Posledních dvanáct měsíců v řadě bylo klima naší planety teplejší o více než jeden a půl stupně Celsia, což je hranice, které jsme dle dohody o klimatu z Paříže neměli nikdy dosáhnout. Tento týden pak Země zažila nejteplejší tři dny v řadě v historii měření. Tváří v tvář této nepříjemné realitě se česká vláda a opozice dokážou vzácně shodnout: nic se neděje, není co řešit, hlavním problémem je Green Deal. A tak se vláda polekala tlaku opozice a několika fanatiků v čele s kampaní deníku Blesk, který vlastní fosilní oligarcha Daniel Křetínský, a odložila jednání o klíčových dokumentech, které mají implementovat Green Deal v Česku. K tomu se Česko zavázalo, byť prakticky všichni vrcholní politici tvrdí, že se tak stalo nějakým omylem a vinou někoho jiného.
Pokud je Babišova politika populismem, co je tohle?
Předvolební kampaň do europarlamentu Andrej Babiš věnoval útoku na Green Deal, který sám coby premiér za Českou republiku dojednal a podepsal, což mu připomínala především ODS, která současně tvrdila, že ona by nic podobného neudělala. Vládě v čele s ODS přitom v minulém roce při návštěvě České republiky poděkovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen: „Za svého předsednictví v Evropské unii jste sehráli klíčovou roli ve schválení Fit for 55, což je hlavní pilíř Green Dealu.“
Babiš nebo Fiala
Nedávné rozhodnutí kabinetu projednávání tří dokumentů raději odložit tak postrádá jakýkoli smysl, a totéž se týká i následných pokusů věc vysvětlit. Vláda prý chce dokumenty prozkoumat, aby náhodou nepřijala více opatření, než je nutné, a podle Fialy chce zmírnit vše, co půjde. Záchranu klimatu Fiala populisticky přemaloval na ochranu životního prostředí, která podle něj nesmí ohrozit životní úroveň a průmysl. Jsme tak skoro poslední země na světě, jejíž vláda nepochopila, že průmysl, konkurenceschopnost a životní úroveň, včetně života vůbec, ohrožuje především samotná změna klimatu. V takové situaci je zbytečné řešit, jestli je větším populistou Andrej Babiš, nebo Petr Fiala.
Postoj vlády, a ODS zvláště, pak rozvinul ministr financí Zbyněk Stanjura, který v rozhovoru pro Seznam Zprávy k odloženým dokumentům řekl, že není kam spěchat a že schválené evropské cíle jsou příliš ambiciózní: „Až se ustaví nová Evropská komise, tak je pravý čas na dobrou a poctivou debatu, co z cílů zrušit nebo odložit. Do té doby podle mě nemá smysl se trápit výkladem, co vzniklo v minulých letech.“
Věřím, že se Stanjura nebude trápit schválenými dohodami, za něž se zaručily předchozí i současná vláda. Nicméně to, že vysoký představitel státu na jedné z nejvyšších exekutivních pozic blahosklonně hovoří o našich závazcích jako o nějakém zbytečném cáru papíru, kterým nemá smysl se trápit, je poměrně neuvěřitelné i na poměry České republiky. Znovu nás to vrací k otázce: Pokud je Babišova politika populismem, co je tohle? Nejspíš tradiční český bordel.
Stanjura neví
Stanjura bohužel neví (a nemá jak zjistit), co se odehrává v Evropě. Sám je nejspíš ještě stále v šoku z toho, že opustil svůj rodný okres Opava a že se stal ministrem financí i s tím, že tak úplně neví, jak spočítat prsty na ruce. Nicméně připomeňme, že staronově zvolená Ursula von der Leyen opakovaně prohlásila, že se na Green Dealu a zeleném směřování Unie pod jejím vedením nebude měnit nic. Na rozdíl od našeho ministra financí si nemyslí, že jsou schválené dohody cárem papíru, a stejně tak na rozdíl od našeho premiéra nezaměňuje destrukci klimatu s ochranou přírody, která může ustoupit našemu pohodlí, když se nám zrovna zdá, že by měl být benzín levnější a uhlí nejspíš zdarma.
Stanjura dokonce řekl, že pro klimatické dokumenty hlasovat vůbec nebude. Zato navrhuje schválit aktualizovanou státní energetickou koncepci, která prý s klimatem nijak nesouvisí. V mentálním vesmíru ministra financí spolu věci souvisí čistě dle potřeby. A tak zatímco klimatická opatření jsou nebezpečně drahá (stejně jako investice do vzdělání a dalších věcí, které Stanjura k ničemu nepotřebuje), se stovkami miliard za nové jaderné bloky nemá strážce vyrovnaného rozpočtu žádný problém. V rozhovoru se dokonce takřka rozzuří, když je opakovaně tázán, kde na to vezmeme. Podle Stanjury je to totiž úplně jedno.
Podobně sebevědomě by šlo nakonec přistoupit i ke klimatickým opatřením – stačilo by se k nim postavit podobně rozhodně jako k jaderným blokům: „K rozhodnutí potřebujete politickou odvahu,“ řekl Stanjura. A to je přesně ta věc, kterou naše vlády postrádají. Respektive jsou schopny v Evropě něco slíbit či podepsat a pak to doma popřít. Výsledkem je ostuda.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás