Česká vláda se chystá znásilnit zákoník práce a zaklíná se u toho Dánskem

Navrhované změny v oblasti pracovního práva přispějí k ještě větší prekarizaci lidí, kteří už teď zažívají velkou nejistotu. Zaštiťování se Dánskem je výsměch.

Saša Uhlová
O propouštění bez udání důvodu v posledních dnech nejvíce mluví ministr Stanjura z ODS. Foto Občanská demokratická strana, FLickr, CC BY 2.0 DEED

Vláda chystá zásadně změnit zákoník práce. Nově by mělo být možné propustit zaměstnance bez udání důvodu nebo prodloužit zkušební dobu. Inspiraci prý čerpají z Dánska, které je proslulé svou flexicurity. Je celkem překvapivé, že se odborníci, kteří vládě radí, zaštiťují příkladem země, která má zcela jiný systém sociální ochrany, funkční odbory, a navíc ani není pravda, že by bylo možné v Dánsku někoho propustit bez udání důvodu, jak se nám snaží tito odborníci namluvit.

V Dánsku je možné vyhodit člověka, pokud reorganizujete firmu a rušíte jeho pracovní místo. V takovém případě mu nemusíte nabízet jinou pozici, ale můžete s ním jako zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr, přičemž výpovědní lhůta se odvíjí od doby, kterou daný člověk pro firmu pracoval. V Dánsku je rovněž možné rozvázat pracovní poměr s člověkem, který je dlouhodobě nemocný, to je asi nejpodstatnější rozdíl oproti českému zákoníku práce. A právě tyto dvě skutečnosti Dánové vnímají jako to „flexi“ ze slova flexicurity. Druhá část pojmu je ze slova security a odkazuje ke zcela jinému systému sociální ochrany, které se člověku dostane, pokud o práci přijde. Podporu v nezaměstnanosti pak může vyhozený z práce čerpat až dva roky, přičemž pro nízkopříjmové skupiny obyvatel se jedná o příjem jen o málo nižší, než byla jejich předchozí mzda.

Jestli se vládě podaří tyto kroky prosadit, uvrhne jen více lidí do větší bídy a nakonec i do exekucí, kterými česká sociální ochrana často končí.

V Dánsku jsou na rozdíl od České republiky velmi silné odbory a pokud jste jejich členem, pomáhají vám a radí i v případě, že jste zaměstnaný někde, kde žádná odborová organizace není. Pročtou s vámi smlouvu, upozorní vás na možná úskalí a fungují v případě problémů i jako doprovod při jednání se zaměstnavatelem. Pokud zaměstnavatele kritizujete a on následně firmu reorganizuje a ukončí s vámi proto pracovní poměr, máte solidní šanci, že spor s ním vyhrajete.

Zaklínat se Dánskem v Česku

Inspirovat se v zahraničí, může být leckdy dobré, ovšem vyzobávat si některé, navíc zcela mylně interpretované jednotlivosti z jiných systémů, je především krátkozraké. Architekti nových změn nejspíš netuší, jak fungují české pracovní úřady, které vláda postupně zavaluje další a další agendou a v současné době jim připravuje ještě víc práce. Pokud jste například člověk, který docela dobře rozumí počítačům, a hledáte práci, nemůžete očekávat, že by vám na pracáku nabídli nějaký rekvalifikační kurz, který by zvýšil vaše IT dovednosti. Ale ani v žádném jiném případě nečekejte, že by vám pomohli s hledáním práce. Je to úřad, který lidem nepomáhá hledat práci a místo toho je buzeruje. Práci vám najít nepomohou, ale nejspíš vás sankčně vyřadí třeba proto, že jste přišli pozdě na schůzku nebo pozdě dodali potvrzení, že jste byli nemocní.

V nových plánech, jejichž realizace nás nejspíš čeká už brzy, pak budou špatně placené a přetížené úřednice možná dokonce i zjišťovat majetkové poměry svých klientů, zkoumat, zda nemají auto a jestli nevlastní nějakou tu chatku, kam by se mohli přestěhovat nebo ji prodat. Takže kde vzít českou „(se)curity“? Nehledě na to, že podpora v nezaměstnanosti je v Česku skutečně směšná. Kdyby byla má průměrná čistá mzda třeba 35 000, dostávala bych na pracáku dva měsíce 22 000, další dva měsíce 17 500 a poslední měsíc 15 750 korun. Ani těch pět mizerných měsíců, které by mi ÚP podporu vyplácel, bych nemohla zaplatit nájem a dát zároveň dětem něco k jídlu.

Jestli se vládě podaří tyto kroky prosadit, jen uvrhne více lidí do větší bídy a nakonec i do exekucí, kterými česká sociální ochrana často končí. Pak se budou zase všichni divit, proč tolik lidí pracuje načerno, že to není dobré pro ekonomiku, společnost a vlastně nikoho. Kromě těch, kteří na nejrůznějších formách vykořisťování profitují. Naše vláda by ale měla přemýšlet spíš o té společnosti než jak usnadnit bohatým jejich další nemravné zisky.

Autorka je redaktorka Alarmu. 

Saša Uhlová je novinářka, od roku 2017 je redaktorkou Alarmu. Vystudovala romistiku na Karlově univerzitě a v minulosti pracovala jako terénní výzkumnice a učitelka. Ve svých textech se věnuje sociálním tématům a pracovním podmínkám.