Podle titulků světových médií se zdá, že epicentrum nejhorších humanitárních krizí leží ve východní Evropě či na Blízkém Východě. Podobné (ne-li více ničivé) krize se ale za poslední roky odehrávají na východě Afriky. Vedle nedávného konfliktu v etiopské Tigraji probíhá humanitární krize v sousedním Súdánu. Z konfliktu dvou generálů o moc se stal složitý a krvavý konflikt, do kterého se zapojují další ozbrojené frakce i regionální mocnosti.
Od začátku bojů zemřelo podle odhadů 150 tisíc lidí a nejméně 245 měst a vesnic bylo srovnáno se zemí. Odborníci OSN varovali, že naléhavou pomoc potřebuje přibližně 25 milionů lidí, což je asi polovina předválečné populace Súdánu. Už v březnu varovali vysocí představitelé Rady bezpečnosti OSN, že bez přístupu k potravinám a zdravotní péči by mohlo v příštích měsících zemřít až čtvrt milionu podvyživených dětí. Podle mezinárodních humanitárních organizací je navíc humanitární pomoc blokována oběma znepřátelenými frakcemi, které dodávky pomoci zneužívají jako válečnou zbraň.
„Chcete-li si představit, jak vypadá zhroucení státu v Súdánu, podívejte se na Libyi a vynásobte to deseti.“
OSN v srpnu vyhlásila plnohodnotný hladomor, který se týká uprchlického tábora Zamzam na okraji města Fášir na západě země. Už v únoru organizace Lékaři bez hranic odhadovala, že každé dvě hodiny v táboře zemře jedno dítě kvůli hladomoru nebo nemoci – a od té doby se situace ještě zhoršila. Katastrofální situace se ale netýká pouze Zamzamu. Tábor byl vyčleněn, protože je jedním z mála míst, o kterém má OSN spolehlivé informace. Ve skutečnosti hladomor sužuje velkou část země. Pokud brzy nepřijde mnohem větší pomoc, může podle Economistu propuknout nejhorší hladomor na světě za posledních 40 let.
Nizozemský think-tank Clingendael Institute už v květnu varoval, že hlad a související nemoci mohou v Súdánu do konce roku zabít více než dva miliony lidí. Autoři zprávy mezitím od té době prognózy rozšířili na další dva roky. „Optimistický“ scénář, který počítá s tím, že boje ustanou a že zemědělská úroda bude o něco lepší než minule, předpovídá do roku 2027 přibližně šest milionů „nadměrných úmrtí“. V pravděpodobnějším scénáři, podle kterého mohou boje pokračovat až do začátku příštího roku, může zemřít více než deset milionů lidí. Přestože někteří odborníci mají nižší odhady, panuje shoda, že bez ukončení bojů a přijetí odpovídajících kroků hrozí Súdánu masové hladovění v rozsahu, který nemá za poslední desetiletí obdoby.
Súdánci rukojmími ve válce o moc
Obyvatelstvo Súdánu se stalo de facto rukojmími dvou generálů. Na jedné straně je faktický prezident Súdánu Abdal Fattáh al-Burhán, který vede Súdánské ozbrojené síly. Generál al-Burhán je u moci od roku 2019, kdy se dostal do úřadu během bouřlivého období po povstání proti prezidentovi Umaru Hasanu al-Bašírovi, který byl svržen v dubnu 2019 po masových protestech. Proti němu stojí vůdce povstalecké skupiny Jednotek rychlé podpory (zkráceně RSF), známý jako Hemedti, který je někdejším spojencem al-Bašíra. V říjnu 2021 se oba generálové spojili a vojenským převratem se chopili moci. Krátce poté se ale rozešli a stali oponenty.
Boje mezi oběma jednotkami se rozhořely v polovině dubna loňského roku. Konflikt není motivován ideologickými nebo náboženskými důvody, jde hlavně o moc a hledání spojenců uvnitř i mimo Súdán. Boje se nejprve týkaly především oblasti hlavního města Chartúmu, ze kterého se, co do míry destrukce, stalo africké „Aleppo“. Postupně se ale konflikt rozšířil i do zbytku Súdánu. Podle slov zvláštního amerického vyslance v Súdánu Toma Perriella se konflikt vyvinul v „pět nebo šest různých válek najednou“. Obě strany dnes zahrnují stále složitější konstelaci ozbrojených frakcí. Do pravidelných súdánských ozbrojených sil (SAF) se zapojily jak islamistické milice, tak dobrovolné civilní obranné jednotky. Zahraniční žoldnéři a arabské kmenové milice zase spolupracují s Jednotkami rychlé podpory (RSF). Human Rights Watch uvádí, že na obou stranách dochází k systematickému porušování lidských práv.
Konflikt trvá necelých 17 měsíců, rychlost destrukce je ale bezprecedentní. Po celou dobu se navíc Súdánu dostává zoufalého nedostatku humanitární pomoci nejen z důvodu jejího zmíněného blokování, ale i kvůli nezájmu velké části mezinárodního společenství. Konflikt už přitom z domovů vyhnal už více než deset milionů lidí, kteří hledají útočiště v sousedních státech. Většina obyvatel se ale snaží před boji ukrýt v jiných súdánských regionech.
Jedním z nich je právě Dárfúr, kam se v posledních měsících rozšířila ta nejničivější část války. Po expanzi bojů daleko za hranice hlavního města milice RSF zahájily brutální kampaň proti černošskému etniku Masalitů. Vzhledem k tomu, že Dárfúr je oblastí, kam směřovala většina vnitřně vysídlených obyvatel země, válka na tento region dopadla s ještě hrozivějšími humanitárními následky.
Opakování nedávné tragédie v Dárfúru
Oblast v západním Súdánu má tragickou historii poznamenanou etnickým násilím a humanitárními krizemi. Už na počátku roku 2000 tady proběhl brutální konflikt, který měl za následek smrt statisíců lidí a vysídlení milionů obyvatel. Genocidu Masalitů a dalších nearabských obyvatel tehdy měla na svědomí milice Džandžavíd. Oba generálové bojující o moc v Súdánu v Dárfúru působili. Hemedti byl jedním z velitelů milicí Džandžavíd, které jsou zodpovědné za nejhorší zvěrstva konfliktu v tomto regionu. Současné RSF z částí těchto milic vyrostly.
I dnes je RSF obviňována z podobných zvěrstev. Povaha násilí, kterého se jednotky v Dárfúru systematicky dopouštějí, vyvolává reminiscence předchozích etnických konfliktů. Stejně jako tehdy, i dnes nejspíše přerůstají tyto konflikty v další genocidu. Podle súdánského právníka Mutasima Aliho záměr fyzické likvidace Masalitů a dalších nearabských skupin obyvatel odráží vzorce násilí, které charakterizovaly genocidu na počátku roku 2000. RSF přitom podobně jako před více než 20 lety systematicky dehumanizuje nearabské obyvatelstvo.
Před situací v Dárfúru v dubnu varovala také zvláštní poradkyně OSN pro prevenci genocidy Alice Wairimu Nderitu, která upozornila na „převládající známky genocidy“. Většinu zvěrstev často přitom i dnes mají na svědomí stejní aktéři jako v roce 2000.
Jediným velkým městem v Dárfúru, které RSF stále nemá pod kontrolou, je Fášir. Vzhledem k tomu, že se RSF zakopala kolem města a nedalekých táborů včetně Zamzamu, jsou statisíce civilistů pomalu „škrceny“, jak říká Nathaniel Raymond z Yaleovy univerzity. Satelitní snímky mezitím odhalují rozrůstající se hřbitovy. RSF chce získat kontrolu nad západní hranicí Súdánu přes hranici u Libye na severozápadě až po Jižní Súdán na jihu. Tím by si zajistila kritické dodávky zbraní, pohonných hmot a žoldáků od svých spojenců a obchodních partnerů v širší oblasti Sahelu.
V Chartúmu se bojové linie již několik měsíců příliš nemění. Většina centra města zůstává pod kontrolou RSF. Vedoucí představitelé armády a zbytky civilních orgánů se uchýlili do města Port Súdán, kde vytvořili jakousi exilovou vládu. Generálové trvají na tom, že se jedná o dočasný krok. „Nezastavíme se, dokud nebudeme kontrolovat celou zemi,“ říká generál Ibrahim Jaber, který je členem takzvané „svrchované rady“, která spravuje oblasti kontrolované SAF. SAF však přesto začaly renovovat britské koloniální sídlo v Port Súdánu, které bude sloužit jako sídlo rady.
V některých částech země je ale situace nepřehlednější. Na hranici s Jižním Súdánem válčí obě hlavní frakce jak mezi sebou, tak i proti povstalecké frakci Súdánského lidového osvobozeneckého hnutí. Některá místa na jihu a západě Súdánu nejsou pod kontrolou ani jedné z dvou hlavních válčících stran.
Vojenští analytici ale varují před tím, že cílem RSF pravděpodobně bude se probojovat k etiopským hranicím a otevřít novou zásobovací linii na východě země, odkud se pak jednotky mohou obrátit na sever buď do Port Súdánu, nebo do zbývajících opěrných bodů SAF ve státech Sennár, Bílý Nil a Gezira, které jsou důležitými zemědělskými oblastmi. Hrozba dalších bojů v těchto místech je jedním z důvodů, proč odborníci varují, že může hladomor v příštím roce postihnout ještě větší území.
Angažmá regionálních mocností a nezájem Západu
Jakkoli je současná situace v Súdánu alarmující, zdá se, že ji světoví lídři nevěnují dostatečnou pozornost. OSN obdržela do poloviny června jen 16 procent ze zhruba tří miliard dolarů, které v Súdánu potřebuje na poskytnutí humanitární pomoci pro tento rok. V loňském roce pak byla dodána jen přibližně polovina z dvou a půl miliardy dolarů, které OSN požadovala. Odborníci na lidská práva s podporou OSN vyzvali k vytvoření „nezávislých a nestranných sil“ v Súdánu a k rozšíření zbrojního embarga na ochranu civilistů.
Spojené státy a Evropská unie zatím uvalily sankce proti několika velitelům jednotek RSF. Rada bezpečnosti OSN pak v květnu pod vedením Spojeného království přijala rezoluci požadující, aby RSF ukončila „obléhání“ Fáširu.
Vzhledem k naléhavosti situace ale mezinárodní reakce ani zdaleka neodpovídá rozsahu humanitární katastrofy. „Hlavní světové mocnosti už více než rok investují do falešného mírového procesu, který nikam nevede a slouží jen jako zástěrka pro každodenní masová zvěrstva. Násilí lze zastavit pouze konkrétními kroky směřujícími k ochraně a odpovědnosti“, řekl CNN právník specializující se na oblast lidských práv Yonah Diamond.
Vývoj v Súdánu je kvůli geografické velikosti a poloze země zároveň důležitou geopolitickou oblastí a násilí v zemi destabilizuje i sousední státy. Súdán má asi 800 km pobřeží Rudého moře – oblasti, která se v posledních měsících ukázala jako klíčová a zranitelná tepna světového obchodu. „Je to válka, která má vážný dopad na tři kontinenty,“ řekl Economistu norský velvyslanec v Súdánu Endre Stiansen. Poukazuje přitom na křehkost okolních afrických zemí, soupeření mocností v západní Asii, situaci v Rudém moři i na možný exodus uprchlíků do Evropy.
Economist ve své analýze také poznamenal, že aktuální konflikt v Súdánu může být předzvěstí budoucích konfliktů v nově se formujícím anarchickém, multipolárním světě. Ve světě, kde slábne vliv Spojených států a naopak roste síla takzvaných „středních mocností“. V uspořádání, kde stále více selhávají multilaterální instituce jako Rada bezpečnosti OSN a Africká unie a kde jsou nezakrytě porušována zbrojní embarga a mezinárodní normy.
Rada bezpečnosti, která v minulosti mohla vyslat mírové jednotky, je dnes ochromena nepřátelstvím mezi Ruskem, Čínou a Západem. Diplomacie tak byla svěřena regionálním orgánům jako je Africká unie nebo Mezivládní úřad pro rozvoj (IGAD), které jsou ale také zmítány vlastním soupeřením uvnitř těchto institucí.
Zatímco většina světa situaci ignoruje, některé státy aktivně podporují válčící strany a konflikt dále přiživují nebo na něm profitují. Historicky největším dodavatelem zbraní do Súdánu je Rusko, které v současnosti jedná s vládními vojsky o poskytnutí zbraní a munice výměnou za přístup do přístavu v Rudém moři. Žoldnéřská skupina Wagnerovců přitom na začátku války dodávala rakety země-vzduch protistraně – RSF, se kterými Wagnerovci spolupracovali při pašování zlata. Po smrti Prigožina se ale Wagnerovci zřejmě v Súdánu angažují méně.
„Bez Spojených arabských emirátů by válka byla nemožná“
Nejvýznamnějším zahraničním hráčem, který válku v Súdánu podporuje, jsou podle mnoha zdrojů Spojené arabské emiráty. Spojené státy a OSN shromáždily věrohodné důkazy o tom, že Abú Zabí poskytuje vojenskou pomoc přímo povstaleckým jednotkám RSF. Týdenní dodávky zbraní jsou údajně směrovány přes sousední Čad. OSN naznačuje, že existují „věrohodné“ důkazy o tom, že SAE vyzbrojily RSF, což vedlo k „masivnímu dopadu na rovnováhu sil“. Guvernér Dárfúru, Minni Manawi, který je spojen se súdánskými ozbrojenými silami, říká, že „bez Spojených arabských emirátů by válka v Súdánu nebyla možná.“
RSF se staly klíčovým spojencem logistických a businessových zájmů Spojených arabských emirátů. Podle analytiků Abú Zabí využívá zdroje země na úkor místních obyvatel a beztrestně k tomu využívá právě milice RSF. Zároveň země poskytla OSN 70 milionů dolarů na řešení humanitární krize. Podle analytiků, na které odkazuje Middle East Eye, je součástí motivace Abú Zabí snaha zajistit si přístup k súdánské půdě, námořním přístavům a zemědělským zdrojům. „RSF jsou rukou SAE v Súdánu,“ říká Amgad Fareid Eltayeb, analytik a bývalý vysoký poradce súdánského premiéra Abdalláha Hamdoka.
Zpráva Yale Humanitarian Research Lab z 12. července uvádí, že 11. června bylo na základě satelitních snímků identifikováno nákladní letadlo, které pravděpodobně patřilo Spojeným arabským emirátům a letělo v oblasti kontrolované RSF ve Fáširu. Spojené Arabské Emiráty obvinění setrvale odmítají.
Podpora ze strany Spojených arabských emirátů je podle Economistu výsledkem osobních vazeb mezi vedením RSF a Abú Zabí. Vůdce RSF Hemedti vyslal své jednotky do Jemenu, kde bojoval na straně jednotek podporovaných Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. Také v Libyi se angažovaly jednotky RSF na stejné straně jako Spojené arabské emiráty – po boku generála Chalífy Haftara. Navíc rozsáhlou síť businessových aktivit RSF, od těžby zlata až po cestovní ruch, řídí poradce se sídlem ve Spojených arabských emirátech.
Eleonora Ardemagniová z italského Institutu pro mezinárodní politická studia (ISPI) říká, že Emiráty také vybudovaly síť dočasných vojenských stanovišť v Čadu, Egyptě, Eritrei, Libyi a některých částech Somálska. Od roku 2010 vycvičily osm afrických armád včetně například etiopské. Tato partnerství se shodují také se strategií v Jemenu, kde podporují separatistický režim na jihu země a budují základny na ostrovech u pobřeží.
Podle Yonaha Diamonda by Africká unie měla převzít iniciativu a vytvořit systém ochrany civilistů. Klíčovým faktorem by měl být také tlak západních zemí, které jsou spojenci Spojených arabských emirátů, na to, aby Abú Zabí ukončilo svou podporu genocidní kampaně vedené RSF.
Zůstává otázkou, do jaké míry jsou Spojené státy ochotné riskovat své vztahy se Spojenými arabskými emiráty – a to právě v době, kdy potřebují jejich podporu v otázce Gazy. Navíc se obě pro Washington klíčové monarchie v Perském zálivu, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie, postupně odklánějí od jednoznačného spojenectví s Washingtonem. Evropa mezitím konflikt z velké části přehlíží, přestože stabilita v tomto regionu je klíčová pro porozumění a zvládnutí budoucího vývoje v sousedních oblastech, které bezprostředně ovlivňují i Evropu.
Súdán je strategickou branou do Sahelu a oblasti Afrického rohu, což přitahuje zájem i dalších zemí západní Asie. Zatímco Spojené arabské emiráty stojí na straně RSF, súdánské ozbrojené síly generála al-Burhána podporují Egypt, Turecko nebo Katar. Snaha o získání dalších spojenců vedla Súdánské ozbrojené síly k těsnějším vztahům s Íránem, čímž chce vyvinout tlak na Saúdskou Arábii, od níž očekává větší podporu. Podobně jako v případě Spojených arabských emirátů byly zaznamenány případy využívání dronů íránské výroby, tentokrát u vládních vojsk.
Vzdálená naděje na klid zbraní
Dosavadní pokusy o mírové řešení zatím selhaly. Súdánská armáda dokonce odmítla poslat delegaci na mírový summit, který probíhal minulý měsíc ve Švýcarsku. Nakonec byla alespoň dohodnuta zlepšení v přístupu humanitární pomoci k civilistům prostřednictvím dvou bezpečných tras.
Súdán se s opakujícími se občanskými válkami potýká od získání nezávislosti v roce 1956. Jedna z posledních občanských válek vedla až k odtržení Jižního Súdánu od zbytku země. Současná občanská válka je ale nebývale tragická z pohledu dopadů na civilisty. Odborníci přitom varují, že Súdánu hrozí podobný osud jako Libyi, kde došlo k de facto rozdělení na dva státy, z nichž každý je podporován jinou mezinárodní koalicí.
„Chcete-li si představit, jak vypadá zhroucení státu v Súdánu, podívejte se na Libyi a vynásobte to deseti,“ říká Cameron Hudson, bývalý americký úředník. Zhroucení Libye vedlo k šíření zbraní, rozmachu džihádistů a překupníků a destabilizovalo režimy v Sahelu. Tyto otřesy zase podnítily vojenské převraty a zrod vojenských junt v dalších zemích. Nestabilita by také mohla oživit etiopskou občanskou válku v regionu Tigraji nebo dlouhodobý konflikt s Eritreou, protože obě země se Súdánem sousedí. Súdán byl příliš dlouho přehlížen a je načase, aby si ho svět začal všímat.
Autor je politolog
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás