Petr Klápště je urbanista, který se specializuje na projekty a plány s participací uživatelů a inovace v plánovacích procesech. Působí jako vysokoškolský pedagog na Ústavu prostorového plánování Fakulty architektury ČVUT. Napsal řadu teoretických textů o participaci a výchově k občanství, vedl první participaci veřejnosti na regionálním projektu v ČR a první participaci na developerském projektu, probíhající opravdu od začátku. V nejnovějším speciálu podcastu Bulvár vysvětluje, jak se vyvíjela otázka participace či proč je při plánování měst důležité myslet na ty, kteří žijí v okolí nově vznikajících projektů.
V první části nabídne Klápště exkurz do samotné historie participace. Proč vlastně tato disciplína vznikla a jak souvisela s utvářením modernistických měst? Podcast se kromě specifické situace v Československu věnuje i tomu, jak participaci po listopadu 1989 ovlivnily různé zahraniční nadace. Podle Klápštěho koncept participace nejprve narážel na přirozený antikomunistický odpor k plánování, který byl především mezi mladší generací architektů a urbanistů silně zakořeněn v důsledku negativních zkušeností v období před rokem 1989.
Ani dnes ovšem nebývá participace vždy ideální, zvláště proto, že často začíná velmi pozdě a také jsou z ní často vyloučeni ti, na něž urbanistické změny nejvíc dopadají. Ti, kdo participaci iniciují, by podle něho měli primárně zmapovat místní komunity, najít přirozené autority a jejich prostřednictvím se pokoušet vzbudit občanský zájem i mezi skupinami, které se běžně takových procesů neúčastní. Za problematické pak urbanista považuje případy, kdy participace proběhne špatně a kdy se její výsledky nepromítnou do samotné výstavby. „To je pak občas lepší, kdyby žádná participace nebyla,“ uzavírá Klápště.
Projekt Města budoucnosti vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás