Počátkem minulého týdne zakázal soud v Brně službu Uber. Společnost Uber je jedním z nejznámějších příkladů tzv. zakázkové ekonomiky či obecněji kapitalismu platforem (mylně zaměňovaného s ekonomikou sdílení). Digitální portály a aplikace při takovém podnikání zprostředkovávají nabídku a poptávku jednotlivých drobných služeb – v tomto případě svezení člověka, kam zrovna potřebuje. Kritikům v řadě zemí na Uberu vadí, že se snaží vystupovat jako pouhá technologická platforma, aby se tak vyhnul jakékoli odpovědnosti za pracovníky, kteří skrze ni nabízejí svoje služby, přestože de facto funguje jako zaměstnavatel, tedy jako taxi služba. Už na podzim loňského roku například soud ve Velké Británii rozhodl, že Uber je skutečně zaměstnavatelem svých řidičů se všemi povinnostmi, které k tomu náleží. U nás se pracovněprávní problematika v souvislosti s Uberem tematizuje také, ale spíš jen okrajově. Důvodem soudního zákazu služby v Brně (a také jádrem zatím neúspěšného pokusu zakázat ji v Praze) bylo nařčení firmy z nekalé soutěže, protože řidiči nemají odpovídající oprávnění a auta nejsou řádně označená a vybavená taxametrem. Jde tedy o to, že na Uber nejsou kladeny stejné požadavky jako na klasické taxi služby, což ho zvýhodňuje.
Obcházení pravidel
Jenže s firmou Uber se pojí daleko více problematických věcí. Jen letos už se objevilo obvinění bývalé zaměstnankyně, že ve firmě panuje systematická kultura sexismu a diskriminace, a vzápětí i na skrytou kameru natočená cynická reakce šéfa Uberu Travise Kalanicka na stesky jednoho z řidičů, že firma neustále zvyšuje požadavky a zároveň snižuje odměnu. Zásadní problém pak představuje zejména způsob, jakým Uber zneužívá data, která při provozu jeho aplikace vznikají. Společnost je totiž využívá k rozvoji možností svého digitálního fungování, aniž by hleděla jak na obecný zájem, tak na zájmy svých řidičů a zákazníků.
Na výzvy, před které nás kapitalismus platforem staví, budeme muset najít vhodné politické odpovědi.
Žádný větší rozruch u nás nevyvolalo skandální odhalení The New York Times ze začátku března o Uberem dlouhodobě systematicky využívaném softwaru Greyball. Firma ho používá k tomu, aby se vyhnula kontrolám svých řidičů, kteří v řadě měst a zemí porušují platné právo. Program na základě analýzy dat o poloze jednotlivých osob, které propojil například s údaji o jejich kreditní kartě a transakcích s ní spojených nebo jejich účtech na sociálních sítích, vytipoval ty, u nichž byla vysoká pravděpodobnost, že si auto Uberu volají, aby provedli kontrolu. Takovým lidem pak aplikace například hlásila, že v okolí nejsou k dispozici žádné vozy, a tím prakticky kontrolu znemožnila. Kontroloři navíc ani netušili, že jim někdo zabránil ve výkonu jejich práce.
Manipulace řidiči
Začátkem dubna pak další článek v tomtéž deníku zevrubně popsal, jak Uber systematicky manipuluje svými řidiči. Protože formálně nedisponuje zaměstnavatelskou pravomocí předepisovat jim, kdy a kde budou pracovat (což řidiči považují většinou za největší pozitivum práce pro Uber a společnost sama to v soudních sporech používá jako hlavní argument, proč není regulérním zaměstnavatelem), pomáhá si triky z behaviorální ekonomie, subtilně uplatňovanými za pomoci své aplikace. Úspěch firmy totiž stojí a padá s tím, zda je schopna operativně pokrýt poptávky jízd tam, kde jsou zrovna potřeba. A to se bez určité kontroly a koordinace řidičů zkrátka neobejde. Uber tak další zakázku řidiči posílá ještě v průběhu vykonávání té předchozí, aby aplikaci po splnění hned nevypnul a musel novou nabídku aktivně odmítnout, což je obtížnější. Ve stylu gamification (tedy herní simulace využívající slabin v lidské psychice, jež vedou mimo jiné k závislostem na automatech a hazardních hrách) také láká řidiče k dosažení osobních rekordů ve výdělcích, aby je motivoval k další práci nebo přesunu do jiné oblasti, kde společnost řidiče zrovna potřebuje. K vyvíjení těchto manipulačních technik firma údajně zaměstnává více než sto sociálních vědců a psychologů.
K neetickým nebo rovnou nezákonným trikům, jak se vyhnout povinnostem a dostat ze zaměstnaných co největší pracovní nasazení, samozřejmě docházelo odjakživa. Obě kauzy Uberu nicméně názorně ukazují, že napadání a obcházení mnohých základních principů fungování naší společnosti ze strany platforem operujících s daty, algoritmy a personalizovanými digitálními rozhraními představuje přece jen kvalitativní změnu. Obcházejí je totiž způsobem, který je stávajícími kontrolními nástroji velmi těžko zjistitelný, protože spočívá v personalizované datové manipulaci, již má v mnoha případech šanci odhalit pouze ten, kdo má k fungování celého systému přístup, a nikoliv kontrolor nebo člověk, který je předmětem manipulace. Na výzvy, před které nás kapitalismus platforem staví, budeme muset najít vhodné politické odpovědi. Začít by se dalo například tím, že se odhalení systematické manipulace řidičů bude u soudu hodnotit jako poslední chybějící důkaz toho, že Uber je skutečným zaměstnavatelem se vším, co k tomu náleží. Pokračovat pak musíme úvahou, jak platformy systematicky donutit k transparentnosti ohledně stěžejních principů jejich fungování, a zamezit tak neviditelnému obcházení zákonů, manipulaci a vykořisťování.
Autorka je politoložka.