Ministerstvo spravedlnosti pomáhá věřitelům a exekutorům proti chudým

Ministru Pavlu Blažkovi se podařilo prosadit nařízení, které mimo jiné upravuje výši nezabavitelných částek pro lidi v exekuci. Exekutoři si tak přilepší, kdežto zadlužení odevzdají větší část příjmů.

Filip Pospíšil
Foto ODS, Flickr, CC BY 2.0

Jmenování Pavla Blažka ministrem spravedlnosti před více než rokem vzbudilo obavy, že bude prosazovat zájmy exekutorské lobby. Jeho manželkou je totiž brněnská exekutorka. Nové nařízení o nezabavitelných částkách, které ministr předložil a vláda nyní schválila, tyto obavy potvrzuje.

Místo tří čtvrtin dvě třetiny

Od 1. ledna 2023 došlo na základě nařízení vlády ke změnám ve výpočtu základní částky, která nesmí být sražena dlužníkovi z měsíční mzdy, a zároveň při stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení. Vzrostlo tak minimum, které musí zůstat dlužníkovi a nepodléhá exekučním nebo jiným srážkám. Dlužník bez vyživované osoby bude muset nově měsíčně vyjít s rozpočtem minimálně 13 500 korun, dlužníkovi s jednou vyživovanou osobou by mělo zbýt minimálně zhruba 17 tisíc korun na měsíc. Tato změna se dotkne asi 700 tisíc lidí v exekucích či insolvencích a členů jejich rodin, což může být dohromady až 1,5 milionu lidí.

Přijetím návrhu se ministerstvu podařilo připravit nejchudší zadlužené domácnosti o dva tisíce, respektive 3500 korun měsíčně.

Stanovené částky měly původně vzrůst podstatně rychleji. Jejich výpočet totiž byl dlouhodobě navázán na vládou stanovené životní minimum a normativ nákladů na bydlení. Ty byly v uplynulém roce vládou několikrát zvýšeny v důsledku prudkého nárůstu nákladů na bydlení a inflace. Podle ministerstva spravedlnosti by ale bylo prosté automatické zvyšování částek, které zbydou na živobytí zadluženým lidem, příliš rychlé. Změnilo tedy mechanismus, podle kterého se nezabavitelná částka vypočítává.

Kromě dalších méně podstatných změn, ministerstvo spravedlnosti v původní verzi návrhu požadovalo, aby se z dosavadního součtu tří čtvrtin životního minima a normativních nákladů na jednotlivce nezabavitelná částka snížila na součet jedenácti dvacetin životního minima a normativních nákladů pro jednu či dvě osoby. Tento nápad se setkal s odmítavými reakcemi nevládních organizací a zásadními připomínkami ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva vnitra a zmocněnkyně vlády pro lidská práva, které požadovaly zachování původních poměrů. Ministerstvu se následně podařilo prosadit „kompromis“. Z dosavad platných tří čtvrtin součtu životního minima a normativních nákladů se tak staly dvě třetiny, které se mají týkat až dvou osob. A navíc byla snížena částka, nad kterou se zbytek částky sráží bez omezení z dvojnásobku součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu na jedenapůlnásobek pro jednu či dvě osoby.

Dlouholetá kritika

Co tyto změny budou v praxi znamenat, částečně vypočítali samotní předkladatelé. Pokud by ministerstvo nařízení nepředložilo, došlo by k automatickému navýšení minima pro dlužníky bez vyživované osoby až na cca 15 500 korun a s vyživovanou osobou až na cca 20 500 korun. Přijetím návrhu se ministerstvu podařilo připravit nejchudší zadlužené domácnosti o dva tisíce, respektive 3500 korun měsíčně. Tyto peníze z jejich příjmu budou nyní moci navíc vymáhat věřitelé. Jako pozitivum pro dlužníky přitom ministerstvo prezentovalo skutečnost, že se díky novému znění nařízení vlády podařilo snížit také hranici pro vstup do oddlužení, která by se bez něj zvýšila o 4300 korun.

Změny prosazené ministerstvem spravedlnosti přitom ponechávají bez povšimnutí nejen skutečnost, že více než patnáctiprocentní inflace neúměrně dopadá právě na nejchudší, ale i dlouholetou kritiku stávajícího systému. Ta poukazuje mimo jiné na to, že příjem po exekučních či insolvenčních srážkách ponechává mnohé dlužníky pod hranicí normativních nákladů na bydlení nebo že způsobuje nerovné postavení dlužníka jednotlivce, dlužníka žijícího s rodinou nebo nesezdaného páru. Neřeší ani ekonomickou nevýhodnost vstupu do insolvence ve vztahu k určitému typu exekucí.

Samo ministerstvo si je přitom vědomo toho, že je postavení dlužníků v České republice dlouhodobě neuspokojivé a horší než u sousedů. Již v analýze zpracované pro návrhy změny nezabavitelné částky v roce 2018 ministerstvo například konstatovalo, že „při porovnání dlužníků/povinných se stejnou výší mzdy (např. 65 procent z průměrné čisté mzdy) v Německu a ČR, lze dospět k závěru, že jsou pravidla v ČR přísnější a dlužníkům/povinným zůstává méně, než dlužníku/povinnému se stejnou mzdou v Německu. V Německu například dlužníku/povinnému dosahujícímu pouze 50 procent průměrné mzdy není sraženo ničeho. Oproti tomu dlužníku/povinnému v ČR je sraženo 15,3 procenta mzdy. Při vyživovacích povinnostech jsou rozdíly ještě mnohem znatelnější.“ Po přijetí nového nařízení se uvedený nepoměr v neprospěch českých dlužníků ještě zvýší. A to v době, kdy na ně tvrdě dopadají aktuální ekonomické problémy. Zato věřitelé a s nimi i exekutoři si pravděpodobně přilepší.

Autor je členem Centra pro společenské otázky – SPOT.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále