V Česku skončí povinnost kastrací pro uznání trans lidí. Je proti mezinárodním závazkům

Česká republika je na cestě k tomu, aby pro trans lidi platily stejné podmínky jako ve většině Evropy, a umenšilo se tak jejich znevýhodnění.

Táňa Zabloudilová
Foto Quinn Dombrowski, Flickr, CC BY-SA 2.0

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková představila společně s náměstkem ministra spravedlnosti Karlem Dvořákem ze STAN, organizací Trans*parent a zástupci odborné veřejnosti návrh legislativy, která zruší podmínku povinné kastrace pro úřední změnu pohlaví. To, že je kastrace v Česku stále podmínkou pro to, aby si trans lidé mohli v občanském průkazu změnit jméno a označení pohlaví v dokladech tak, aby bylo v souladu s jejich genderovou identitou, dlouhodobě kritizuje velká část expertů v oblasti práva, duševního zdraví a sexuologie a také organizace informující o nerovném postavení LGBTQ+ lidí.

V současnosti je v Česku povinná řada návazných kroků, které musí osoba pociťující genderovou dysforii splnit, aby byla legálně uznána její identita v souvislosti s preferovaným genderem. Musí získat lékařskou diagnózu, podstoupit hormonální léčbu a sérii operativních zákroků a až na jejich základě je pak možné si nechat změnit jméno a označení pohlaví v občance. Tento postup nařizují občanský zákoník, zákon o matrikách a zákon o specifických zdravotních službách.

Účelem tranzice je žít spokojený život, a každý trans člověk k tomu potřebuje něco jiného.

Trans lidé však dlouhodobě upozorňují na to, že jen část z nich chce podstoupit operativní zákrok. Jsou s ním spojena zdravotní rizika natolik vážná, že si je lidé se zdravotním omezením nemohou dovolit vůbec a řada dalších si operaci rozmyslí. Významné části trans osob pak ke spokojenému životu stačí hormonální léčba, většinou doprovázená psychologickou podporou. „Legálně ale zůstávají uvězněni v identitě, která neodpovídá jejich vlastnímu vnímání,“ řekla vládní zmocněnkyně Laurenčíková na tiskové konferenci s tím, že ústavní soudy v Německu, ale i v Itálii, Španělsku, Polsku či Irsku už podmínku kastrace zrušily, a Česko tak se svou právní úpravou zůstává ve skupině už pouze s Lotyšskem, Srbskem, Rumunskem, Tureckem či Chorvatskem.

Spokojenost v každodenním životě

„Jde o obyčejné prožívání každodenního života,“ vysvětluje Lenka Králová z organizace Trans*parent, která se operaci rozhodla nepodstoupit s ohledem na možná zdravotní rizika. „To, že Česko jako jedna z posledních zemí v Evropě vyžaduje pro úřední změnu pohlaví kastraci a operativní tranzici a dělá se z toho sexuologický a sexuální problém, znamená, že z toho vyplývá celá řada mýtů,“ upozorňuje softwarová vývojářka, která se věnuje osvětě o trans lidech například prostřednictvím moderování podcastů s trans hosty a hostkami.

„Často si v Česku myslíme, že všichni trans lidé touží po tom si přeoperovat genitálie, i já sama jsem si to kdysi myslela. Podstoupit operaci jsem se ale potom bála, nebyla jsem nikdy ani hospitalizovaná,“ dodává Králová s tím, že přesto toužila žít život jako žena. „Začala jsme brát hormony, a to mi umožnilo v pohodě fungovat ve společnosti. Trochu se mi po nich změnil obličej a stavba těla.“ Podle Králové v jejím případě hrálo roli to, že si ve firmě, kde pracuje, dokázala vyjednat vystupování pod svým zvoleným jménem a dobře funguje i její partnerský vztah. „Účelem tranzice je žít spokojený život, a každý trans člověk k tomu potřebuje něco jiného. Někdo operaci skutečně potřebuje, týká se to ale jen části trans osob.“

Králová zároveň upozornila na to, jak moc brzdí člověka v běžném životě používání občanky se jménem, které už vlastnímu sebepojetí neodpovídá. „Občanku stále vytahujete v hotelech, v půjčovně aut, v půjčovně lyží, u voleb, když cestujete a tak dále. Znám hodně lidí, co kvůli tomu nešli volit,“ říká a zdůrazňuje, že mnoho lidí nemá podobné štěstí jako ona – například na zaměstnavatele, který s její identitou nemá problém.

„Situace v Česku mi opravdu připadá absurdní. A to i požadavek, abychom si po tranzici vybírali genderovaná jména. I podezřelí z vraždy si u nás přitom mohou jméno změnit, jak chtějí, aby se během procesu anonymizovali. Známý je případ jednoho, který si u soudu nechal říkat Rocky Balboa. Já si ale v této zemi stále nemůžu říkat Lenka Králová. Přitom v kterékoliv zemi sousedící s námi bych mohla. Jen v ČR bych si kvůli tomu musela nechat uříznout živou, zdravou část těla.“

Klára Laurenčíková, Lenka Králová, Karel Dvořák a Viktor Heumann na tiskové konferenci o kastracích trans lidí. Foto Jan Španěl

Sebevraždy mladých

Podobně jako Králová zdůrazňuje i psychoterapeut Jiří Procházka, který má zkušenost s početným trans klientstvem, že nesnadnost legální tranzice silně dopadá na mladé lidi do osmnácti let. „Jsou většinou v podřízené roli a často záleží jen na shovívavosti vedení školy, jestli jim umožní, aby byli sami sebou,“ říká Králová. Procházka dodává, že v sebevražednosti mladých lidí jsme v Česku na špici Evropské unie. „Mladí trans lidé mají při prožívání normálního života spoustu překážek. To, jakou máte genderovou identitu, musíte neustále obhajovat či vysvětlovat – při přihlašování na jakýkoliv kroužek, nebo když si chcete udělat řidičský průkaz.“

Procházka, který pracuje také v manželské poradně, upozorňuje i na další absurdní zákrut českého práva, podle kterého se musíte dát rozvést s partnerem či partnerkou, než podstoupíte změnu pohlaví. „Jdete na nebezpečnou operaci, kterou nepotřebujete ze zdravotních důvodů, a ještě předtím legálně ztratíte rodinu.“ Odborník také dodává, že zná mnoho lidí, kteří se po operaci potýkali se zdravotními problémy.

Nová legislativní úprava by podle něj mohla významně zlepšit stav duševního zdraví českých trans lidí. Souhlasí s ním i sexuolog Pavel Turčan, podle kterého není z lékařského hlediska pro kastrace opodstatnění. „Lékařský přístup k trans problematice vycházel z dobových představ, že aby člověk bral hormony, musí se mu odebrat vaječníky nebo varlata, aby nebyly ohroženy rakovinou. Dnes už ale víme, že to není třeba, a mnohé země kastraci zrušily,“ vysvětluje Turčan s tím, že genderový nesoulad podle něj trápí v populaci více lidí, než se běžně uvádí. Současně upozorňuje, že v Evropské unii pouze Maďarsko tranzici vůbec neumožňuje. „To je stav pro demokratickou společnost v 21. století zcela nepřijatelný,“ myslí si Turčan.

Konec sterilizací již brzy?

Za porušování lidských práv považuje podmínku kastrace Evropská úmluva o ochraně lidských práv, Evropská sociální charta či lidskoprávní úmluvy OSN. Na to, že zdejší právní úprava je v rozporu s ústavním pořádkem i mezinárodními závazky, reagovalo koneckonců ministerstvo spravedlnosti už v roce 2018, odkdy je změna zákona připravena. Až teď však přichází na popud vládní zmocněnkyně další aktivita ministerstva, která by mohla vést k tomu, aby v Česku k uznání změny pohlaví stačilo rozhodnutí lékaře. Trans lidem by tak stačilo podstoupit hormonální léčbu v kombinaci s psychologickou podporou.

„Ministerstvo se staví k tomuto lidskoprávnímu problému tak, že by bylo vhodné podmínku sterilizace odstranit,“ potvrdil na konferenci náměstek Karel Dvořák, podle kterého bude v nejbližších dnech návrh zákona včetně variant předložen vedení vládních stran. Po jejich potenciálním souhlasu by byl návrh vložen do meziresortního připomínkového řízení. Podle Dvořáka bude ještě potřeba se přiklonit k některé z variant návrhu, a to konkrétně k variantám, které určí, zda bude možnost změny pohlaví už pro patnáctileté, nebo až osmnáctileté. Další nedořešenou podotázkou je to, zda bude odborníkem, s jehož svolením k tranzici dojde, sexuolog nebo psychiatr. Jak dodává psychoterapeut Jiří Procházka, možností by také mohlo být zahrnout do návrhu klinické psychology. A to nejenom proto, že odborníků na duševní zdraví i sexuologů je v Česku v současnosti nedostatek.

Podle části veřejnosti, která vývoj v této věci bedlivě sleduje, by každopádně bylo dobré, kdyby se koaliční strany rozhodly návrh zákona, připravený už v roce 2018, dále nezdržovat.

Autorka je redaktorka Alarmu.

Čtěte dále