Způsob, jakým se u nás miliardáři Pavlu Tykačovi z veřejných financí přispívá na jeho byznys, dokazuje, že bohatí lidé v Česku rozhodně mezi utlačovanou třídu nepatří. To samé se ale pochopitelně netýká nás, obyčejných lidí – vláda už více než tři roky ignoruje, že u nás přibližně dva miliony lidí žijí těsně nad hranicí chudoby a jeden milion obyvatel pod ní. Ale pokud jste miliardář, můžete mít jistotu, že vás český stát nikdy nenechá padnout na dno.
Zůstává otázkou, proč v Česku dále vydržovat uhelné elektrárny, je-li něco takového proti ekonomickému zájmu spotřebitelů i proti jakýmkoliv snahám o ekologičtější české hospodářství.
Svědčí o tom například to, že Tykačova společnost Sev.en obdrží dotaci téměř 800 milionů korun, aby do nové éry energetiky bez fosilních paliv vykročila tou správnou nohou. V rámci projektu Green Mine budou na území bývalého mosteckého hnědouhelného Lomu Československé armády z evropských peněz financovány solární elektrárny, aquaponické farmy nebo přečerpávací vodní elektrárna.
Tento projekt byl těžařské společnosti schválen navzdory tomu, že Severní energetická stále nepřevedla nutné množství financí na veřejné vázané účty, které jsou určené na rekultivaci plochy hnědouhelného lomu. Český báňský úřad 17. října potvrdil, že Severní energetická má na speciálním vázaném účtu finanční rezervy na rekultivace a sanace území ve výši přibližně 1,6 miliardy korun. Podle generálního ředitele skupiny Sev.en (jíž je Severní energetická členem) ale rekultivace mosteckého lomu vyjde přibližně na tři až čtyři miliardy korun.
Je nutné upozornit, že společnost Sev.en také disponuje rezervou asi 1,2 miliardy korun na tzv. analytických účtech – to, že bude možné v případě potřeby tyto prostředky získat, ovšem není jisté. Český stát nicméně Severočeské uhelné její laxnost při přesouvání finančních rezerv na vázané účty určené na povinné rekultivace nijak nevyčítá – zákonnou povinnost vložit finance na vázané účty má Sev.en totiž až do roku 2030.
Uhelným elektrárnám zvoní hrana
Jako by nebyly dostatečně skandální události kolem mosteckého hnědouhelného Lomu ČSA, spustila se letos na jaře také hysterie okolo možnosti uzavření Tykačových elektráren Počerady a Chvaletice. V manipulativním textu Seznam Zpráv tisková mluvčí skupiny Sev.en podotýká, že situace v energetice je vážná a že může dojít k uzavření elektráren „v horizontu měsíců”. V druhé polovině článku je pak nastíněno, jaké miliardář žádá výkupné – jedná se pochopitelně o státní dotace. „Podle informací SZ Byznys není Tykač zatím pevně rozhodnut elektrárny zavřít, nehodlá ale dlouhodobě dotovat ztrátovou výrobu a doufá, že stát s financováním provozu jeho zdrojů pomůže,” píše se v textu.
O pár měsíců později se Pavel Tykač na debatě Prague Finance Institute nechal slyšet, že výroba elektrické energie z uhlí se mu již pár měsíců ekonomicky nevyplácí. Upozornil také, že uzavření jeho elektráren bude mít politicko-společenské důsledky. Jako správný samaritán každopádně dodal, že se případným politickým řešením nijak nebrání: „Jsem v pozici, že nezavírám hospodu na vesnici, ale kritickou infrastrukturu. Můj úkol je toto politikům říct a je na nich, jestli to chtějí nebo ne. Já jim řekl, že mé dveře jsou otevřené a jsem připravený jim vyjít vstříc.”
Obě miliardářovy uhelné elektrárny Počerady i Chvaletice se přitom minulý rok podle veřejných dat Integrovaného registru znečišťování umístily na stupni vítězů jako dva vůbec největší čeští znečišťovatelé ovzduší rtutí. Elektrárna Počerady za minulý rok vypustila celých 19 procent všech emisí rtuti v Česku, elektrárna Chvaletice pak 13 procent.
Tragická pochopitelně zůstává ztráta pracovních míst. Přestože směřování k uzavření hnědouhelných dolů nemůže být pro jejich zaměstnance nijak překvapivé (například o uzavření Lomu ČSA v roce 2026 se mluví již od roku 2015), postupné opuštění těžkého průmyslu je posledních několik desítek let bolavou ránou regionu. Tím spíše by Mostecku pomohlo, kdyby se v Česku namísto investování do miliardářů zamýšleli politici nad tím, jak strukturálně vrátit peníze do regionů a zastavit setrvalý úpadek českých periferií.
Alarmující scénář se nekoná
Podle zevrubné studie organizace Fakta o klimatu nicméně česká energetická soustava unese, pokud budou uhelné elektrárny kvůli nerentabilitě uzavřeny. Studie modelovala dva možné scénáře: předně hospodářské dopady dražší emisní povolenky v roce 2025, a pak obdobné dopady při levnější emisní povolence. Platí, že čím dražší budou v roce 2025 emisní povolenky, tím dražší bude i elektřina vyrobená z uhlí. Z provedeného modelování nicméně vychází, že dokonce i při scénáři s levnější povolenkou by bylo ekonomicky výhodné odstavit jisté množství uhelných zdrojů – a tedy i uhelných elektráren.
Tím spíše by bylo výhodné odstavit uhelné elektrárny v tzv. „kritickém scénáři”, v němž by cena uhlí byla kvůli dražší emisní povolence výrazně vyšší. Miliardář varuje před nedostatkem domácí energie, nicméně i v „alarmujícím” scénáři s dražší emisní povolenkou by bylo třeba pokrýt dovozem elektřiny ze zahraničí asi pouze 4 procenta roční spotřeby energie. Navíc bude i tato dovezená energie levnější než česká elektřina z uhlí. Pozitivně by tento vývoj v každém případě dopadl na životní prostředí: české emise z výroby elektřiny by při tzv. „kritickém scénáři” poklesly až o 40 procent.
Autoři v analýze také upozorňují, že dotování výroby elektřiny z uhlí není pro Českou republiku ekonomicky rentabilní, protože česká energetická soustava si patrně udrží dostatečný výkon i bez jakékoliv podpory. Případně by se jednalo o dotování dražšího českého uhlí oproti levnějšímu dovozu zahraničních zdrojů elektřiny. Jak analýza upozorňuje, toto nelogické zvýhodňování uhelných zdrojů by v důsledku zaplatili čeští spotřebitelé – autoři možné náklady vyčíslují až na 6 miliard ročně, tedy v přepočtu 600 korun na každého obyvatele ČR ročně.
Dotace pro bohaté – už zase?
Data ze studie organizace Fakta o klimatu nebo z analýzy ČEPS a Ministerstva průmyslu Tykačovo naříkání v každém případě nepotvrzují a naopak upozorňují, že patrně i navzdory vypnutí zmíněných uhelných elektráren nenastane nedostatek elektřiny. Přesto už se miliardářovo vyhrožování projevilo na přípravě legislativy, která se týká české energetické sítě. Součástí připravované novely zákona Lex OZE III (třetí novela zákona o podporovaných zdrojích energie) jsou totiž i dotace pro uhelné elektrárny.
Přestože Lex OZE III má primárně přinést možnost decentralizace energetických zdrojů v české síti, pro množství pozměňovacích návrhů novelu už někteří začínají označovat za slepenec. Nejproblematičtější na novele nicméně zůstávají dva body, které se snaží zabránit náhlému odstavení stávajících uhelných elektráren – a to za cenu dotování uhelné elektřiny státem.
První varianta návrhu počítá s tím, že by státem dotovanou uhelnou elektrárnu dál provozoval původní vlastník. Tato varianta hrozí mimořádným rizikem zneužití ze strany Tykačovy skupiny Sev.en s ohledem na to, že cena uhlí spalovaného v elektrárnách není určována tržně, ale kontraktem mezi provozovatelem uhelného lomu a elektrárny. Ve chvíli, kdy se jedná o dvě firmy jedné mateřské společnosti (jako je tomu v případě Severní energetické a elektrárny Počerady), může teoreticky společnost simulovat „ztrátovost”, a podvodem tak dosáhnout na státní dotace.
Podle druhé („tržnější”) varianty návrhu zákona by o uhelnou elektrárnu podpořenou státem soutěžily v aukcích i další energetické firmy a vítěz by pak zdroj převzal do své správy. Přesto zůstává otázkou, proč v Česku dále vydržovat uhelné elektrárny, je-li něco takového proti ekonomickému zájmu spotřebitelů i proti jakýmkoliv snahám o ekologičtější české hospodářství.
Přestože se otázka, zda mají chudší lidé platit násobně bohatšímu oligarchovi za jeho dražší elektřinu (která navíc kromě znečišťování životního prostředí svými emisemi rtuti dopadá i na zdraví obyčejných lidí) nezdá být nijak náročná, život v pozdním kapitalismu přináší mnohá překvapení. Včetně často zcela zcestných rozhodnutí našich zákonodárců. I proto je namístě, abychom schvalování novely Lex OZE III obezřetně sledovali – koneckonců je máloco tak trapné jako Tykačovo obohacování se na účet zbylých deseti milionů obyvatel České republiky.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás