O kauze Jamese Gunna slyšel už téměř každý. Hollywoodský režisér a scenárista, momentálně proslulý oběma díly marvelovské superhrdinské franšízy Strážci galaxie, napsal před lety několik tweetů, které se moc nepovedly. Až příliš se snažily šokovat a trochu zapomněly být vtipné. Téměř deset let staré vtípky o pedofilii nyní znovu vypluly na povrch a Gunn se za ně omluvil. Společnost Disney ho ale pod návalem vlny rozhořčení 20. července vyhodila a na plánovaném třetím dílu se tak už podílet nebude.
Omluvy se nepočítají
Gunnův řekněme hodně specifický humor ale přišel na přetřes už v minulosti, a to právě v momentě, kdy si jej Disney pro natočení Strážců najal. Už v roce 2012 se tak režisér, jehož kariéra začala u filmové společnosti Troma, proslulé bizarními béčkovými a céčkovými šílenostmi, které si nikdy nebraly servítky, distancoval od své dřívější „edgy“ internetové persony s kompulzivní potřebou trollit všechny kolem. Místo úmorných blogových postů o komiksových postavách, se kterými by nejraději měli fanoušci sex, se začal soustředit na psaní komplexnějších charakterů a zábavných zápletek, a věc se tak v zásadě uzavřela. Gunn své dřívější tweety ani nesmazal, staly se obrazem jeho vnitřního růstu: „Neříkám, že jsem lepší, ale opravdu hodně jsem se za poslední roky změnil. Dnes se snažím více ukotvovat svou práci v lásce a vztazích a méně ve vzteku. Dny, kdy jsem říkal něco jen proto, že je to šokující a vyvolá to reakci, jsou dávno pryč.“
Je sice pochopitelné, že Disney jakožto společnost produkující rodinné filmy nechce mít s Gunnovými tweety nic společného, přesto si ale mohla se situací poradit lépe a nemusela podlehnout vlně neupřímného rozhořčení iniciované šovinistickým, manipulativním, ultrapravicovým skřetem, který si udělal kariéru na šíření konspiračních teorií a sám byl obviněn ze znásilnění.
V posledních letech využíval Twitter nezřídka k ventilování svých politických názorů – hodně se například trefoval do Trumpa, zesměšňoval nácky a nehysterčil kvůli #MeToo. Progresivní politika oblíbeného filmaře s početnou fanouškovskou základnou se tak stala důvodem, proč se na jeho minulost zaměřili profesionální alt-right trollové Mike Cernovich a Jack Posobiec. Jeho tweety oprostili od jakéhokoli společenského kontextu nebo dobového charakteru média, na němž byly zveřejněny, a vytvořili líbivou mozaiku, kterou coby produkt perverzní hollywoodské mysli začali šířit jejich internetoví stoupenci a nad níž se leckteré veřejné osobnosti rychle přispěchaly ostentativně pohoršit. Netřeba zdůrazňovat, že kolektivní vlna instantní morálky přehlušila veškeré Gunnovy omluvy z roku 2012 i ze současnosti.
Politicky korektní alt-right
Nemá smysl tady jednotlivé tweety řešit. Jsou děsné. O ně ale v konečném důsledku nejde. Jistě nelze pochybovat o tom, že spoustě lidem přijde nevhodné, aby jejich autor pracoval pro společnost typu Disney, a určitě se objeví i tací, kterým Gunnovy omluvy přijdou nedostatečné. Skutečný motiv celé kauzy je ale mnohem zřetelnější, když se podíváme, jak vše pokračovalo. Po „umlčení“ Gunna se totiž objevily další útoky na komiky otevřeně kritizující Trumpa, konkrétně na Sarah Silverman, Pattona Oswalta, Dana Harmona a Michaela Iana Blacka. U všech byly staré tweety (u Harmona, který kvůli množství osobních útoků opustil Twitter, šlo o skeč parodující seriál Dexter) prezentované jako „důkazy“ alt-right příběhu o tom, že „pedofilové ovládají Hollywood“. Obzvlášť bizarní je příklad Oswalta, který v roce 2013 napsal několik tweetů o dvou částech, jejichž vtip spočívá právě v tom, že pokud jsou vytržené z kontextu, dávají opačný význam. Alt-right dychtivci mají ale skutečně nízké standardy, a tak zaútočí čímkoli, i tweetem o členech NAMBLA, který je ve skutečnosti kritikou prozbraňových fanatiků.
Humanity, poslední stand-up speciál Rickyho Gervaise, je z velké části únavná a bolestínská lamentace o politické korektnosti, alespoň v ní ale Gervais znovu připomene, že téma vtipu není zpravidla tím, o čem vtip ve skutečnosti je. Vtipy s tematikou pedofilie má spousta komiků – vzhledem k tomu, jak univerzální tabu to je, jde o jednoduchý způsob, jak šokovat. Snad nikdo si ale upřímně nemyslí, že by byli výše zmínění komici zastánci pedofilie. Pokud takový člověk existuje, neměl by se asi dívat na žádný stand-up, málokterý komik z něj totiž nevyjde jako genocidální maniak. Alt-right aktivisti ale dobře vědí, jak jednoduché je na internetu vyvolat pobouření, a použijí k tomu cokoli, pokud tím utrpí jejich nepřítel. Klidně napadnou i princip, na který by pět minut předtím přísahali.
Celá kauza je současně absurdní a logická. Trollové z 4chanu a Redditu mají sotva něco společného kromě několika manter: nic není svaté, humor nemá žádné hranice a svoboda slova je důležitější než sexy fashy undercut. Přesto se hromadně seskupili, aby vyjádřili znechucení nad nevhodnými vtipy ideologické opozice. Je jasné, že drtivá většina z toho má srandu, absolutně se jich to nedotýká a rozčilují se ironicky. To je ale úplně jedno, protože dopad je reálný a strhávají i lidi, kteří s nimi v ničem jiném nesouhlasí. A o to jde především, protože reálným důsledkem je, že vlivný liberál přijde o práci nebo zruší platformu pro své názory. Alt-right edgelordi se na fórech snaží být co nejvíce nekorektní, kdo nezavtipkoval o tom, že Hitler neudělal nic špatného, jako by nebyl. Cernovichem způsobená mobilizace ale nepřekvapivě ilustruje, že omílaná svoboda slova je pro ně jen žvást, který se jim hodí do krámu.
Pokrytectví a umlčování
Vtipy Gunna, Silvermana nebo Harmona jsou skoro deset let staré a odrážejí dobu, v níž měl třeba i South Park potenciál někoho pobouřit. Ty časy jsou ale dávno pryč a komici se musí hodně snažit, chtějí-li být „nebezpeční“. Prvoplánový šok, tehdy možná ještě relevantní, dnes už ale není tou správnou cestou, protože prostě nudí (tohle všichni ti Yiannopouolosové, McInnesové a Crowderové pořád nechápou, a tak jim nezbývá než ustavičně na YouTube brečet pro své frustrované přesvědčené o politické korektnosti, muslimech a feministkách). Navíc v té době „Twitter nic neznamenal, byla to kratochvíle“, jak píše Ross Miller o proměně platformy, jejíž společenský význam narostl až o něco později. V té době byl zkušebním terénem pro mnoho komiků, kteří testovali své nedomyšlené nástřely vtipů nebo impulzivní absurdnosti (podobně jako současný americký prezident).
Vzhledem k tomu, že jádrem kauzy je morální pohoršení z vtipů o pedofilii, je na celé věci asi nejbizarnější postava samotného iniciátora. Mike Cernovich je skutečně fenomén – stojí za rozšířením konspirační teorie #Pizzagate, v roce 2003 byl zatčen za znásilnění a neměl například problém s podporou republikánského kandidáta na senátora Roye Moorea, který byl několika ženami obviněn ze sexuálního obtěžování v době, když byly ještě pod zákonem (pokrytectví republikánů podporujících Moorea, kteří jsou znechucení několika tweety, je kapitola sama pro sebe). Cernovich si je ovšem dobře vědom vlivu své fanouškovské základny a taktiku umlčování názorových oponentů si už před nedávnem vyzkoušel na politickém komentátorovi z MSNBC Samu Sederovi, který byl vyhozen za sarkastický tweet o Romanu Polanském. Stanice si nicméně včas uvědomila, že kapitulovala před uměle vyvolaným hněvem mobilizovaných trollů, a Sedera přijala zpět.
Je sice pochopitelné, že Disney jakožto společnost produkující rodinné filmy nechce mít s Gunnovými tweety nic společného, přesto si ale mohla se situací poradit lépe a nemusela podlehnout vlně neupřímného rozhořčení iniciované šovinistickým, manipulativním, ultrapravicovým skřetem, který si udělal kariéru na šíření konspiračních teorií a sám byl obviněn ze znásilnění. Celá kauza je nebezpečným precedentem, v němž rozhodnutí obřího studia ovlivnila koordinovaná destruktivní iniciativa lidí, proti jejichž online kratochvílím jsou Gunnovy tweety slabota a kteří najednou cítí, že mají moc. Být trollem je v podstatě diagnóza, málokdo spokojený sám se sebou si po úspěšném dni sedne k počítači a coby avatar dělá ostatním ze života peklo, protože našel vyšší poslání v „owning the libs“. Nezbývá než odolávat zákeřným lůzrům.
Autor je spolupracovník redakce.