Organizace postavené na jediném člověku s veškerou mocí mají svá specifika. Na to, co strana (hnutí, politická organizace) navenek tvrdí a prohlašuje, nemá nikdo kromě šéfa žádný vliv, přesto to každý musí navenek usilovně obhajovat. Hnutí ANO je dokonalým příkladem takového typu organizace. Najdeme v něm řadu příkladů kolize, kdy jeho představitelé ještě nevěděli, co si myslí a co řekne předseda Andrej Babiš, a do médií tak říkali něco jiného, než se později ukázalo, že říkat měli. Někdy to bývá nevinné, někdy o něco jde a vždycky z toho politici a političky hnutí ANO vyjdou trošku jako malé děti. Posledním příkladem byla lídryně europoslanců hnutí Klára Dostálová, která během jednání o frakcích v europarlamentu najednou začala mluvit o úplně jiném spojenectví, které světu předtím ohlásil Andrej Babiš.
Pak se vrátil Andrej Babiš z dovolené, nahrál video a označil jakýkoliv souhlas hnutí ANO s posunem věku odchodu do důchodu za naprostý nesmysl.
Předseda stínové vlády Karel Havlíček ještě 10. února v médiích prohlašoval, že ANO má „vícero lidí, kteří jsou připraveni zvládnout funkci premiéra,“ a že „Babiš bude lídr, ale ne nutně premiér. Voliči to pochopí.“ Jestli to voliči pochopí, se už nedozvíme, protože Andreje Babiše to přestalo o den později, tedy 11. února, bavit a do médií jednoduše řekl: „Kandidátem ANO na premiéra jsem já. Tečka.“ Karel Havlíček na toto neřekl už nic. Podle stránek hnutí zůstává stále stínovým předsedou vlády, ale opravdovým předsedou vlády se ani stát nemá.
Další potenciální premiérka z ANO Alena Schillerová, společně s Karlem Havlíčkem zažila svoje chvíle kolize po jednání o důchodové reformě mezi vládou a opozicí, kterou inicioval prezident Petr Pavel. Po schůzce prezident řekl, že došlo k určité shodě na nutnosti zvýšení věku odchodu do důchodu, což Schillerová s Havlíčkem na tiskové konferenci po setkání do jisté míry připouštěli.
Pak se vrátil Andrej Babiš z dovolené, nahrál video a označil jakýkoliv souhlas hnutí ANO s posunem věku odchodu do důchodu za naprostý nesmysl. Ve videu se obrátil přímo na voliče, kteří se ho na toto téma ptají, a jasně řekl, že nic takového nepřipadá v úvahu. I když ve videu Havlíčka i Schillerovou zmiňuje a říká, že jejich postoje ke zvýšení věku odchodu do důchodu byly zmanipulovány, posun v rétorice zmíněné dvojice nastal až po výstupu šéfa. Nikoho ani nenapadlo, že by Havlíček nebo Schillerová mohli mít na věc jiný názor než Babiš.
Nová frakce
Lídryně europoslanců hnutí ANO Klára Dostálová po eurovolbách říkala, že je připravena vyjednávat v liberální frakci ReNew. Pak se situace změnila a ANO se stalo zakládajícím členem frakce Patrioti pro Evropu s úplně jinou politickou orientací. Andrej Babiš celou věc nejspíš upekl s Viktorem Orbánem a svých europoslanců se ani nezeptal na názor. Vznik europoslanecké frakce oznámil sám v nahraném videu, Dostálová nebo jiný europoslanec nebo europoslankyně, tedy samotní členové vzniklé frakce, nedostali ani příležitost za Babišem stát, tvářit se zúčastněně a předstírat, že na tom mají taky svůj podíl.
Samotný fakt, že ANO opustilo liberální frakci, nebyl zase tak překvapivý. Posun od částečného liberalismu k tvrdému konzervativnímu pravičáctví byl v hnutí už jasně patrný a zatím asi ani Babiš neví, kde se zastaví. Tento posun probíhá bez jakékoli politické debaty. Rozhodnutí o vstupu do frakce Patrioti pro Evropu, tedy po bok výběru neofašistických a ultrapravicových evropských stran, neproběhlo po široké diskusi členské základny nebo předsednictva nebo kohokoliv. Babiš to upekl sám, možná v úzkém kroužku poradců. K tomu, že místo s evropskými liberály se budou čerstvě zvolení politici v práci potkávat například s rakouskými fášky, neměli zástupci lidu co říct. Ber, nebo nech bejt. Po více než deseti letech Babiše v politice nemohl nikdo tvrdit, že neví, do čeho šel.
Superloajální
V europarlamentu byla pro Babiše situace komplikovaná, protože tam mělo hnutí v minulých volebních obdobích vysokou úmrtnost, respektive vysokou odchodovost. Ze sedmi zvolených europoslanců v roce 2019 na konci volebního období v roce 2024 zůstali loajální ke stále konzervativnějšímu ANO čtyři. Kláru Dostálovou tentokrát vybral, co se týče loajality, Babiš skvěle.
Dostálová, konfrontovaná se svými staršími výroky, v televizi tvrdila, že Babiš do rozhodnutí opustit ALDE/Renew nezasahoval „vůbec, vůbec.“ V jiném rozhovoru pak události popsala tak, že to byli právě čeští europoslanci, kteří svojí nespokojeností s ALDE/REnew spustili řetězec událostí. Jejich nespokojenost přiměla Babiše „kontaktovat partnery v Rakousku a Maďarsku“ a „pak už to šlo rychle“ a vznikla frakce Patrioti, ve které se ocitla i italská La Liga a francouzské Národní sdružení Marine Le Pen. Dostálová ze sebe udělala nakonec principiální bojovnici, která vyměnila křeslo místopředsedkyně europarlamentu za věrnost programu a voličům.
Lidé, kteří s Babišem a jeho stylem politiky a s jeho názory byli schopni polemizovat, jsou už z hnutí většinou dávno pryč. Pavel Telička a Jiří Zlatuška na něj dnes nadávají, kudy chodí. Pár nesouhlasících bývávalo právě v europarlamentu. Dita Charanzová nebo Martina Dlabajová, které měly na evropské úrovni za ANO úspěchy, nakonec rovněž odešly. Svoje jméno s hnutím nechce spojovat po vypršení svého mandátu ani bývalá eurokomisařka Věra Jourová. Svým způsobem má problémy s příliš ambiciózním šéfem i sám Andrej Babiš, který vždy ohlásí odchod z politiky a po jiném Babišově prohlášení v ní musí zůstat
Mírné výhrady vůči nacionalistické frakci tak veřejně vyjádřil pouze europoslanec Jaroslav Bžoch, který se považuje za liberála. V rozhovoru s Radkem Bartoníčkem pro Aktuálně s titulkem „Úplně mi to nevoní“, Bžoch ani nenaznačuje, že by měl nad osudem své vlastní frakce a hnutí, jehož je členem, nějakou moc. Nakonec se ale prozatím přizpůsobil, když pochopil, že se sice v Patriotech „nedomluví se všemi“, ale koneckonců ani v ALDE se v minulosti přece nedomluvil se všemi. Logicky je vlastně jedno s kým se nedomluvíte. Z frakce by případně odešel, kdyby byla otevřeně proruská anebo protiukrajinská. V tuto chvíli vnímá spolupráci především jako pragmatickou.
Vždycky jsou nějaká „ještě“ v záloze. Okamura bude vždycky ještě horší. V Evropě potichu a bez velkých řečí došlo k opuštění antifašistického konsensu, čehož si všiml například filozof Slavoj Žižek. „Žádná spolupráce s fašisty“ už neplatí. Jako by se toto téma pro politiky, zejména pro konzervativní pravici, stalo zbytečnou a otravnou přítěží. A samozřejmě se to netýká jen hnutí ANO, chování liberála Emmanuela Macrona ukazuje, že protilevicový „realismus“ se může objevit kdekoliv v Evropě. Lidé jako Dostálová, Schillerová nebo Havlíček dobře ilustrují, jak hladce a bez přemýšlení se Evropa svého antifašistického odkazu vzdává. Nikoho ani nenapadne, že by nad něčím takovým mohl nebo měl přemýšlet. Prostě zjistí, co říká šéf.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás