Starosta České Kamenice Jan Papajanovský (nestraník za hnutí STAN) představuje lídra ústecké kandidátky Starostů a nezávislých. S kandidátem na hejtmana, právníkem a v současnosti doktorandem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jsme v rozhovoru probírali pozici hnutí STAN v Ústeckém kraji a řešení prekérní situace bydlení a sociálně vyloučených lokalit.
V současnosti je vám 29 let a když jste se stal v roce 2018 starostou v České Kamenici, tak jste byl vůbec nejmladším starostou v České republice. V minulém volebním období jste nebyl ani krajským zastupitelem a nyní jste rovnou kandidátem na hejtmana ústeckého hnutí STAN. Proč si vás vaši spolustraníci vybrali jako lídra kandidátky?
Já myslím, že to má dva důvody. Za prvé si kolegové asi všimli úspěchu, kterého jsme dosáhli v České Kamenici. Městečko, které bylo takovým ospalým místem, kde se nikdy nic nepovedlo, ale zároveň ani nikdy nic výrazného nepokazilo, se nám podařilo nastartovat a udělat z něj lídra v regionu, tedy v našem v okrese. Kamenice má dnes už dobré jméno, je to město, které, myslím, vedeme dobře: daří se nám pozvednout kulturu, cestovní ruch a výrazně investovat. A tak kolegové usoudili, že když se nám s týmem, který ve městě mám, podařilo tímto způsobem nastartovat Českou Kamenici, tak že bych mohl zvládnout i Ústecký kraj.
Velká nevýhoda Ústeckého kraje totiž je, že tady nevzniká nové hezké bydlení s výjimkou rodinných domů. Rodinné domy se tady relativně staví, ale bytová výstavba se napříč celým kraje zcela zarazila. Někteří lidé se přitom do našeho kraje chtějí vrátit.
Zároveň Ústecký kraj se dnes dostal do takového stavu, kdy potřebuje výrazný impuls. Má hlavní výhoda je, že mám hodně energie a myslím si, že jsem v Kamenici ukázal, že jsem schopen vyvinout dost výrazný „drive“. Proto jsem možná dostal přednost před některými kolegy, kteří by mohli nabídnout více zkušeností, ale na druhou stranu mají o něco méně energie.
Nicméně samozřejmě to není o tom, že bych na kandidátce byl sám jako jediný 29letý člověk. Myslím si, že mix kandidátů je vyvážený – je tam mnoho lidí, kteří v současnosti už krajskými zastupiteli jsou, jsou tam lidé mladší než já a jsou tam lidé i ve středním věku.
V minulých krajských volbách získalo hnutí STAN v Ústeckém kraji sedm zastupitelů a lídr hnutí tehdy byl Filip Ušák. Ten ale na začátku roku STAN opustil a do krajských voleb nyní vede politický subjekt Hlas regionů. Podobně za ústecké Starosty v minulém volebním období kandidovala jako nezávislá Alena Dernerová a Yveta Tomková. Alena Dernerová v současných volbách kandiduje podobně jako Filip Ušák za Hlas regionů a Yveta Tomková nyní kandiduje za Lepší sever. Nemáte pocit, že to svědčí o jisté nekonzistenci v rámci vaší strany? Proč došlo v rámci krajského zastupitelstva k rozpadu vašeho klubu?
To je dobrá otázka. Já vás předně trochu opravím – Filip Ušák neodešel v zimě, on byl členem hnutí STAN až do letošního srpna. To proto, že z hnutí nevystoupil dobrovolně a jeho členství skončilo až v okamžiku, kdy byla registrovaná kandidátka jiného hnutí. Nicméně v únoru rezignoval na funkci předsedy zastupitelského klubu.
