„Argentinu už čekají jen dobré zprávy,“ ohlašoval v sobotu Javier Milei na sjezdu svého hnutí La Libertad Avanza v Buenos Aires. Mimo to předseda tohoto hnutí oznámil cíl zvítězit v takzvaných „midterms“ volbách, které jsou na programu příští rok. „Čeká nás volební triumf, ti praví zvítězí a populisté se definitivně potopí,“ řekl před několika tisíci svých příznivců.
Nic na Mileiově optimismu nezměnila ani páteční zpráva o dalším nárůstu míry chudoby v Argentině. Za první půlrok Mileiovy vlády se pod hranici chudoby propadly další více než tři miliony obyvatel druhé největší jihoamerické ekonomiky. Aktuálně se tak pod hranicí chudoby nachází 52,9 procent Argentinců, nejvíce od roku 2003. Místní statistický úřad, který Milei mimochodem také silně osekal, vypočítává chudobu srovnáním příjmu domácnosti s náklady na základní spotřební koš (v současné době tedy s hodnotou okolo 240 dolarů). V extrémní chudobě se pak nachází 18 procent Argentinců.
Nedávné průzkumy veřejného mínění pak zjistily, že obavy z inflace byly překonány obavami ze ztráty zaměstnání a z chudoby.
Vláda z ekonomické situace obviňuje předchozí peronistické kabinety. „Chudoba nevzniká ze dne na den, a ani ze dne na den nezmizí,“ prohlásil Milei a dodal, že vláda bývalého prezidenta Alberta Fernandéze stojí za „chudobou 95 procent Argentinců“. „Zdědili jsme zemi v katastrofálním stavu, ve které jsou skoro všichni lidé chudí,“ reagoval už dříve mluvčí hlavy státu Manuel Adorni.
Ekonomické problémy Argentiny Milei ve volební kampani sliboval vyřešit „šokovou terapií“. Argentinské peso měl nahradit americký dolar, skončit měla Centrální banka a rozbujelý stát se měl dočkat brutálního ořezání. První dva sliby ale na splnění čekají. Milei se totiž opírá o nepočetné zastoupení v parlamentu. Mnohokrát musel přistoupit ke kompromisu, jindy zase své plány musel odložit a doufat, že za rok jeho strana posílí. Čeho tak zatím argentinský anarchokapitalista dosáhl?
Vyhlášená válka inflaci
„Změny, které naše země potřebuje, jsou drastické,“ oznámil Milei krátce po svém zvolení. „Není tu prostor pro pomalý postup,“ vysvětlil prezident. A minimálně v začátku svého mandátu se svými slovy i řídil. Ve svém balíčku opatření devalvoval argentinskou měnu peso o 50 procent, snížil státní dotace na pohonné hmoty a ořezal počet vládních ministerstev na polovinu. Velký odpor pak vyvolalo zmrazení rozpočtu na školství.
Mileiova vláda mimo to zrušila cenová omezení základních potravin, jako je mléko a cukr. Došlo ke zrušení regulací cen plynu na vaření, vývozních kvót na hovězí maso a také snížení vládních požadavků na dovoz oceli, což mělo mít za následek snížení nákladů na výstavbu.
Úřadující prezident se pak odhodlal i k silně nepopulárním krokům. Vláda zmrazila důchody, výrazně snížila finanční pomoc vývařovnám pro sociálně slabé a škrtů se dočkaly i další sociální projekty, mezi nimi i například veřejně prospěšné práce. Došlo k propuštění desetitisíců státních zaměstnanců a vláda nadále tlačí na další omezování práv pracovníků. Mimo to chce vedení Argentiny poskytnout daňové pobídky zahraničním investorům, a to především v těžebním průmyslu. Terčem škrtů i slovních útoků jsou nadále federální agentury i státní společnosti, nad nimiž visí hrozba zrušení či privatizace.
Rychlé a razantní zásahy do veřejných výdajů pomohly Argentině dostat se z prosincového fiskálního deficitu na dubnový přebytek. Milei označující sám sebe za libertariána, nicméně za svou hlavní prioritu označil snížení inflace, kterou pro BBC označil za „nejregresivnější daň, která nejvíce postihuje lidi“. Inflace v zemi, která se v žebříčcích míry inflace vyhřívá na předních příčkách, za dobu Mileiovy vlády postupně zpomaluje. V dubnu ta meziměsíční poprvé spadla do jednociferných čísel, ta meziroční se ale na základě srpnových čísel nadále pohybuje vysoko nad 200 procenty.
Tlak na aerolinky
Aktuálně se hrozba privatizace nejvíce týká státní letecké společnosti Aerolineas Argentinas. Šlo by o symbolický krok hned z několika důvodů. Privatizace národních aerolinií je krok podporovaný velkou částí Mileiových voličů a šlo by o značnou ránu pro úhlavního nepřítele libertariána v čele státu, a to argentinské odbory. Milei pravidelně ostřeluje aerolinie výroky o přebujelé struktuře a finanční nákladnosti.
„Od opětovného znárodnění v roce 2008 přesáhly státní dotace na pokrytí deficitů společnosti osm miliard dolarů,“ řekl minulý týden prezidentský mluvčí Adorni. Ten nadále argumentoval tím, že Aerolineas Argentinas v současné době zaměstnávají 1204 pilotů, na které připadá 81 letadel, což znamená téměř patnáct pilotů na jedno letadlo. Už v září přitom státní společnost přišla o 1500 pracovníků. Milei chce jít ale ještě dál. Aktuálně se totiž o privatizaci snaží prezidentským dekretem. Ani tady ale není zaručený úspěch, protože platnost dekretu může zrušit Kongres, jak už se v minulosti stalo několikrát.
Milei totiž chce, aby mu Kongres udělil pravomoc privatizovat více než dvě desítky státních společností. Odstátnění by se mělo týkat nejen Aerolineas Argentinas, ale také státních železnic, pošt nebo národního dodavatele vody. Jeho původní návrh zákona obsahující privatizační plány a stovky dalších ekonomických opatření neprošel v únoru druhým čtením. Zjednodušená verze, znovu předložená Kongresu v dubnu, pak prošla zatím jen dolní komorou a čeká na schválení Senátem.
Na fotbal se nesahá
V privatizaci se ale argentinská hlava státu odhodlala ještě k odvážnějšímu kroku. Na začátku září soud v Buenos Aires zablokoval Mileiovu snahu povolit převod argentinských fotbalových klubů do soukromých rukou. Podle prezidenta totiž stejný přístup jako stát potřebuje i národní sport, který dlouhá léta trápí korupce, špatný management i zastaralé zázemí.
Argentinské fotbalové kluby totiž fungují v modelu takzvaných „asociaciones civiles“ – neziskových občanských asociací, v jejichž čele stojí rada a prezident, které volí desetitisíce členů. Tedy model, který odrazuje soukromé investory. Kluby v tomto modelu mají důležitou sociokulturní hodnotu, která přesahuje hranice fotbalu. Právě k tomu v září přihlédl také soud v metropoli. Nebylo to ale první spojení Mileie s argentinským sportem číslo jedna.
Milei se krátce po svém zvolení dokonce nepřímo účastnil volby nového předsedy svého oblíbeného klubu Boca Juniors. V čele gigantu argentinského fotbalu tehdy chtěl bývalého prezidenta a koaličního partnera Mauricia Macriho a podpořil jeho kandidaturu. Volby ale nakonec vyhrála legenda klubu Juan Riquelme, který varoval právě před privatizací.
Pohled na privatizaci argentinského fotbalu, který navzdory vítěznému MS ve fotbale v roce 2022 zaostává na ligové úrovní například za tím brazilským, výrazné postavy tohoto sportu silně rozděluje. Například bývalý reprezentační útočník Sergio Agüero podpořil vstup soukromého kapitálu do argentinského fotbalu a přišel s návrhem společnosti City Football Club navázanou na Spojené arabské emiráty, pod kterou spadá jeho bývalý zaměstnavatel Manchester City nebo španělská Girona FC. Zatímco Milei fotbalistu pochválil za jeho „mimořádnou inteligenci“, jeho mateřský klub Independientes zuřil.
V zemi se pak zřejmě neujme ani návrh další bývalé hvězdy Juana Sebastiana Verona, který se chtěl inspirovat v německém pravidle „50+1“. Ve zkratce jde o to, že mateřský oddíl musí vlastnit minimálně 50procentní podíl v profesionálním klubu, což brání úplnému převzetí investorem. I proti tomuto návrhu se ale bouří fanoušci i zástupci klubů.
Argentinci na ulici
Milei se ve svém radikálním řezu do argentinského státu mimo jiné pustil i do oblasti bydlení. Podle deníku The Wall Street Journal po zrušení regulací v oblasti nájemního bydlení zažívá Buenos Aires boom trhu s nájemním bydlením. Na trh míří vysoké množství nemovitostí a nabídka pronájmů v Buenos Aires se podle deníku zvýšila o více než 170 procent.
Zrušení regulace nájemného sám Milei prezentuje jako jedno ze svých vítězství a součást „ekonomické léčby šokem“. Mezitím se nájemní bydlení stalo pro mnoho Argentinců ještě nedostupnějším. Ekonomové i realitní makléři ale poukazují i na nárůst nabídky, díky čemuž se má trh postupně stabilizovat. Podle ekonoma Federica Gonzáleze Rouca osloveného WSJ dokonce pronájmy po zohlednění inflace oproti loňskému říjnu poklesly téměř o polovinu.
„Paříž Jihu“, jak se argentinské metropoli někdy přezdívá, se dlouho potýkala s vysokým množstvím neobývaných bytů. Mnozí majitelé kvůli přísné regulaci raději byty drželi prázdné nebo je pronajímali pouze k rekreačním účelům. Právě tyto byty se tak dostaly na realitní trh spolu s nemovitostmi, které dosud nebyly pod přísnými regulacemi zkolaudované, aby z nich jejich majitelé nemuseli platit daně.
Jenže deregulace ihned ukázala i svou temnou stránku, kdy o bydlení velmi brzy přišli ti obyvatelé, kterým v už tak napjaté situaci vzrostly nájmy někdy i několikanásobně. Zatímco někteří se přestěhovali ke svým rodičům nebo známým (čímž se uvolnily další byty), jiní skončili na ulici. Už v dubnu se počet obyvatel žijících na ulici třímilionového Buenos Aires podle oficiálních statistik zvýšil na více než čtyři tisíce, tedy o 500 více než rok předtím. Humanitární organizace nicméně reálné číslo odhadují až na trojnásobek. Podle vedení metropole dokonce aktuální krize dostává na ulici až tři stovky obyvatel měsíčně.
„Situace je kritická, jsme opravdu zaskočeni. Nejen, že se zvýšil počet bezdomovců, ale i těch, kteří si zahanbeně přijdou říct o talíř jídla, sice nejsou na ulici, ale zkrátka nemají dost potravin,“ cituje deník El País koordinátorku neziskové organizace Amigos En El Camino Mónicu de Russis.
V metropoli navíc narůstá násilí namířené proti lidem bez domova, a to jak ze strany policie a úřadů, tak ze strany jiných obyvatel, dokumentuje deník El País. Neziskové organizace i farnosti mezitím shání dostatek jídla pro potřebné, které podle slov de Russis někdy dojde i v polovině dne. O to větší kontroverzi vyvolala zpráva, která způsobila spory i v rámci vládní koalice. Mileiova vláda měla ve státních rezervách schválně zadržovat až pět milionů kilogramů trvanlivých potravin zakoupených předchozí vládou, které měly zamířit do potravinových bank. Jejich distribuce začala až po nátlaku argentinské justice.
(Mileiova) nejistá budoucnost
Mezitím se ukazuje, že podpora Mileiových kroků u veřejnosti klesá. Průzkum ze závěru září ukázal pokles o 15 procentních bodů na 44 procent, což je nejstrmější propad během jeho devítiměsíční vlády. Nedávné průzkumy veřejného mínění pak zjistily, že obavy z inflace byly překonány obavami ze ztráty zaměstnání a z chudoby.
Kromě toho se proti Mileiovi postavil mocný kritik. Papež František v září mluvil podle komentátorů více jako Jorge Bergoglio (papežovo občanské jméno), když (nepřímo) zkritizoval Mileiovu vládu za potlačování protestů a jejich zákonné omezování, které ministryně pro bezpečnost Patricia Bullrich obhajuje nutností ukončit blokády silnic. „Vláda než na sociální péči vynaložila více peněz na slzný plyn,“ poznamenal papež.
„Mlčení tváří v tvář nespravedlnosti otevírá cestu k sociálnímu rozdělení, sociální rozdělení k verbálnímu násilí, verbální násilí k fyzickému násilí, fyzické násilí k válce všech proti všem,“ prohlásil František. Prezidentův mluvčí Adorni reagoval, že vláda respektuje stanovisko papeže, ale nesouhlasí. „Je to názor papeže Františka, kterému nasloucháme a přemýšlíme o něm. Nicméně nemusíme jeho názory na některá témata sdílet,“ uvedl Adorni.
Nakolik se papežovo varování může stát skutečností, ukážou další měsíce. Milei Argentince připravoval na „léčbu šokem“, pokud ale brzy nedojde ke zlepšení ekonomické situace, šok může lehce nahradit frustrace, shodují se komentátoři. Utěšovat zatím může Mileie a jeho podporovatele rozložená a nespolupracující opozice. Ani to ale nemusí trvat věčně.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás