Nejjednodušší je prací vykořisťovat lidi v beznadějných životních situacích, říká Saša Uhlová

Saša Uhlová je zpět s unikátní reportážní sérií z prostředí špatně ohodnocené práce. O pokračování Hrdinů kapitalistické práce jsme si s ní povídali v novém vydání podcastu Kolaps.

V roce 2017 si naše redaktorka Saša Uhlová na vlastní kůži ověřila, jak vypadají podmínky lidí pracujících ve špatně placených, ale nezbytných zaměstnáních v Česku. Vznikly z toho skvělé reportáže, které vycházely na Alarmu pod názvem Hrdinové kapitalistické práce. Už během této zkušenosti však Saša Uhlová potkávala migranty pracující v českých továrnách a firmách. Bez jejich příběhu by byl obrázek o špatně placených zaměstnáních v Evropě nekompletní. Podobnými migranty jsou v západní Evropě také Češi, a tak vznikl nápad na pokračování „Hrdinů“. V posledním roce strávila Uhlová několik měsíců prací na německé farmě, v irském hotelu nebo jako pečovatelka o seniory ve Francii. Nyní tady máme druhé pokračování Hrdinů kapitalistické práce, v němž se společně s autorkou vydáváme za hranice Česka a za hranice mzdové železné opony, abychom zmapovali, jak vypadá práce východoevropských migrantů v západní Evropě.

Měla jsi pocit, že projekt Hrdinové kapitalistické práce by byl bez pohledu na Západ a západní pracovní trh nekompletní? 

V roce 2017 jsem mapovala české pracovní podmínky, a teď jsou to zkušenosti lidí, kteří odjeli pracovat do zahraničí. „Jednička“ Hrdinů tvořila podle mě nějaký celek, ale jedna z možností pro lidi, kteří mají nedostatek finančních prostředků, spočívá v tom, že odcházejí pracovat jinam.

A jaké jsi měla očekávání? Přece jenom situaci v Česku nějakým způsobem znáš, zatímco práce migrantů v zahraničí mohla být trochu neznámá…

Nejde jen o to, že to je práce na Západě. Hodně se liší to, jakou práci si může člověk najít podle toho, v jakých je podmínkách. Existuje práce pro lidi, kteří potřebují hned peníze a nemají sociální kapitál, nemají kontakty, ani možnost u někoho bydlet. Takový člověk se obrátí na agenturu a je absolutně ve všech ohledech závislý na zaměstnavateli a podřizuje tomu veškerý čas.

Co ti tato zkušenost odhalila zpětně taky o českém pracovním trhu?

Česko je oproti Polsku, Slovensku, Maďarsku, Rumunsku a tak dále specifické tím, že máme velkou část hranic společnou s Německem a Rakouskem. Řada lidí, kteří si potřebují vydělat na Západě, tím pádem u nás pracuje jako pendleři. Bydlí v Sudetech a do Rakouska nebo Německa dojíždějí, a to je už samo o sobě lepší výchozí pozice proto, aby to zaměstnání bylo dobré. Protože kdyby dobré nebylo, tak může člověk skončit a najít si jinou práci. Jakmile je ale někdo na ubytovně a závislý na zaměstnavateli, už tak jednoduché to není.

 

► Líbil se vám tento díl Kolapsu? Podpořte jeho vznik na Darujme.cz: bit.ly/Chci_Dalsi_Kolaps
► Máte otázku nebo se chcete podělit o názor? Napište přímo redaktorům na [email protected]

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | [email protected]

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.