V pondělí 26. srpna obklíčily stovky maskovaných příslušníků pořádkové policie celý blok v aténské autonomní čtvrti Exarchia. Pokud by si někdo myslel, že začíná občanská válka, nebylo by se čemu divit. Řecký stát, vedený novou konzervativní vládou, zmobilizoval svou represivní armádu, aby vyklidil několik squatů obývaných migranty. Akademik Akis Gavriilidis to komentoval slovy:
„Je to skandální plýtvání veřejných zdrojů, jehož výsledek je negativní v každém ohledu: morálním, právním, praktickém i jakémkoli jiném. Zadržet běžence, včetně dětí, kteří nespáchali žádný zločin, vystěhovat je z míst, kde se jim dařilo žít důstojný život, a místo toho je uvěznit a přinutit je žít v mnohem horších podmínkách a pasivitě.
Nedokážu pochopit, kdo kromě rasistů a milovníků šikany by z něčeho takového mohl mít radost. Jako řecký občan požaduji vysvětlení, proč jsou veřejné prostředky plýtvány na něco tak neetického, ilegálního a neefektivního.“
Exarchia je historickým místem sociálních konfliktů v řecké společnosti, ale také prostorem, kde se setkávají různé alternativní procesy.
Jeden z obyvatel domů popisuje: „V šest ráno nás vyhnali a odvezli na policejní stanici v ulici Petrou Ralli. Vzali nám náš domov, sebrali naše věci a zazdili vchod a okna. Pokusili se nás zahrabat pod zem. Neví ale, že jsme jako semínka.“
Toho rána byly v Exarchii vyklizeny čtyři squaty, dva z nich ubytovávali uprchlíky: Spirou Trikoupi 17, Transito, Rosa de Fon a anarchistický projekt Gare. Razie se soustředila do severozápadní části čtvrti. Zde se nachází i Notara 26, první squat v Řecku, který začal poskytovat ubytování migrantům. Ten byl prozatím ušetřen, pravděpodobně pro svou lepší obranu a symbolický význam pro čtvrť.
Z dvou budov na Spirou Trikoupi 17 bylo zadrženo 143 lidí z Iránu, Iráku, Afghánistánu Eritreje a Turecka. Šlo o 57 mužů, 51 žen a 35 dětí. Z dalšího domu na Kallidromiou byli tři lidé odvezeni na aténské policejní ředitelství. Čtvrtá budova, na ulici Fotila, byla v době vyklizení prázdná. Policejní operace se účastnily pořádkové jednotky MAT, různé identifikační a forenzní jednotky a motocyklové jednotky DIAS [v minulosti nechvalně proslulé mučením zadržených – pozn. překl.]. Během razie nebyly nalezeny žádné zbraně ani drogy. Policejní mluvčí nicméně prohlásil: „Jsme nový, tichý vysavač, který vysaje všechnu špínu.“ Od té doby stoupá v Exarchii napětí. Místní obyvatelé jsou nespokojeni s konstantní policejní přítomností a jejím častým násilným, sexistickým a homofobním chováním. V několika případech vytáhla policie na místní zbraně. Během knižního festivalu Krásná Exarchia, který na centrálním náměstí organizovaly místní nakladatelství a knihkupectví, napadla policie dav obušky a slzným plynem. Později toho večera jednotky MAT pokřikovaly na místní: „Vy zmrdi, tohle teď budete mít každý večer.“
Autonomní čtvrť i místo střetu socioekonomických zájmů
Plán přeměnit čtvrť na výkladní skříň města plnou drahých kaváren a masového turismu, který mají městští plánovači na stolech již od roku 1990, je naštěstí stále vzdálen realitě. Ve čtvrti a jejím nejbližším okolí je 49 obsazených domů. K nim je třeba ještě připočíst další samosprávné projekty, které fungují v pronajatých prostorech – jako například sociální centrum Nosotros.
Exarchia je známá jako alternativní čtvrť s tradicí levicového a anarchistického organizování, stejně jako místo, kde probíhají různé ilegální aktivity, jako je třeba prodej drog. Čtvrť byla vždy státu trnem v oku. V minulých letech ji konzervativci využívali k útokům na vládnoucí Syrizu a obviňovali ji, že nad oblastí „ztratila kontrolu“. Kyrgiakos Mitsotakis, současný předseda vlády, v roce 2017 prohlásil, že pokud bude zvolen do úřadu premiéra, tak „vyčistí Exarchii“. Teď je za to kritizován opoziční Syrizou, nicméně byla to právě vláda Syrizy, kdo vyklidil první uprchlíky obývaný squat – v Soluni v létě 2016.
Exarchia leží v údolí mezi dvěma kopci v srdci Atén. Pojmenovaná po místním kupci byla vystavěna v devatenáctém století. Od šedesátých let se pak stala studentským a alternativním kulturním hubem. Dnes je charakteristická velkým množstvím malých kaváren, tiskáren, nezávislých nakladatelství a knihkupectví. Její historie je úzce spjatá s historií radikální levice a anarchismu po pádu diktatury v roce 1974.
Během povstání na Polytechnické univerzitě [která ve čtvrti leží – pozn. překl.] v roce 1973 jeden z transparentů jasně hlásil, že povstání je proti „státu a kapitálu“. V roce 1985 byl ve čtvrti policií zabit patnáctiletý Michalis Kaltezas, což vyvolalo nepokoje po celé zemi. O desítky let později, v prosinci 2008, policie v samém srdci čtvrti zastřelila taktéž patnáctiletého Alexandrose Grigoropulose, a dala tak vzniknout revoltě, která po celém Řecku trvala dlouhé měsíce. Tato revolta byla kulminací předchozích protestů studentů proti neoliberalizaci univerzit.
Čtvrť samotná se neustále mění. Na jedné straně tam vznikají různé samosprávné iniciativy a nová sociální hnutí, na druhé straně je místem střetu socioekonomických zájmů. Její centrální poloha v městské geografii z ní dělá atraktivní oblast pro realitní žraloky, kteří by ji rádi gentrifikovali, zbavili neposlušných obyvatel a nahradili je vysokopříjmovými yuppies. Před vypuknutím ekonomické krize již byla gentrifikace patrná, propad realitního sektoru do červených čísel ale proces zastavil. V té době vzrostl počet politických squatů v sousedství, nejdříve z potřeby samosprávy, následně jako solidární struktura, snažící se pomoct tisícům migrantů. Místní v reakci na zavírání hranic otevřeli běžencům mnoho prázdných domů, pomohli s organizací vzdělávání a distribucí jídla a oblečení.
Je dnes Exarchia „problémovou čtvrtí“? Při bližším pohledu zjistíme, že není jen pevností místního autonomního hnutí. Je historickým místem sociálních konfliktů v řecké společnosti, ale také prostorem, kde se setkávají různé alternativní procesy. Je čtvrtí plnou solidárních vazeb, která se byla roky schopná bránit jak gentrifikaci, tak drogovým gangům.
Konzervativní obrat
Podle plánů aténské městské administrativy má být čtvrť zbavena drog, sexbyznysu, nelegálních imigrantů a v neposlední řadě také „protistátních živlů“. Plánuje se stavba stanice metra, odstraňování graffiti a instalace nového pouličního osvětlení.
Novým starostou Atén se stal synovec konzervativního premiéra Mitsotakise. Razie a vystěhování začaly hned den po jeho jmenování do funkce. Policejní represe a evikce v Exarchii nejsou pouze lokální záležitostí, naopak: je nutné je vidět v širší perspektivě. Vládnoucí Nová Demokracie využívá toho, že je řecká společnost oslabená léty ekonomické krize a paralyzovaná neschopností Syrizy dosáhnout jakéhokoli zlepšení situace. Vláda chystá další vlnu neoliberalizace a na řadě jsou univerzity. Hodně diskutovaným tématem je konec univerzitního azylu – zákona, který již od dob konce diktatury zakazuje policii vstup do kampusů.
Brzy můžeme čekat odpor proti plánovaným opatřením. Nemůže za to „vzpurná řecká krev“ ani žádný podobný mytický nesmysl, ale bohatá historie sociálních bojů. Historie odporu proti domácímu i zvenčí importovanému fašismu a historie revolt, které zdaleka přesáhly mantinely subkulturní politiky. Boj o Exarchii bude úspěšný pouze tehdy, bude-li rámován jako součást širších snah o změnu světa. Boj proti hrozbě gentrifikace tak musí hledat spojence v sociálních bojích.
I čtvrť samotná se po návratu lidí z letních prázdnin začala z represivního úderu oklepávat. Například obyvatelé squatu Notara 26 zveřejnili výzvu k solidaritě, na niž reagovali jak blízcí sousedé, tak lidé po celém světě. Na první demonstraci se v Exarchii sešly dva tisíce lidí. Na druhé, 14. září jich bylo již více než sedm tisíc. Vystěhovávání squatů však nadále pokračuje.
Pro nás, kdo žijeme mimo Řecko, nastává čas k protestům před řeckými ambasádami nebo pobočkami řeckých firem. Někteří již jednají, podle filmaře a aktivisty Janise Juluntase dorazily během několika málo dní solidární vzkazy z téměř dvou desítek zemí.
Bez solidarity Exarchia padne. Pokud vydrží, bude majákem při našich nedokončených dobrodružstvích.
Autor je novinář.
Z anglického originálu First they take Exarcheia, publikovaného v on-line magazínu Roar, přeložil Simon Kovner. Redakčně upraveno a kráceno.