V tomto případě se jedná o nenaplněné osobní ambice. Většina krajské organizace nebyla spokojena s tím, jak jsme jako hnutí na krajské úrovni po čtyři roky fungovali. Hlavní odpovědnost za to pochopitelně nesl předseda zastupitelského klubu Filip Ušák. Když se během interní volby ukázalo, že do nových krajských voleb neobhájí pozici lídra, přestože by samozřejmě mohl na kandidátce zůstat někde vzadu, on to osobně neunesl. Nezvládl, že by nebyl prvním a že bych příležitost dostal já nebo někdo jiný, a jednoduše se rozhodl, že si vytvoří vlastní subjekt. Upřímně, není to první strana, jíž je Filip Ušák součástí. Za svou politickou kariéru jich prostřídal už několik a to i včetně krajských voleb, takže to nebylo úplné překvapení.
V případě paní Dernerové je to o tom, že to naše hnutí se ideově ukotvuje. To znamená, že dnes jsou Starostové liberální stranou se silnými kořeny v komunální politice a se silnou působností na venkově. To je něco, co nás výrazně odlišuje od některých dřívějších pokusů v Česku vybudovat liberální strany – například od TOP 09, která je dnes podle mě už de facto neexistující strana. Tedy jsme liberální strana, která má kořeny ve venkovských oblastech a tvoří ji aktivní komunální politici, kteří jsou v regionech ukotvení. A paní Denerová není ani jedno. To znamená: ona rozhodně není liberálkou. Stačí se podívat na její vystupování v době covidu – to se s pochopením v naší straně nesetkalo, protože ona začala zpochybňovat jistý vědecký konsensus, který tady kolem covidu a vakcinace byl. A zároveň strana, kterou ona vede, do evropských voleb kandidovala společně se Stačilo! Také už ani není, řekl bych, aktivní komunální političkou.
Kateřina Stojanová v rozhovoru pro Alarm řekla, že…
Že nejsme liberálové. Četl jsem.
Ano, že nejste liberálové a že ústecký „klub Starostů a nezávislých byl složen z různých jmen, která byla vytipována ze silných osobností napříč krajem – ale hodnotově tito lidé spolu neměli vůbec nic společného.“ Máte pocit, že vaše hodnotové ukotvení je pro voliče transparentní a čitelné? A že jste regionální liberální strana?
Ano, myslím si, že to tak je. Hnutí si prošlo za čtyři roky jistým vývojem. Myslím si, že konkrétně u paní Dernerové je to skutečně o ideologickém rozporu, u Filipa Ušáka to není o ideologii, protože jemu je jakákoliv ideologie jedno, u něj je to o osobních ambicích. Neunesl, že nemůže být vždycky první, protože výsledky, které během čtyř let předvedl, nebyly tak dobré, aby si pozici udržel.
Kde myslíte, že vy jako Starostové v Ústeckém kraji na pravolevém spektru stojíte?
Já si myslím, že my budeme o kousíček doprava od středu.
V Ústeckém kraji nevzniká nové bydlení
V rámci krajských voleb představujete volební program Plán pro restart Ústeckého kraje. Máte pocit, že v tom plánu budete usilovat o něco jiného, než o co současné vedení kraje usilovalo doposud? A co to přesně bude?
Předně bude rozdíl v konkrétnosti. Náš plán se ostatním volebním programům jiných stran vymyká svou komplexností a konkrétností. Je to jedna z věcí, kvůli které jsem byl jako lídr vybrán: já jsem v komunální politice zvyklý fungovat tak, že si v městské radě děláme na následující čtyři roky programové prohlášení, které má přibližně 150 konkrétních bodů, a každý půlrok si podrobně vyhodnocujeme, zda jsme jednotlivé body splnili, nesplnili, kdy co bude splněno a kdo nese odpovědnost za to, že to splněno bude.
Toto jsme nyní aplikovali na krajské úrovni. Tam nenajdete věty typu: „Uděláme zdravotnictví dostupnější“, „Nechceme, aby byla korupce“ nebo „Chceme, aby tady mladí lidi zůstávali“. Najdete tam opravdu konkrétní projekty a konkrétní kroky, které v příštím volebním období budeme chtít vykonat. Samozřejmě na krajské úrovni to logicky nemůže jít do takového detailu, jako to jde v obci. Nemůžeme říkat: „Tady opravíme těchto 100 metrů chodníčku“. To měřítko je jiné. Ale z hlediska podrobnosti si myslím, že budeme úplně jinde než všichni ostatní.
Zároveň naší velkou výhodou je, že v čele naší kandidátky – například naše první trojka, já, kolega Robert Holec a kolegyně Miroslava Bechyňová – jsme všichni starostové, kteří už několikáté volební období vyhráváme v našich obcích volby. A vyhráváme z jednoduchého důvodu – když lidem něco slíbíme, tak to prostě dodržíme.
Navíc podle mě klíčové pro budoucnost Ústeckého kraje je nakládání s finančními zdroji, například s Operačním programem Spravedlivá transformace. V tom já sám sebe považuji za člověka, který tomu rozumí, protože jsem právník a reálně se i zabývám dotačním právem. Působím na právnické fakultě jako doktorand, kde píšu disertaci na téma systému dotačního práva v ČR. Zároveň myslím, že je to jedna z věcí, která se nám v České Kamenici opravdu daří. Máme ji nastudovanou velmi podrobně a vyznáme se v tom. Naopak Ústecký kraj v dotačním systému neumí příliš dobře fungovat. A ono není divu, protože dotační právo je naprostá džungle, kde se vám prolínají předpisy od primárního práva Evropské unie po nějaké sekundárního právo, až to dojde do různých metodik, vyhlášek a tak dále na národní úrovni. Vykřesat z tohoto systému smysluplné zásadní transformační projekty není opravdu jednoduché a kraji se to zatím nedaří.
Jakým způsobem byste chtěli v Ústeckém kraji korigovat to, jakým způsobem nyní probíhá Operační program Spravedlivá transformace? Protože tento program je časově omezený a už nyní se mluví o tom, že čerpání operačního programu je opožděné. Pokud by se nyní některý ze strategických projektů změnil, tak hrozí, že se operační program ani nevyčerpá.
To máte pravdu. Nyní se s tím nedá dělat už v zásadě nic. My to tak máme napsané i v našem programu, že když se dostaneme do vedení kraje, tak dotáhneme a zachráníme projekty, které jsou nyní rozjeté. Žádný nový projekt, žádná nová prioritní osa už prostě v tento okamžik nedává smysl.
Nicméně na úrovni Evropské komise se vede vážná debata o tom, že Spravedlivá transformace, respektive mechanismus těchto operačních programů, bude možná pokračovat i v dalším programovém období, které přijde po roce 2027. To je něco, na co je nutné se připravovat na úrovni kraje už v následujícím volebním období.
Co bychom chtěli dělat? Například nyní kraj dělá v Ústí nad Labem jako jeden z projektů Spravedlivé transformace Transformační centrum, které bude sídlit v nevyužívané škole. To je fajn projekt, ale my bychom to uchopili jinak – udělali bychom místo toho ve všech okresech kraje maličká transformační centra, která by nebyla jen místem, kde se věci vymýšlí, ale i místem, kde se skutečně budou dít. Udělali bychom projekt, který by v sedmi okresech vytipoval už konkrétní brownfield. A tam bychom udělali vzorový transformační „projektík“ – jako představu máme třeba coworkingovou kancelář a nájemní bydlení.
Velká nevýhoda Ústeckého kraje totiž je, že tady nevzniká nové hezké bydlení s výjimkou rodinných domů. Rodinné domy se tady relativně staví, ale bytová výstavba se napříč celým kraje zcela zarazila. Někteří lidé se přitom do našeho kraje chtějí vrátit. Já vím například o spoustě lidí z mé generace, kteří chtějí založit rodinu, ale v Praze je to pekelně drahé, a tak by se rádi vrátili sem, ale ne každý chce bydlet v rodinném domku. Nevyhovuje to třeba jejich životní fázi, navíc bydlet v domku není moc ekologické a byty jsou v tomto ohledu daleko příznivější. Ale koupit nebo pronajmout byt v bytovém domě, postaveném v posledních 10 letech, který je stále v nějakém příznivém stavu, je skoro nemožný úkol.
Trh v tomto případě nefunguje, selhává, protože Ústecký kraj je se svojí pověstí mimo radar zájmu komerčních developerů. Ani nejsem přesvědčený o tom, že komerční developeři by byli v tomto případě tou nejvhodnější cestou. Proto si myslím, že je třeba, aby obce začaly v tomto ohledu více investovat. Obce se ale velmi často nerozhýbají. Mohl by je rozhýbat kraj, a to nejen tak, že bude „sypat“ peníze do dotačních projektů, ale že i udělá vzorové projekty.
Má představa je, že například v Děčíně by kraj přišel a řekl: „Dejte mi nějaký brownfield nebo jiný pozemek a my zde postavíme bytový dům, na který bude navázané menší poradenské středisko, bude tam coworkingový prostor, obchodní prostor k pronájmu a 40 nových moderních bytů.“ Město se pak chytne za nos a za čtyři roky postaví další tři až čtyři takové domy. A tohle je směr, ke kterému by Spravedlivá transformace měla směřovat, ale je nutné si to odpracovat, protože místo jednoho Transformačního centra je třeba udělat například sedm menších center, to je sedm menších projektíků a téměř sedminásobek práce. A oni mají problémy i s jedním Transformačním centrem.
Vy tedy máte pocit, že v Ústeckém kraji by měly vznikat i nové bytové domy pro střední třídu?
Jistě, to je zcela klíčové.
A tyto domy by měly být vlastněné obcemi?
No jistě. Já úbytek počtu obyvatel například v současnosti vidím na České Kamenici. A ten úbytek chceme zastavit. Ale statisticky se vám postupem času zvyšují nároky lidí na bydlení tím způsobem, že průměrná plocha jedné osoby na byt roste. Tedy 30 let zpátky například jeden člověk zabíral průměrně x plochy na bydlení, dnes zabírá 1,5x plochy na bydlení. Nároky se zvyšují, děti už nejsou tři v jednom pokojíčku, ale každé má pokojíček svůj. Pokud města mají zůstávat stejně velká z hlediska počtu obyvatel, tak musí vznikat nové bydlení. A pokud vzniká jen v rodinných domech, tak je to extrémně neefektivní. V Kamenici jsme za poslední čtyři roky vybudovali 30 parcel pro rodinné domy – ale v těch bude reálně bydlet asi jen tak 90 lidí. To je hrozně málo i v přepočtu na plochu, zvlášť pokud se dostaneme i k nějakým klimatickým závazkům.
Takže pokud do regionu mají lidé přicházet, tak musí vznikat nové bydlení. A nemá to být jen sociální bydlení, má to být dostupné bydlení nejen pro střední třídu, ale i pro bohaté lidi. Není důvod, aby to byly jen domy na pronájem, ale aby to byly i domy na prodej nebo byty. My nyní v Kamenici chystáme pět projektů malých obecných bytových domů. Ty budou dělat dobří architekti, každý dům bude projektovat jiný architekt, některé už máme naprojektované a některé se teprve projektovat začnou. A je o to obrovský zájem, protože je po takovém bydlení v kraji extrémně vyprahlo.
Víme, že krize bydlení v Praze se nikdy nevyřeší, že jednoduše není řešitelná. A přitom se prstenec drahého bydlení kolem Prahy už začíná rozšiřovat, dnes už to není jen Praha, ale i polovina Středočeského kraje a dostává se to už i na hranici kraje Ústeckého. To jsou místa jako Litoměřice, Roudnice nad Labem, Louny nebo Žatec, která začínají být extrémně atraktivní. Ale začíná se to týkat i Ústí a Děčína – tím, že je tam vlaková doprava, že tam bude vysokorychlostní trať… A pokud se sem lidé mají přilákat, tak je třeba rozhýbat realitní trh a začít v těchto místech budovat bydlení.
Dotovaný výkup bytů v sociálně vyloučených lokalitách
Na tiskové konferenci jste při představení plánu Restart řekl, že řešení problémů sociálně vyloučených lokalit je státem a krajem dotovaný výkup bytů. Máte vytipované konkrétní finanční prostředky, ze kterých by tento výkup nemovitostí mohl probíhat?
Tak za prvé Ministerstvo pro místní rozvoj nyní spustilo program Dostupné bydlení.
Který ze státního rozpočtu nedostane sedm miliard.
Nicméně pozor, Starostové se postavili za našeho bývalého koaličního partnera a podpořili ho v tom, že by se peníze na tento program měly najít. A součástí toho programu jsou i peníze na výkupy bytů. To znamená, v rámci toho programu nemusíte jen stavět nové byty, ale můžete také vykupovat a rekonstruovat. I to je jedna podporovaná varianta. Navíc těch sedm miliard nemá být jen dotace – ta dotace je maximálně okolo 32-40 procent, zbytek mají zaplatit zvýhodněné úvěry zprostředkované skrze Evropskou investiční banku. Tedy pokud stát uvolní sedm miliard na dotacích, tak to znamená až 30 miliard korun do dostupného bydlení. Je tam tedy nějaký multiplikační efekt.
Tak to je jeden finanční zdroj, kdy je potřeba, aby kraj řekl obcím: „Ta obec, která část toho programu zaplatí, tak té my přispějeme na projektovou přípravu a ještě k tomu přihodíme dalších 5 až 10 procent, abychom vás podpořili a motivovali, že do toho půjdete.“ A zároveň kraj může udělat, jak jsem říkal, několik vlastních, vzorových projektů, které mohou být financované například z Operačního programu Spravedlivá transformace, byť pravděpodobně ne v tomto volebním období.
Další věc je, že kraj spustil program za 400 milionů korun, který se týká sociálně vyloučených lokalit a je určen na volnočasové pracovníky s mládeží, asistenty prevence kriminality a tak dále. A to mám trochu pocit, že je nošení dříví do lesa. Je dobré, že pan Kulhánek tento program vyjednal, ale kdyby se těch 400 milionů korun spíše dalo na výkupy bytů, tak by to bylo lepší.
Já jsem ráda, že to zmiňujete. Protože právě na zmiňované tiskové konferenci jste řekl, že by bylo lepší, kdyby se pár desítek milionů z tohoto programu dalo na výkup bytů. Jenže například Most v roce 2022 dal za výkup 37 bytových jednotek 45 milionů korun. Nebo Květuše Hellmichová, místostarostka z Litvínova, upozorňovala, že když chtěli vykoupit a zdemolovat čtyři vybydlené panelové domy, tak je to stálo 42 milionů. Tedy takové projekty se jen na úrovni obcí pohybují na úrovni desítek nebo stovek milionů korun. Máte představu, kolik by stálo pro celý Ústecký kraj vykupování bytů ve vyloučených lokalitách?
To je složitá otázka, protože záleží, co by bylo cílem takového projektu. Protože si nemyslím, že by mělo být cílem vykoupit všechny byty ve všech vyloučených lokalitách. To si myslím, že ani není žádoucí. Je také nutné říci, že sociálně vyloučené lokality napříč krajem jsou dost odlišné. V malých městech se jedná například o jeden dům. Ve velkých městech to například může být celé sídliště nebo část sídliště. A pak je třeba, aby samospráva ve spolupráci s odborníky – s architekty a sociálními geografy, kteří se zabývají sociálním a prostorovým uspořádáním sídel – vytipovala, že v této části sídliště nefunguje například kvůli skladbě obyvatelstva, protože tam nejsou dostupné služby, protože tam postupem času vymizel běžný občanský servis. Tam si můžeme říct, že tam vykoupíme například třetinu bytů nebo třetinu domů.
Ale ten recept vždycky bude, že musíme být individuálně připraveni na každou lokalitu. Máte samozřejmě pravdu, že pokud člověk udělá odhad přes palec, tak kdybychom brali v průměru cenu bytové jednotky milion korun, tak aby tento program měl smysl pro Ústecký kraj, tak by bylo třeba do obecného nebo krajského vlastnictví odkoupit jednotky tisíc bytů. Asi není cílem, aby kraj najednou rozjel masivní bytové hospodářství, na druhou stranu kraj zaměstnává spoustu potřebných profesí, například učitele na středních školách, tak proč by nemohl mít i učitelské byty. To znamená, že by do tohoto programu musely natéct jednotky miliard korun, aby to dávalo smysl.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás