„Mně už potřetí stojí ocas.“ V čem může být sexistická aféra Lopraisova týmu přelomová?

Případ sester Kolocových, které se sebevědomě ohradily proti sexistickým a rasistickým komentářům, je důkazem, že se společenská atmosféra pomalu mění. Ženy se ozývají stále víc.

Jana Ustohalová

To video z kabiny týmu Aleše Lopraise minulý týden obletělo svět. Původně mělo fanouškům jen přiblížit atmosféru nejslavnějšího závodu Paříž–Dakar před startem další etapy: „Mně už potřetí stojí ocas… Hele, černoška z Roudnice jde vpravo,“ říká Loprais za volantem. Na to reaguje mechanik Petr Pokora: „No jedna je docela plochá a sjízdná, ta druhá ne.“

Muži se bavili o šestnáctiletých dvojčatech Yasmeen a Aliyyah Kolocových. Ty jsou také závodnicemi a jejich otcem je další slavný sportovec, Martin Koloc, s jehož týmem Buggyra Racing na Dakaru obě dívky pobývaly. Cizokrajná jména a tmavší barvu pleti mají proto, že Kolocova manželka a jejich matka pochází ze Seychel.

Lopraisův sexistický a rasistický komentář samozřejmě rozzuřil otce dívek, Martina Koloce: „Aleš si honí sledovanost tím, že má sexuální narážky na děti, které zná odmalička. Připadá mi to svým způsobem trochu úchylné,“ komentoval to Koloc pro Nova Sport.

Chceme závodit!

Co je ale ještě zajímavější a v našich končinách neobvyklé – velmi tvrdě se ozvaly i samy sestry Kolocovy. „Fakt, že stále žijeme ve světě, kde je na mladé ženy pohlíženo pouze jako na sexuální objekty a nikoli na plnohodnotné lidské bytosti, nám byl připomenut v místě, kde bychom si to přály nejméně. Na Dakar Rally,“ napsaly na svůj oficiální facebookový účet.

Pod svým prohlášením si ale opět vysloužily desítky rasistických a sexistických komentářů. Což se dalo čekat, protože v Česku stále není běžné, že se mladé ženy ohrazují proti obtěžujícím hospodským řečem, na které narážejí prakticky na každém kroku.

Sestry Kolocovy ale velmi přesně vystihly, s čím se musejí jako mladé ženy potýkat, pokud chtějí uspět ve sportu, který je tradičně mužský:

„Chceme závodit, chceme férově soupeřit a chceme se zlepšovat a učit. Krom zkušeností jsme si ale odnesly i pocit, že na nás někteří závodníci mohou koukat jako na pouhé ,kusy masa‘. Před Lopraisovým komentářem nás neuchránilo ani to, že jsme nezletilé. Jak byste se cítili vy, kdybyste věděli, že tohle vás čeká na cestě za svým snem? Jestliže se k nám takhle chovají v době, kdy je nám šestnáct, jak se k nám budou chovat za pár let, kdy budou mít pocit, že si mohou dovolit úplně vše. Zůstane jen u slov?“

Sestry se také přihlásily k celosvětové kampani #MeToo proti sexuálnímu obtěžování: „Dnes a denně jsou mladé dívky ponižovány a odrazovány od naplnění svých cílů rasovými a sexistickými komentáři, urážkami a posměšky. Dívky a ženy na celém světě by měly vědět, že tohle si nemusí nechat líbit.“

O stalkingu, obtěžování a sexistických urážkách ale před pár týdny promluvily i další české sportovkyně pro iRozhlas. „Občas vám cizí člověk pošle fotku svých genitálií, což je velice zvláštní. Nebo mě tam lidé nahánějí, že s nimi mám někam jít a podobně, na což nereaguji. Když je to hodně přes čáru, tak toho člověka hned nahlásím, aby ten profil zablokovali, protože takový člověk určitě nepíše jenom mně, ale obtěžuje spoustu ostatních holek,“ popsala třeba zápasnice Adéla Hanzlíčková.

Má smysl se ozvat

Je to v posledních letech už poněkolikáté, kdy se ve veřejném prostoru objevuje téma obtěžování žen, sexismu a ponižování a kdy toto téma samy ženy zvedají. Jejich statečnost je obrovským symbolem pro ostatní ženy a dívky. Ukazuje, že má smysl ozvat se, když se mi něco nelíbí a není mi to příjemné.

Čím víc se jich bude ozývat, tím víc se budou za nevhodné projevy vůči nim stydět ti, kdo se jich dopouštějí, a bude se tak měnit společenská atmosféra a normy, které určují chování většiny. Ženy samy tak říkají: „Tohle si k nám nemůžete dovolit, uráží nás to a ponižuje, tohle se ve slušné společnosti neříká.“ Sestry Kolocovy šly ale ještě dál. Ačkoliv se jim Loprais omluvil, jeho omluvu nepřijaly. Čímž ukázaly, že mají minimálně tolik sebevědomí jako on.

Právě sebevědomí je u mladých dívek v Česku výraznější než v předchozích generacích. Vyrostly už opravdu svobodně, často znají jazyky, mají rozhled a hlavně konzumují globální kulturu přes různé internetové platformy, kde už vůbec nezáleží na tom, jakou máte národnost nebo pohlaví a kde jsou si všichni rovni.

V dalším videu pak sestry dodaly: „Budeme jezdit za kluky a holky, kteří za sebou nemají silný tým a rodinu, která by je podporovala a bránila před jakýmikoliv urážkami a napadáním. Budeme vaším hlasem! Věnujeme naši závodní kariéru vám, svobodě slova a vyjádření nesouhlasu s urážkami.“

Když kapky proděraví kámen

Kromě toho, že se ženy začínají ozývat a trvat na tom, že je nepřípustné je veřejně ponižovat a urážet jen proto, že jsou ženy, je tu posun i na druhé straně. Tedy na straně mužů středního a staršího věku, kteří nejsou zvyklí na to, že by se ženy proti z jejich pohledu neškodným řečem a vtípkům ohrazovaly nebo že by je bránili diskutující na sociálních sítích.

Vůči ženám ponižující post na Facebooku nebo Twitteru tak v Česku naprosto v klidu zveřejní kdokoliv – od mluvčího pražského arcibiskupství (viz foto níže) přes poslance Václava Klause mladšího, jenž poznamenal, že „holčičky má každý táta proto, aby měl radost z vysvědčení!“ až po datového inženýra Petra Ludwiga, který navrhuje systém PES přejmenovat na FENA, protože je prý stejně nevyzpytatelný jako ženy.

Začínají se ale také množit reakce, které popsal Pavel Houdek v komentáři pro magazín Heroine, totiž odmítavé a pohoršené. Takže se v poslední době několikrát stalo, že tito muži museli svoje urážlivé posty smazat a reakce okolí je donutila se za ně omluvit. Přiměl je k tomu společenský tlak, který sílí úměrně tomu, jak se ozývají ženy.

„Omluva zúčastněných přišla až po kritice, která se v reakcích a komentářích na jejich hlavy snesla. To je logický proces – když dotyční podobné výroky na sociální sítě dávali, neshledali na nich nic špatného. Protože jim přišly vtipné, chtěli se o ně podělit se svými fanoušky. Jenomže nejspíš zapomněli, že mají také řadu fanynek a že ne všem mužům přijde stereotypizace žen jako dobrý nápad (třeba proto, že si na místě oněch konkrétních žen představili své dcery nebo přítelkyně),“ napsal Houdek.

Když jsme loni v létě v Deníku N zveřejnili sérii výpovědí čtyř desítek žen Promluvily jsme o sexuálním obtěžování, mnoho čtenářek a čtenářů reagovalo: „Proč se ty ženy nebrání a neprotestují? Kdyby se bránily, nikdo je neobtěžuje, asi jim je to příjemné.“ Teď se tedy ženy začaly bránit a hlasitě sdělovat, že jim oplzlé vtipy skutečně příjemné nejsou. Jejich partneři, kamarádi, ale i mnozí další se jich zastávají, a to v takové míře, která už mění obecný názor na to, co je při komentování žen přípustné a co ne.

Je to spontánní a neorganizovaná aktivita, ale předchozí veřejné debaty a kampaně k ní přispěly, protože připravovaly podhoubí. Bude to určitě ještě trvat dlouho a z velké části jde o generační záležitost. Ale právě tady je namístě přirovnání ke kapkám na kameni. Jedna kapka nic neznamená, ale mnoho kapek ho dokáže proděravět. Jen je potřeba trpělivost a urputnost.

Autorka je redaktorka Deníku N.

 

Čtěte dále