Věci, které dnes řada z nás považuje za samozřejmou součást života (dobré rodinné vztahy, vlastní domov, zaměstnání nebo možnost svobodného rozhodování), si Josef Šopík musel vybojovat. Už od útlého věku se totiž musel vyrovnávat s životem v ústavech. Namísto vzdělání a profesionální sociální práce pro něj český vzdělávací a sociální systém měl jen ponižování a nesmyslné kruté tresty. Namísto podpory a porozumění se mu od okolí dostalo jen podceňování. Navzdory těmto překážkám a těžkostem se mu ale podařilo opustit ústav a přestěhovat se do chráněného bydlení, navázat vřelý vztah se svou sestrou, najít si přátele i dobré zaměstnání. Ani nyní nemá v plánu se na cestě za splněním svých životních cílů zastavit. Čeká ho zápas o navrácení svéprávnosti, chce si najít vlastní bydlení a jednoho dne by rád uzavřel manželství a měl děti se svou vysněnou partnerkou. O krušných začátcích – zejména o špatném zacházení, jehož se mu dostalo v dětském domově ve Vřesovicích – nejprve nechtěl s kolegyněmi a kolegy z projektu Životní příběhy za lidská práva mluvit. Nakonec se však rozhodl přinést svědectví a zároveň podniknout právní kroky vedoucí k potrestání viníků. Veřejnosti chce vylíčit, co by se podle něj už nikdy nikomu nemělo stát.
Tento podcast vznikl s podporou Norských fondů a Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Je součástí výzkumného projektu Životní příběhy za lidská práva, realizovaného na Fakultě humanitních studií UK.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás