Miliardář a uhlobaron Pavel Tykač skrze médium Seznam Zprávy varuje, že své dva uhelné lomy, Lom Československé armády a Lom Vršany, a dvě elektrárny, v Počeradech a Chvaleticích, uzavře už v roce 2025. Alarmující článek Seznamu upozorňuje na nedostatek energie i ztrátu pracovních míst. Ve skutečnosti ovšem Tykačova skupina Sev.en Česká energie tímto způsobem chce pouze vyžebrat peníze ze státní kasy. „Podle informací Seznam Zpráv Byznys není Tykač zatím pevně rozhodnut elektrárny zavřít, nehodlá ale dlouhodobě dotovat ztrátovou výrobu a doufá, že stát s financováním provozu jeho zdrojů pomůže,“ uvádí se v článku Seznam zpráv. To, že český miliardář prosí stát o dotaci, je přitom hluboce absurdní hned z několika důvodů – nejvíce zřejmým je patrně ten, že Pavel Tykač skrze svůj fosilní byznys dlouhodobě dosahuje natolik neuvěřitelných zisků, že není důvod, proč by jej měl stát jakkoliv finančně podporovat. Například za rok 2022 Tykačův majetek vzrostl o necelých 100 miliard korun.
V článku Seznam Zpráv jsou jako příčina ukončení Tykačova byznysu nesprávně uvedeny evropské emisní povolenky a nikoliv neschopnost Sev.en modernizovat vlastní provozy.
Informování o náhlém uzavírání lomů a elektráren je ze strany Pavla Tykače a Sev.en rovněž velmi zavádějící. Například k uzavření Lomu Československé armády v roce 2026 je směřováno už od roku 2015. V současnosti už dokonce prochází připomínkovým řízením plán rekultivace tohoto lomu. To, zda bude lom uzavřen v polovině roku 2026 nebo na konci roku 2025, je tedy zcela irelevantní a Sev.en Česká energie tohoto faktu pouze manipulativně zneužívá.
Nijak překvapivé není ani uzavření elektráren Chvaletice a Počerady v blízké budoucnosti – Sev.en dlouhodobě odmítá investovat do jejich modernizace, která by umožnila dodržet emisní limity elektráren. Elektrárna Počerady v roce 2021 získala na svůj provoz emisní výjimku, ta ale končí u dvou kotlů 30. června 2024, u dalšího na konci roku 2024 a u zbylých 30. června 2025. Podobně elektrárna Chvaletice má emisní výjimku do 17. srpna 2027. Obě elektrárny přitom ČEZ v minulosti prodal Tykačově Sev.en České energii pod cenou právě kvůli nutnému zavedení ekologických opatření pro splnění emisních limitů. A konečně, jak upozorňuje Greenpeace, k ukončení těžby na velkolomu Vršany musí zákonitě dojít, pokud dojde k uzavření dvojice elektráren – uhlí z lomu totiž není vhodné pro většinu tepláren a po uzavření Počerad a Chvaletic by tak pro něj nebyl odbyt. Tykačovy firmy setrvale ignorovaly nutnost investic – a přesto jim byly ze strany státu opakovaně udělovány emisní výjimky. A nyní miliardář opět dělá překvapeného z představy, že jeho byznys musí splňovat ekologické standardy. V Česku jsme velmi rádi přísní na chudé – mohli bychom proto podobnou zásadovost začít aplikovat i na bohaté. Pokud bychom zavedli „třikrát a dost“ pro Pavla Tykače, žádné další úlevy, natož dávky, by pro svůj uhelný byznys už jistě nedostal.
V článku Seznam Zpráv redaktorka uvádí: „Stát ale těžko může nutit soukromého byznysmena k málo výnosnému nebo ztrátovému podnikání.“ S tím nelze než souhlasit a také dodat, že se všichni velmi těšíme, až Pavel Tykač se svým ztrátovým podnikáním ve fosilním průmyslu v Čechách konečně skončí. V článku Seznam Zpráv jsou jako příčina ukončení Tykačova byznysu nesprávně uvedeny evropské emisní povolenky a nikoliv neschopnost Sev.en modernizovat vlastní provozy. Ale i pokud k rychlejšímu ukončení Tykačova podnikání doopravdy přispěly evropské emisní povolenky, kvůli nimž je uhelná energie v porovnání s energií z obnovitelných zdrojů nebo jádra méně rentabilní, je to ve skutečnosti pozitivní zpráva pro nás všechny. Tento fakt totiž svědčí o tom, že evropské zákony přispívají k tomu, k čemu byly zavedeny: tedy ke klimaticky neutrální energetické budoucnosti Evropy.
Podle expertů na energii v tiskové zprávě Greenpeace i pokud Sev.en Česká energie v následujícím roce odstaví elektrárny Počerady a Chvaletice, energetickou bezpečnost České republiky to neohrozí: obě elektrárny totiž dohromady vyrábějí méně, než je celkový vývoz elektřiny ČR. Nicméně je skutečně nutné při transformaci české energetiky zajistit, aby před rokem 2030 nenastalo hromadné zavírání elektráren. Využívání uhlí totiž opravdu může být ukončeno už před rokem 2033 – a to pro nízkou rentabilitu. Vláda přitom v rámci Státní energetické koncepce ČR s tímto ne zcela počítá. Namísto uhlobaronů je ale nutné mohutně podpořit rozvoj alternativních zdrojů – ekologické organizace navrhují, aby vláda zvýšila podíl obnovitelné energie do roku 2030 alespoň na 33 procent. Rozvoj obnovitelné energie zahrnuje především zrychlení povolovacích procesů elektráren na obnovitelné zdroje energie nebo rychlejší budování infrastruktury na akumulaci energie z obnovitelných zdrojů. Bude také nutné transformovat teplárenství nebo vystavit nové flexibilní záložní zdroje pro pokrytí špiček spotřeby elektřiny.
Pavel Tykač také hrozí ztrátou pracovních míst ve svém fosilním byznysu. Na jedné straně plánovaný útlum těžby skutečně některé pracovní pozice zákonitě zruší, je zde ovšem snaha se na ekonomickou transformaci uhelných regionů připravit – například pomocí evropského fondu Spravedlivé transformace. Z něho budou financovány projekty, které mají nová pracovní místa vytvořit: koneckonců z něho čerpá i sám miliardář Pavel Tykač skrze svůj miliardový projekt Green Mine. Ten bude v oblasti rekultivovaného Lomu Československé armády budovat fotovoltaickou elektrárnu, akvaponickou farmu nebo vzdělávací a výzkumná centra. Tvrdit, že se uhelných regionů odklon od těžby fosilních paliv nijak nedotkne, není pravda. Ale jedním z důvodů, proč ekonomická transformace v těchto regionech zatím probíhá velmi pomalu, jsou i velké, nenasytné subjekty jako je Tykačova Sev.en Česká energie, které si namísto toho, aby umožňovaly místním ekonomicky růst, chtějí veškeré finanční prostředky přivlastnit jen pro sebe. Tím spíše bychom na miliardářovo naříkání neměli skočit. Ať si se svým špinavým byznysem klidně konečně odejde pryč – nás na Mostecku Tykač stejně vždycky jen drancoval.
Autorka je redaktorka mostecké redakce Alarmu.
Tento článek byl podpořen grantovým programem Journalismfund Europe Local Media for Democracy.