Manipulativní povahu příspěvku o dotacích pro Tadeáše Žďárského snadno odhalí úplně každý. Twitterový účet Kaiser zveřejnil printscreen z webu Hlídač státu s částkou, kterou získaly „společnosti spojené se jménem Tadeáš Žďárský.“ Tato částka, 47 milionů korun, zahrnuje zejména dotace, které během své více než dvacetileté existence obdržela nezisková organizace NaZemi. Žďárský v NaZemi pracuje od roku 2020 a od minulého roku je také ve čtyřčlenném předsednictvu. Jak Tadeáš Žďárský sám rychle objasnil na sociálních sítích, malý kolektiv Nerůst, který se věnuje rozvoji nerůstových myšlenek, je financován z individuálních darů a dotace nepobírá. Pravda ale nikoho moc nezajímala, počty sdílejících a komentujících, kteří si chtěli kopnout do aktivisty a usvědčit ho jako dotačního šlechtice z pokrytectví, rostly několik dní v kuse.
O dotace jako takové samozřejmě vůbec nejde. Celý fosilní průmysl přímo i nepřímo pobírá obrovské dotace od států, navíc peníze zcela nesrovnatelné se stovkami tisíc za kurzy ekologicky uvědomělé spotřeby.
Logickou a faktickou nesmyslnost celého tažení proti Žďárskému a neziskovkám dobře a z nečekaného úhlu shrnul Jiří Hlavenka. Připomněl, že dotace nejsou neadresné peníze putující na účet „majitelů“ neziskovek, ale jde o služby, které poptává stát nebo jiné instituce a které neziskovky dodávají. Celá řada neziskových organizací vykonává činnost v oblastech, kde by mohl nebo dokonce měl působit stát, ale z různých důvodů ji nechává právě neziskovému sektoru. NaZemi se věnuje vzdělávání například o uvědomělé a ekologické spotřebě, nenásilném řešení konfliktů, týmové komunikaci a dalších věcech a za to dostává zaplaceno. Výčet činností dávající výslednou sumu 47 milionů od roku 2003 je ve výsledku poměrně různorodý.
Zrušte dotace
I bez dalšího vysvětlování ale muselo být každému jasné, že Tadeáš Žďárský žádných 47 milionů od státu nikdy neviděl. O fakta ale nikdy nešlo. Pro ultrapravicové aktivisty je problém každá dotace do neziskového sektoru a pak už je jedno kdo kolik a za co dostal. Už tvůrce printscreenu Kaiser věděl, že jde o politický útok, který stojí na naprosté demagogii. V tomto duchu pokračovali lidé jako Daniel Vávra nebo Ivo Lukačovič, kteří, každý po svém, dál na sítích šířili obraz Tadeáše Žďárského pobírajícího miliony korun na dotacích a grantech. Na deníku Expres vyšel dokonce komentář od Štěpána Karlesze, který většinou píše o Love Islandu. Ten ve svém textu například zmiňuje, že nerůst připomíná Komunistický manifest, po Vávrovi pro změnu zopakoval, že Tadeáš Žďárský je „majitelem“ organizace NaZemi.
Proč se multimilionář, miliardář, bulvární komentátor a anonymní pravičácký účet vůbec zabývají brněnskou neziskovkou a jejím financováním? Vůbec nejde o to, že by se lidi jako Vávra nebo Lukačovič báli organizace NaZemi nebo se báli nerůstové skupiny, které je Žďárský členem. Ale útočit na ně je tak snadné. Jejich mediální útoky jsou šikanou slabšího, a především účinnou politickou zbraní. Stačí říct „dotace“, demagogicky překroutit jejich výši a účel a k tomu přidat nějakou nesouvisející informaci, například že Tadeáš Žďárský má „předražený Apple“, a vytvořit z toho kauzu. Na této kauze potom ilustrovat tezi o rozhazovačném státu a parazitických neziskovkách a toto prezentovat jako hlavní problém dneška. Potom je už jedno, že na začátku šikany je zcela z prstu vycucaný argument stojící na irelevantních číslech.
Od Trumpa po Fica, ultrapravičáci všude po světě napadají svobodný veřejný prostor, který nepodléhá ani oligarchům, ani autoritářskému státu. K dehonestaci opozice jsou v sousedním Slovensku využívány právě dotace, konkrétně v tomto případě na umění. Zcela mimo jakýkoliv kontext vystříhané video tančící partnerky předsedy Progresivního Slovenska Soni Ferjenčíkové v různých verzích koluje po sítích. Problémem má být ale právě to, že taneční představení bylo dotované. V tomto případě se celý problém spojuje s tím, že tanečnice je spoře oděná a podle šéfa nacionalistické SNS Andreje Danka je tedy „tanečnicí u tyče“, přičemž v tomto duchu na ni zaútočil i premiér Fico.
Eliminovat diskusi
O dotace jako takové samozřejmě vůbec nejde. Celý fosilní průmysl přímo i nepřímo pobírá obrovské dotace od států, navíc peníze zcela nesrovnatelné se stovkami tisíc za vzdělávací aktivity a kurzy ekologicky uvědomělé spotřeby. Na takového Daniela Křetínského ale Vávra ani Lukačovič útočit nebudou. Stejně jako kritici statisícových dotací a obhájci svobody slova vynechávají ze své kritiky idol evropských autoritářů Viktora Orbána, který postavil systém na uspokojování úzké loajální elity s využitím eurofondů a podřizuje si významná maďarská média. Cílem spontánních on-line kampaní proti lidem jako Tadeáš Žďárský je vytvářet figuru parazita nasátého na státní rozpočet. Za tažením proti neziskovkám a dotacím se skrývá i přesvědčení, že jen bohatí lidé, nebo zaměstnanci jejich médií, by měli mít právo ovlivňovat veřejný prostor.
Systém podpory umění a občanské společnosti z veřejných peněz pomocí otevřených výběrových řízení, jasně stanovených pravidel a posuzovaný odbornými komisemi umožňuje existenci aktivit mimo rámec soukromých peněz, ale také mimo rámec státu a jeho kontroly. Ani tento systém pochopitelně není ideální, ale dokáže financovat nezávislou činnost, která je zásadní pro rozvoj demokratické kultury a debaty. V autoritářském kapitalismu ale nemá být místo pro svobodné univerzity, média veřejné služby ani nezávislý občanský sektor.
Možná se někdo pod vlivem propagandy skutečně domnívá, že neziskovky odsávají potřebné peníze z rozpočtu, a že bez nich bude dostupnější zdravotnictví nebo budou levnější energie. Faktem ale je, že peníze mizí k miliardářům. Nově nejbohatší Čech Daniel Křetínský vydělal během energetické krize, kdy se většina lidí nemohla doplatit. Vláda to umožnila. Oprávněný hněv je ale potřeba namířit směrem k dotacím, neziskovkám případně zvrhlému dotovanému umění jako na Slovensku. Miliardář Lukačovič se nijak netají, že jím vlastněné médium, tedy Seznam, musí směřovat politicky doprava, o což se osobně postará. A zničit je potřeba i další nezávislé hlasy. Jiné jeho médium Novinky zcela běžně o nenásilných ekologických aktivistech referuje jako o extremistech. Přesně tímto způsobem se ničí názorová opozice a vytváří se pocit ohrožení. Jedině v takovém prostředí je pak možné vyrábět nebezpečné nepřátele společnosti a parazity z mírumilovných ekologických aktivistů.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás