„Boží dar“ a „Kladivo“ ministrem vnitra. Tak by se daly shrnout poslední změny v povolební Venezuele, kde se moci stále drží Nicolás Maduro. Vládce jihoamerické země se rozhodl udělat hned několik změn ve své vládě. Nejviditelnější je ta na postu ministra vnitra, kam míří Diosdado Cabello. Příslušník tvrdé linie Madurova režimu, jehož křestní jméno lze volně přeložit jako „Boží dar“, není neznámou postavou. Cabello je považován za druhého nejmocnějšího muže v zemi a zarytého podporovatele Chávezovy „bolívarovské revoluce“.
Poslední průzkum ukázal, že téměř polovina oslovených zvažuje do konce roku opustit Venezuelu.
Po boku Cháveze se Cabello v roce 1992 pokusil (neúspěšně) svrhnout vládu prezidenta Carlose Andrése Péreze, po Chávezově volebním vítězství se pak armádní poručík ve výslužbě dostal mezi venezuelskou elitu. V roce 2002 se Cabello dokonce dočasně ujal prezidentských povinností, když byl během pokusu o převrat Chávez držen v zajetí. Se zhoršujícím se zdravotním stavem „El Comandanteho“ pak zřejmě Cabello pomýšlel na nejvyšší post v zemi. Jenže umírající Chávez si za svého nástupce vybral civilistu Nicoláse Madura, který se úřadu ujal v roce 2013. Právě kvůli tomuto rozhodnutí se spekulovalo o jisté rivalitě mezi Cabellem a Madurem.
Kladivo na opozici
Nový ministr vnitra ale nestrádal ani během Madurovy vlády. Cabello roky sloužil jako místopředseda vládnoucí Sjednocené socialistické strany Venezuely, nejvíce ale proslul televizním týdeníkem „Con el Mazo Dando“ (volně přeloženo „S kladivem“). V něm pětapadesátiletý Cabello, často oblečený v armádním, vysvětluje kroky vlády, ale především útočí na kritiky režimu. A je jedno, jestli jde o venezuelskou opozici, Evropskou unii, které Venezuela vyčítá postup v uprchlické krizi, nebo o Spojené státy. Opakovaně se strefoval do amerického senátora Marca Rubia, na něhož dokonce v roce 2017 podle The Miami Herald zvažoval v diskusi s několika mexickými občany spáchat atentát. Zpátky se ve svých vyjádřeních Cabello nedržel ani po červencových volbách a následných protirežimních demonstracích.
„Schovávají se jako krysy, ale my je dopadneme,“ řekl Cabello například o nejvýraznějších opozičních předácích den po volbách na půdě parlamentu. „Venezuela je na cestě k dosažení definitivního míru. Spravedlivého míru, kde lidé vědí, že na ty, kdo jednali v rozporu s ústavou a zákonem, bude včas uplatněna spravedlnost,“ uvedl také čerstvě jmenovaný ministr vnitra.
Ke změnám však nedošlo pouze na postu ministra vnitra, ale také ve vedení ministerstva financí, ministerstva ropného průmyslu i státní ropné společnosti PDVSA. Nově tak ropný resort bude spadat pod viceprezidentku Delcy Rodríguez. „Změny jsou zásadní renovací národní vlády. Dáváme dohromady nový tým, který nám pomůže otevřít nové cesty a urychlit změny, které lidé potřebují,“ nechal se slyšet Maduro.
„Pokud je nový kabinet nástinem toho, co Maduro zamýšlí udělat, Cabellovo jmenování je známkou ještě větší represe,“ komentovala změny pro agenturu AP ředitelka Human Rights Watch pro americkou oblast Juanita Goebertus. Přitom už dosavadní postup bezpečnostních složek proti demonstrantům i opozičníkům byl brutální. Od 28. července bylo zatčeno více než dva tisíce lidí, včetně novinářů a humanitárních pracovníků. Při potlačování demonstrací zemřelo nejméně 24 lidí. Zemi navíc pomoc s potlačením protestů nabídl další latinskoamerický diktátor, nikaragujský Daniel Ortega.
Armáda stojí za Madurem
Důležitou složkou represí je armáda, která přitom podle mnohých analytiků měla být slabým místem Madurova režimu. Právě na ozbrojené síly cílila krátce po zmanipulovaných volbách lídryně opozice María Corina Machado, které režim neumožnil kandidovat. „Vyhráli jsme a všichni to vědí. Toto už není ani podvod, je to ignorování vůle lidu,“ řekla po oznámení oficiálních výsledků a vyzvala armádu k „respektování vůle lidu“.
Jenže venezuelskou armádu má Maduro plně pod kontrolou. Krátce po vyhlášení výsledků voleb tak přišla jasná odpověď. „Armáda důrazně odmítá zoufalé vzpurné pokusy, které se snaží podkopat naši jednotu a ústavnost,“ vyjádřil se ministr obrany Vladimir Padrino Lopez. Šéf resortu také Madura ujistil, že venezuelská armáda je mu „absolutně loajální“.
Podíl na loajalitě armády má i režimem tolerovaný obchod s drogami, do kterého jsou zapojeny nejvyšší špičky ozbrojených sil. Mezi nimi je i nový ministr vnitra Cabello, který hraje klíčovou roli v Kartelu sluncí (Cártel de Los Soles), odkazujícím na odznaky venezuelských generálů připomínající slunce. Podle serveru Insight Crime zločinecká organizace postupně prorostla všemi složkami armády, od námořnictva po letectvo a od řadových vojáků po generály. Nechybějí ani vazby na politické špičky nebo příslušníky Národní gardy. Součástí kartelu má být kromě Cabella i bývalý velitel Národní gardy a ministr pro energetiku Néstor Reverol, bývalý viceprezident Tareck El Aissami nebo současný ministr obrany Padrino Lopez.
Někdy je dokonce za hlavu kartelu považován samotný prezident Maduro, který prý má „využívat kokain jako zbraň proti Americe“, jak píše Insight Crime. V současné době mimochodem mají Spojené státy vydané zatykače na patnáct vysoce postavených Venezuelanů, přičemž na Cabella je vypsaná odměna ve výši deseti milionů dolarů. Navíc země kvůli obchodu s drogami čelí sankcím ze strany USA, Evropské unie, Švýcarska a Kanady.
Vytrvalá opozice
Režim mezitím jde tvrdě po lídrech opozice. Minulý týden venezuelská prokuratura předvolala k výslechu kandidáta na prezidenta Edmunda Gonzáleze Urrutiu, který je podle hromadících se důkazů skutečným vítězem prezidentských voleb. Generální prokurátor a Madurův spojenec Tarek William Saab si Gonzáleze předvolal, aby „vysvětlil svou neposlušnost vůči úřadům“. Důvodem má být zveřejnění podrobných volebních výsledků na jednom z opozičních webů, čímž si měl Madurův soupeř „uzurpovat moc“.
González se výslechu odmítl zúčastnit kvůli obavám ze zadržení, po kterém Maduro opakovaně volal. Podle získaných záznamů o hlasování se totiž právě tento čtyřiasedmdesátiletý diplomat v důchodu měl se ziskem okolo dvou třetin hlasů stát novým prezidentem Venezuely. Aniž by byly sečteny všechny hlasovací lístky, byl nicméně za vítěze voleb Národním volebním výborem označen úřadující prezident – s údajným ziskem 52 procent hlasů.
Na pozoru se má i již zmíněná vůdkyně opozice Machado, která se ze strachu před zadržením skrývá. Přesto se Machado pravidelně účastní neutuchajících protirežimních demonstrací. Naposledy tuto středu promluvila před několika tisíci Venezuelanů v Caracasu na protestu proti potvrzení Madurova vítězství Nejvyšším soudním dvorem. „Ti, kteří věří, že čas plyne ve prospěch režimu, se mýlí. S každým dnem jsou izolovanější, a my jsme organizovanější. Jsme nezdolní lidé, kteří vědí, že se musí postarat sami o sebe, aby dokončili svůj úkol a dotáhli ho do konce,“ řekla Machado demonstrantům. Připomněla také zadržení lídra opoziční strany Convergencia Biagia Pilieriho, jehož poslední známá poloha byla před věznicí v Caracasu. Podle některých médií režim zatkl i jeho syna.
Spojené státy, Evropská unie i několik latinskoamerických zemí odmítlo uznat Madurovo vítězství, aniž by měly k prozkoumání podrobné volební výsledky. Mezitím levicovější a současně demokratická část Latinské Ameriky, tedy Mexiko, Brazílie a Kolumbie, prosazuje pokračování jednání s cílem najít cestu ven z venezuelské krize.
Odcházejí i největší odpůrci
Se stupňující se brutalitou režimu a rostoucím počtem zadržených přibývá i lidí, kteří Venezuelu opouštějí. V zahraničí aktuálně žije téměř osm milionů Venezuelanů, tedy 15 procent populace, přičemž pouze jedno procento z nich mohlo volit. Podle dubnového průzkumu společnosti Meganalisis minimálně 44,6 procenta venezuelské populace uvažovalo o emigraci, pokud by Maduro získal třetí funkční období.
Režim proti emigraci bojuje například rušením platnosti cestovních pasů. Takový je i příběh třicetiletého volebního dozorovatele Andrése Villavicencia, který je aktuálně v madridském exilu. Po sečtení výsledků čelil zastrašování, opakovaně ho navštěvovali maskovaní muži a fotili si jeho dům, až nakonec dostal echo, že se blíží jeho zatčení, mapuje příběh BBC. Kvůli neplatnému pasu ale Villavicencio nejprve musel uprchnout do Kolumbie, kde už jeho cestovní doklad platí, a odtamtud do Španělska. „Pokud jste přímo proti režimu, vždy je tu riziko, že budete muset opustit zemi. Všichni, kdo jsme v opozici, na sebe upozorňujeme a riskujeme, aby se věci změnily,“ řekl BBC Villavicencio.
Villavicencio není sám. Stanice CNN zjistila, že v posledních týdnech zemi opouští velké množství občansky aktivních lidí, kteří se podíleli na opoziční kampani nebo byli podobně jako Villavicencio u sčítání hlasů a odmítli volby manipulovat. Podle oslovených odborníků by v následujících týdnech mohly zemi opustit stovky až tisíce „commandos“ bojujících proti Madurovu režimu.
Je nicméně značně komplikované zjistit aktuální nálady ve venezuelské společnosti, především, jakou podporu si Maduro nadále v populaci drží. Poslední průzkum ukázal, že téměř polovina oslovených zvažuje do konce roku opustit Venezuelu. Před konáním voleb hodnotilo kladně Madurovo vládnutí jen necelých 26 procent oslovených, téměř 43 procent pak uvedlo, že pokud nedojde ke změně ve vedení země, hodlají protestovat. Možná nejzásadnější je ale poslední údaj, který říká, že téměř 82 procent respondentů vidělo letošní volby jako poslední šanci na změnu.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás