali. Stejně tak ostatně ani jeden z nich neodsoudil pogromy na Palestince, které od 7. října páchají izraelští extremističtí osadníci za podpory státní reprezentace na území Západního břehu Jordánu.

Pokrytí mainstreamovými médii

Pokřivená prezentace celé události není jen výsledkem veřejných prohlášení politických představitelů. Na tomto pokřivení aktivně spolupracovala i mnohá media, s Českou televizí v čele. Některá z nich prezentovala video záběry násilného chování fanoušků Maccabi naopak jako násilnosti páchané na izraelských Židech. Jak uvádí reportáž Voxpotu, mezi médii, která záznam takto falešně uvedla, byly např. německý Bild, americký The Wall Street Journal nebo britská BBC. Většina z nich se omluvila a video nahradila nebo odstranila. Ještě dva dny po upozornění autorky ho však takto překrouceně odvysílala Česká televize.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o pouliční násilí vyvolané emocemi a potyčkami mezi dvěma skupinami lidí, dalo by se očekávat, že Česká televize k okomentování situace přizve sociologa nebo socioložku zaměřující se na studium procesů eskalace násilí. Místo toho ale ve studiu České televize vystoupila Irena Kalhousová, analytička a odbornice na politiku státu Izrael a bezpečnostní situaci na Blízkém východě.

Ta, ačkoliv se odborně antisemitismem nezabývá, o incidentu rovněž mluvila jako o antisemitsky motivovaném násilí a přirovnání ke Křišťálové noci nijak nerozporovala. Během rozhovoru například řekla, že při sledování záběrů z amsterdamských ulic jí bylo jasné, že jde o něco hlubšího než reakci na „provokaci“ fanoušků Maccabi. Rovněž vyjádřila zklamání nad tím, že se něco takového může ve 21. století odehrávat v evropském liberálním městě. Přestože během rozhovoru zmínila, že kromě antisemitismu roste i islamofobie, jako řešení vedoucí ke zmírnění situace navrhla vzdělávání imigrantů o antisemitismu. Z jejích slov tedy vyplývá, že izraelské agresivní vandaly pokřikující „Vym*dat s Araby“ a evropské islamofoby páchající protimuslimské pogromy zřejmě vzdělávat netřeba.

Nárůst antisemitismu?

To, že antisemitismus ve společnosti přítomný je, je zřejmé například z popularity konspirační teorie „velké výměny“, v níž jsou Židé vykreslováni jako manipulátoři, kteří stojí za procesem nahrazování západních populací migranty z jiných kultur, tj. Araby. Jádrem této teorie je představa, že Židé chtějí „oslabit“ nebo „zničit“ západní civilizaci, což je samozřejmě zcela nepodložené a slouží to k šíření nenávisti jak vůči Židům, tak vůči Arabům a LGBTQ+ lidem. Vrah, který spáchal před dvěma lety útok na bratislavský gay bar Tepláreň, byl ovlivněn narativem této teorie. Strach z antisemitismu tedy není iracionální.

Problém ale je, že se díky přičinlivé práci médií a politiků značně rozšířila jeho definice. Někteří tak řadí mezi projevy antisemitismu i mírové iniciativy, studentské protesty na univerzitních kampusech nebo údajné „mlčení feministek ke zvěrstvem Hamásu“. Ve chvíli, kdy se jakýkoliv projev solidarity s civilním obyvatelstvem Gazy interpretuje jako antisemitismus a násilí vyvolané rasistickou provokací a vandalismem jako „pogrom“, není divu, že lidé z židovské diaspory pociťují čím dál větší strach.

Právě před zneužíváním pojmů, jako je např. „pogrom“, varuje britský odborník na antisemitismus Brendan McGeever. Ten se vyjádřil jasně: přestože se jednalo o znepokojující událost, to, co se stalo v Amsterdamu, nebyl pogrom. Pogrom je termín, který popisuje kolektivní násilný útok na utlačované menšiny ze strany většinového obyvatelstva. Může být podporovaný státní autoritou jako v případě izraelských osadníků, ale nemusí jako v případě protimuslimských pogromů v Anglii. Důležité je, že je při něm zcela zřejmé, kdo je pasivní oběť, na které je pácháno násilí, aniž by se čímkoliv provinila, a kdo násilí vyprovokoval. To není případ amsterdamských událostí. Takové rámování proto není pouze zavádějící, ale je také politicky nebezpečné, protože vyvolává morální paniku a masovou hysterii. Skutečně, přemrštěné reakce na sociálních sítích na sebe nenechaly dlouho čekat. Online platformy zaplavila ta nejdivočejší přirovnání, jaká si lze jen představit. Mezi těmi nejnecitlivějšími byly memy s Annou Frankovou v tričku Maccabi Tel Aviv. Což je nejen nevkusné, ale navíc se jedná o bagatelizaci holocaustu.

Násilí a radikalizace

Známky antisemitismu byly v ulicích Amsterdamu nepochybně přítomny – existují důkazy, že někteří účastníci křičeli protižidovská hesla. Jakkoli však byla jejich slova odsouzeníhodná, je také zřejmé, že jejich antisemitismus nebyl jediný a klíčový faktor, který vedl k mobilizaci násilného davu.

Ačkoliv se často domníváme, že sama ideologie jako motiv k násilí stačí, už to, že ne všichni rasisti jsou násilníci, dokazuje, že to není pravda. Podle sociologických teorií radikalizace musí být ve hře více faktorů, které se vzájemně ovlivňují. Velkou roli můžou hrát například emoce a intenzivní pocit nespravedlnosti, při němž se násilí zdá ospravedlnitelné. V době, kdy Izrael za finanční pomoci světových velmocí doslova srovnal Gazu se zemí, přijeli fanoušci Maccabi do Amsterdamu, aby ho vandalizovali a fyzicky i slovně napadali jeho obyvatele. To vše za hlasitého skandování oslavujícího izraelskou armádu, která je obviněna z páchání genocidy. Místní na ně zaútočili, nejen proto, že je vnímali jako reprezentanty státu Izrael, ale také proto, že oslavovali jeho operaci v Gaze, která má na svědomí více než 43300 palestinských životů.

Z rámování událostí jako antisemitského pogromu nejvíce benefituje izraelská vláda, která usiluje o to, aby přesvědčila Židy, že Izrael je pro ně jediným bezpečným místem a že muslimové a Arabové pro ně představují existenční hrozbu. Události v Amsterdamu ale jasně ukázaly, že kvůli izraelským válečným operacím nepřátelství vůči těm Izraelcům, kteří válku nekriticky podporují a oslavují, v zahraničí jen roste.

Prezentovat událost jako pogrom se izraelské vládě hodí i proto, že na nějakou dobu zaměstná evropská média, a odvede tak pozornost od jejích válečných operací na Blízkém východě. V den, kdy se evropští lídři pohoršovali nad „antisemitismem v evropských ulicích“, zabila izraelská armáda přes sto lidí v Gaze a Libanonu. O jejich smrti jsme se z evropských médií nic nedozvěděli.

Autorka je spolupracovnice redakce.