Projekt Sci-Hub poskytuje jednoduchý a bezplatný přístup k desítkám milionů vědeckých článků. Kdyby se k nim uživatelé chtěli dostat legálně, museli by za každý zaplatit kolem 20 dolarů. Sci-Hub existuje už pět let a získal si popularitu po celém světě. Nespokojenost zato dává najevo jedno z největších vědeckých nakladatelství Elsevier, které podalo na zakladatelku projektu Alexandru Elbakyan soudní žalobu.
Alexandra Elbakyan se narodila v roce 1988 ve městě Almaty v Kazachstánu. Studovala informační bezpečnost v Astaně, pracovala v Moskvě a v Německu a absolvovala stáž v USA. Projektu Sci-Hub se začala věnovat po návratu do Kazachstánu v roce 2011. Momentálně píše diplomovou práci o historii vědy (její blog naleznete zde). Mluvili jsme s ní o vzniku stránek, jejich uživatelích a také o budoucnosti vědy.
Všichni vás znají jako tvůrkyni projektu Sci-Hub, mohla byste ale říct, čím se zabýváte jako vědkyně?
Studovala jsem různé otázky neurovědy, věnovala jsem se takzvaným brain-computer interface. Jsou to technologie, které pomocí speciálního zařízení na hlavě umožňují například ovládat kurzor na obrazovce nebo psát text. Protože jsem studovala obor informační bezpečnost, zajímalo mě, jestli se dají využít elektrické potenciály měřené na povrchu hlavy, k identifikaci uživatele a jestli by se dala vytvořit technologie podobná čtení otisku palce, která by ale pracovala s mozkem, vlastně něco jako otisk mozkové aktivity. Databáze elektroencefalogramů, kterou jsem zpracovala, ukázala, že různí lidé vydávají různé signály – proto má vývoj této technologie perspektivu. Teď se věnuju historii vědy, orientuji se více na humanitní obory.
Jak vznikl nápad na vytvoření projektu Sci-Hub? Když jste s ním začínala, očekávala jste, že dosáhne takové popularity?
Projekt začal jako internetové fórum molekulární biologie. Proto, když jsem začala vytvářet Sci-Hub, projekt už měl své publikum. Já jsem prostě jen vytvořila software pro automatizaci práce, kterou jsem předtím dělala ručně, když jsem rozesílala články různým uživatelům fóra.
Nedopouštíme se zločinu, naopak rozvíjíme vědu.
Jakmile jsem na něm svůj projekt ohlásila, získal si velkou popularitu. Moje sdělení získalo od uživatelů více než tři sta „děkuji“, to je takový prototyp funkce „like“. O popularitě na mezinárodní úrovni jsem nepřemýšlela, ale od samého začátku jsem věděla, že je o projekt zájem.
Uživatelé projektu byli ze začátku ruskojazyční?
Přesně tak, většinou pocházeli z postsovětského prostoru, z Ruska a Ukrajiny, potom ale začali projevovat zájem i lidé z jiných zemí. Spojené státy a část evropských zemí jsem nejdřív blokovala, aby si služby nevšimli majitelé práv, potom jsem ale zrušila i tato omezení.
Kdy to bylo?
Asi v roce 2013. Přiměli mě k tomu ruskojazyční návštěvníci fóra, kteří pracovali například v USA. O službě se dozvěděli, ale nemohli ji používat, proto jsem se rozhodla blokaci zrušit.
Pracujete sama, nebo spolupracujete s nějakým kolektivem?
Sama. Když se stránka objevila v médiích, hodně lidí mi psalo, že mají dojem, jako by ji vytvořilo několik vousatých chlapů ve svetrech. Tak to vypadá podle představ veřejného mínění. S tím je ale potřeba bojovat.
Že projekt vznikl právě v postsovětském prostoru, je podle vás náhoda, nebo to má svou logiku?
Myslím, že podobný projekt potřebovali i v jiných zemích – v Číně, v Indii nebo třeba v Íránu. Dopadlo to tak, že jsme začali u nás, ale projekt našel své uživatele i v USA a v západní Evropě.
Proč je návštěvnost Sci-Hubu tak velká i v zemích, kde mají vědci díky institucím, v nichž pracují, přístup do dobře zásobených knihoven?
Zdaleka ne všichni mají možnost tyto zdroje využívat. Hodně univerzit a vysokých škol má institucionální přístup jen k omezenému množství materiálů. Závisí to na smlouvách, které univerzity uzavírají s databázemi a nakladatelstvími. V seznamu mám více než 200 univerzit, ze kterých mi chodí články. To je mnohem víc, než ke kolika se obvykle jedna univerzita dostane. Existují třeba vědecké časopisy, které předplácí jenom jedna z těchto univerzit. Navíc přístup k vědecké literatuře se může hodit i člověku, který se vědou profesionálně nezabývá a v žádném ústavu nepracuje.
Váš projekt, stejně jako jiné podobné iniciativy, představuje krok k tomu, abychom znalosti učinili přístupnějšími a odstranili nerovnost mezi vědci a širokou veřejností i mezi různými světovými regiony. Jak můžou takové změny proměnit samotnou vědu?
Když jsem na projektu pracovala, počítala jsem s tím, že ho bude využívat široká veřejnost, která nemá přístup k vědeckým výzkumům. Soudila jsem, že vědci k nim zpravidla přístup mají. Jak se ale ukázalo, je to jinak: drtivá většina uživatelů Sci-Hubu jsou vědci a studenti. Není na tom nic špatného, ale mým záměrem zůstává, aby přístupnost vědeckého bádání pro veřejnost způsobila, že se vědou bude možné zabývat i mimo výzkumné organizace a centra. Představuji si, že věda by se mohla stát kreativnější – práce v nějaké organizaci, a zejména velké, totiž vždy znamená určitá omezení.
Jak hodnotíte perspektivy jiných nekomerčních projektů, například Academia.edu nebo Researchgate?
Tyto projekty umožňují dostávat se k článkům tak, že si je vyžádáte přímo od autorů. Přece jen tam ale nejsou registrováni všichni autoři, proto jejich databáze není tak rozsáhlá jako naše.
Teď k méně příjemným věcem. Jak to vypadá se soudním procesem? Je možné, že projekt skončí?
K tomu určitě nedojde, v nejhorším případě bude služba dál fungovat v síti Tor, a tam je dost obtížné cokoliv uzavřít. Co se týká obyčejného internetu, uvidíme, jestli se jim podaří nechat uzavřít naše domény.
Kde se nacházejí?
Hlavní doména je na Kokosových ostrovech, ale kromě toho existují další v jiných zemích. Uzavřít byť i jenom jednu je dost složitý byrokratický proces.
Jaký má celá událost s žalobou vliv na vás osobně?
Soudní zákaz vstupu do nějaké země jsem nedostala, ale nikam nejezdím. S ohledem na to, že služba využívá loginy a hesla různých zahraničních univerzit, bych se mohla snadno dočkat zadržení a obvinění z hackerství. Pro příklad nemusím chodit daleko: před půl rokem v Polsku zatkli majitele Kickass Torrents. Proto do Evropy nebo USA nejezdím, ale na to jsem si dávala pozor ještě před tím, než proces proti mně začal.
Reagovaly nějak kazachstánské nebo ruské úřady?
Ne, zatím ne. A to je dobře.
Stalo se, že by váš projekt negativně hodnotil například někdo z vašich profesních kolegů?
Ano, negativní reakce se občas objeví. Většinou se ale ozývají lidé, kteří nemají ponětí, jaká je situace v oblasti vědeckých článků, a jen opakují všeobecnou rétoriku proti pirátství na internetu v duchu: „A platit bude kdo?“
Je pro vás zásadní, aby o vás všichni věděli? Dejme tomu adminy LibGenu nikdo nezná.
V případě LibGenu to je opravdu věc principu. Odmítli dokonce poskytnout interview časopisu Science. Já mám naopak za to, že podobné projekty je potřeba propagovat, a ne se skrývat. Když se skrýváš, dopředu se stavíš do role zločince, ale tak to přece není – nedopouštíme se zločinu, naopak rozvíjíme vědu. Navíc tu je i praktický aspekt: ke skrývání se je potřeba vynakládat úsilí – to tě připravuje o energii, především emocionální, a proto je nejjednodušší to moc neřešit.
Komerční nakladatelství mají kapacity, aby převáděly do elektronické podoby knihy a časopisy, které vycházely před začátkem digitální éry. Byla by tato část vědeckých znalostí dnes dostupná, kdyby nebylo copyrightu?
Papír sice dřív vytvářel spoustu omezení, ale to, co brzdí rozšíření vědeckých znalostí dnes, je právě copyright. Nebýt zákonů o copyrightu, myslím, že přístup k nejrůznější vědecké literatuře by byl širší, a to včetně papírových knih a časopisů. Například jeden můj známý se zabývá myšlenkou zdigitalizovat a umístit na internet všechny sovětské vědecké časopisy. Jediné, co mu v tom brání, je to, že dokonce i sovětská vědecká literatura je dnes chráněna zákonem.
Co si myslíte o veřejných licencích v oblasti intelektuálního vlastnictví, jako je GNU Public Licence nebo Creative Commons? Můžeme se na ně dívat jako na prostředek boje s copyrightem?
Ano, podobné licence jsou dobrou alternativou ke copyrightu, ale určitou popularitu si získaly teprve nedávno, proto pod ně spadá pouze malé množství intelektuální produkce. Navíc jen té, která byla vytvořena v posledních letech. Ale co si počít se vším, co vzniklo předtím? Často nezbývá než se uchýlit k pirátským metodám.
Má váš projekt nějaké politické zabarvení?
Vzhledem k tomu, že copyright patří k zákonodárné sféře, je boj s ním v každém případě politický. Navíc se boj s copyrightem, stejně jako pirátská činnost sama o sobě, dotýká zájmů velkých hráčů a staví se proti soukromému vlastnictví – proto nemůže nebýt politický.
Jaké máte plány do budoucna?
Je jich hodně. Chci dát dohromady úplnou kolekci vědeckých článků, kde by kromě současné vědy byly i staré rukopisy, například o alchymii nebo magii. Prostě vše, co se dřív považovalo za vědu. Chci také udělat něco podobného jako IBM Watson. Vytvořili obdobu umělého intelektu a donutili ji pustit se do několika desítek tisíc vědeckých článků. Když program celý soubor zanalyzoval, dokázal objevit několik nových bílkovin, které lze využít k vytvoření léků proti rakovině. Na Sci-Hubu teď najdete okolo 60 milionů vědeckých článků, které zabírají zhruba 50 terabytů. Je to celá hora disků, vážící asi 25 kilo. Jsou to skoro všechny publikace, které se objevily od chvíle, kdy články začaly vycházet v digitální podobě. Z těch, jež vycházely ve velkých nakladatelstvích, Sci-Hub shromáždil víc než 90 procent. Až budeme mít k dispozici všechny vědecké články, bude možné s nimi pracovat prostřednictvím vědecké umělé inteligence a dělat vědecké objevy automaticky. Jeden člověk nemůže tak obrovské množství vědeckých prací sám přečíst, ale stroj to zvládne – proto je možná určitá automatizace vědecké práce, která může vědu dostat na kvalitativně novou úroveň.
Z ruského originálu Borba s kopirajtom ně možet ně byť političeskoj, publikovaného v časopise September, přeložil Miroslav Tomek.