Komunisté navrhují na prezidenta Josefa Skálu. Potvrzují tak pověst strany bez soudnosti

KSČM by udělala nejlépe, kdyby do boje o prezidentské křeslo nevysílala nikoho. To by ale ve straně vedené Kateřinou Konečnou museli chvíli přemýšlet.

Apolena Rychlíková

Všechno začalo jednou rozesmátou fotkou na sociálních sítích. Na ní se vedle současné předsedkyně KSČM spokojeně usmíval možná nejkontroverznější politik této strany – neostalinista Josef Skála. „Něco se chystá,“ napínala sledující Kateřina Konečná, načež po pár dnech na svém profilu oznámila, že se Skála stal kandidátem strany do prezidentských voleb. Jde přitom o postavu, která budí velké vášně a v posledních letech utváří aliance takřka výhradně s ultrapravicí, fašisty, nacionalisty a xenofoby.

Mistr nečekaných aliancí

Vidět jsme ho v minulosti mohli třeba po boku Tomia Okamury nebo Václava Klause mladšího, kterak obhajuje politiku Viktora Orbána. Coby „zahraniční expert strany“ se Skála často a rád vyjadřuje také na podporu Ruska (a odsuzuje Ukrajinu), obdivoval politiku Donalda Trumpa, brojil proti uprchlíkům. V posledních letech se netajil podporou Andreje Babiše, a to se zdůvodněním, že lidem „dává špekáčky, koblihy a kuřata“. Přesto – nebo možná právě proto – ho komunisté vysílají rovnou do boje o Hrad. Dokonalou ilustrací absence soudnosti KSČM je pak skutečnost, že Skálovým jediným protikandidátem byl bývalý letitý předseda strany Vojtěch Filip.

Skála představuje všechny důvody, proč se i lidé kritizující antikomunismus jako nástroj k diskreditaci levice, museli radovat z odchodu KSČM z parlamentu.

Jestli se Skála probojuje alespoň k samotné volbě, není ale vůbec jisté. O jeho kandidatuře se rozhodlo nejtěsnější možnou většinou: pro se vyjádřilo pouze 46 z 91 hlasujících. Teď tedy musí Skála získat ještě padesát tisíc podpisů, aby se o post vůbec mohl v přímé volbě ucházet – KSČM totiž nemá žádné poslance nebo senátory, kteří by ho mohli podpořit. Strana navíc po neúspěšných volbách prakticky zmizela z veřejného prostoru. Opakovaně se sice snaží o kritiku nové vlády Petra Fialy, ale stokrát omílané fráze, okořeněné obskurním stranickým slovníkem a silně národoveckým apelem, voliče a voličky nezajímají. To, o co se už roky komunisté snaží, zvládají mnohem lépe jiné strany – hlavně Babišovo ANO a Okamurova SPD, ale rasismus a nacionalismus předvádějí úplně běžně i strany tzv. demokratického bloku.

Vlastenecká fronta proti slabým a vyloučeným

Nenávistné postoje vůči uprchlíkům, Romům a Romkám nebo lidem v sociálně tíživé situaci nejsou v Česku nijak výjimečné ani skandální. Jsou normou. Ty nejasociálnější zákony typu „třikrát a dost“ neváhali v minulosti komunisté, SPD a ODS prosazovat společně. Přesto Skála představuje ještě trochu jiný typ osobnosti. Mísí se v něm to nejhorší ze současné i minulé politiky. Představuje všechny důvody, proč se i lidé kritizující antikomunismus jako nástroj k diskreditaci levice, museli radovat z odchodu KSČM z parlamentu. Skálova nominace na prezidenta je tak dokladem toho, že navzdory politickému debaklu se komunisté nehodlají měnit – uvnitř ani navenek.

[rcblock id=“63080″]

„Než jej necháte onálepkovat různými novináři a samozvanými komentátory, zkuste jej porovnat s tím, co se zatím v prezidentském klání nabízí. Pak vám jednoznačně – nejste-li miliardář nebo tunelář – musí vyjít jako nejlepší volba,“ tvrdí na adresu Skály sebevědomě současná předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. V tom se ale plete. Rozdíl mezi kandidáty je z hlediska jejich kvality zatím minimální. A stejně jako bychom se měli mít na pozoru před generálem nebo sobeckými ezo miliardáři se spasitelským komplexem, měli bychom se mít na pozoru i před Josefem Skálou. Ne snad proto, že je označovaný za komunistu – to je v Česku nálepka, kterou je snadné získat velmi snadno. Ale proto, že žádnou alternativu nepředstavuje a vzhledem ke svému ideovému ukotvení ani představovat nemůže. Komunisté by udělali nejlépe, kdyby žádného kandidáta nestavěli. A také, kdyby si přestali nalhávat, že po volebním výprasku je zpátky na výsluní dovede ten největší exot, jehož názory i způsob komunikace jsou z velké části zaměnitelné s krajně pravicovými konspiračními weby.

Autorka je redaktorka Alarmu.

Čtěte dále