Za kolapsem stavebního řízení stojí špatná komunikace. Tentokrát doopravdy

Dlouhá léta se vzývala digitalizace, která měla vyřešit všechny naše problémy. Věci se zrychlí, líní úředníci se vyhodí a stát ušetří. Vydělají všichni. V praxi to v případě digitalizace stavebního řízení dopadlo tak, že v tuto chvíli nefunguje takřka nic. Nebylo by nutné vozit se po porodních bolestech doprovázejících každou významnou změnu, jíž digitalizace jedné z nejkomplikovanějších státních agend zcela jistě je. To by však ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš nesměl po celou dobu příprav všechny otázky i kritické hlasy odbývat sebejistou variací odpovědi, že je všechno v pohodě a bez problémů se to stihne. Jak bylo jasné měsíce před avizovaným spuštěním, jeho sebevědomí se neopíralo o dění v reálném světě.

Intuitivní systém

S ministrem totiž onu jistotu a klid nesdílel nikdo. Především pak ti, kdo měli na úřadech přejít na nový systém, a současně všichni, kdo se se stavebním řízením pravidelně potýkají. Nejpozději od února se tak opakovaně vynořovaly obavy, že nový systém není k dispozici úředníkům ani pracovníkům stavebních nebo projekčních firem, aby se s ním naučili pracovat. Developeři a stavební firmy sepsali dopis, ve kterém si ztěžovali, že chybí k novému systému jakékoli informace a potřebná školení. Bartoš uklidňoval, že je všechno v pohodě.

Vláda jako mantru opakuje, že za její nepopularitou stojí špatná komunikace. Jenomže touto komunikací je samotná politika.

Jeho ministerstvo už o pár měsíců dříve tvrdilo, že je vše připraveno: „MMR chystá pro úředníky školení, na kterých je s prací ve webovém rozhraní detailně seznámí. Odstartují v prosinci 2023 a budou postupně ve všech krajích pokračovat po celou první třetinu roku 2024.“ První třetina roku končí březnem a na konci března úřady varovaly, že jim stále chybí potřebná technika, část úředníků školením neprošla, protože se termíny neustále odsouvají, a ti, kdo školením prošli, si zase stěžovali, že si systém nemůžou sami vyzkoušet, protože není k dispozici.

Na konci dubna Bartoš hlásil, že je všechno v pohodě, vybavení je nakoupeno, distribuuje se do úřadů a systém bude od 1. května plně k dispozici úředníkům: „Systém je z pohledu úřadu intuitivní. Jestli v tuto chvíli lidé ovládají spisovou službu nebo si umí nakoupit v nějakém e-shopu, tak ovládání toho systému je velmi podobné.“ Po měsíci ostrého provozu je možná na místě otázka, zda Bartoš někdy viděl nějaký e-shop a zda si ho nespletl s fungováním darkwebu.

V polovině června se množila varování z úřadů, že úředníci nejsou dostatečně proškoleni a mnohde stále chybí potřebná technika. Totéž varování se opakovalo týden před spuštěním systému. Současně byly stavební úřady zavaleny žádostmi o stavební povolení, protože stavebníci v očekávání kolapsu raději vše podali ještě postaru. Úředníci tak místo studování nového systému řešili a stále řeší enormní množství žádostí. K tomu by nedošlo, kdyby byl systém připraven včas a o reálném stavu věcí dokázal ministr komunikovat tak, aby mu to věřil i někdo jiný, než jeho vlastní tiskové oddělení. 

Místo toho po celou dobu tvrdil, že není důvod k obavám. Na konci května tak na přímou otázku, zda by se vsadil, že bude systém od 1. července plně funkční, odpověděl, že na sto procent. Zopakoval, že je systém intuitivní a informace ve veřejném prostoru označil za dezinformace.

Nic se neděje, všechno je v pohodě

Řešit první dny fungování skoro čehokoli nemá příliš smysl. Nicméně o měsíc později nevypadá situace o mnoho lépe. Developeři označují současný stav jako fiasko. Podle České komory architektů současný stále nefunkční stav ohrožuje jejich existenci. A třetina úřadů se do nového systému ještě ani nepřihlásila. Úředníci stavebních úřadů pak uprostřed letních dovolených řeší zahlcení starými žádostmi podanými narychlo před nástupem digitalizace. Prakticky kdykoli přitom ministr mohl zvolnit, termín spuštění posunout, rozfázovat, počkat, až budou mít všichni úředníci potřebnou techniku i školení. Místo toho v podstatě po celou dobu příprav tvrdil něco, co mu nikdo nevěřil a co se po spuštění systému ukázalo jako nesmysl.

Bájná digitalizace měla vše zjednodušit a urychlit. Narazila ale na neschopnost ministerstva projekt reálně připravit a současně na dlouhodobě personálně poddimenzované úřady, na které se nikdo kvalifikovaný nehrne, protože zmražené tabulkové platy nikoho příliš netáhnou. Kouzlo úspěšné digitalizace tkví totiž především v lidech, kteří musí být na všech úrovních kvalifikovaní, motivovaní a dobře zaplacení.

Český stát ale postupuje přesně obráceně a tomu odpovídá také výsledek, který je kolapsem poddimenzované státní správy, již měla digitalizace zázračně vytáhnout za vlasy z bažiny. Ministr Bartoš nicméně stále tvrdí, že je všechno v pohodě. A právě tato jeho mimo realitu zasazená komunikace je hlavní příčinou současného tristního stavu. Neustálým trváním na svém znevěrohodňoval všechny, kdo se na něj, na vládu či na veřejnost obraceli se svými stížnostmi či pochybami, které odmítal brát vážně. Jejich obavy neustále bagatelizoval a snažil se je zpochybnit. Vzhledem k výsledku digitalizace se stal ale nevěrohodným pouze on sám. Po takovém výkonu neexistuje důvod, proč by mu měl někdo v budoucnu ještě věřit. Svou politickou kariéru přitom vsadil na technikálii, po které ze všech nejvíc volali developeři a stavební firmy. Jak tohle míní prodat svým voličům, by bylo záhadou, i kdyby se digitalizace povedla.

Vláda jako mantru opakuje, že za její nepopularitou stojí špatná komunikace. Jenomže touto komunikací je samotná politika – své činy musíte vysvětlovat tak, aby to odpovídalo reálnému dění. Bartoš se s digitalizací uzavřel v jakémsi fantasy světě a stále se z něj nevrátil. Možná ale bude lepší, když tam zůstane nadobro.