Klima planety se mění. Teploty v roce 2015 byly o 20 procent vyšší než průměrné teploty ve 20. století. Letošní červenec se stal nejteplejším měsícem v historii. Důsledkem oteplování zdaleka není jen rozšiřování pouští, tání ledovců a zvyšování hladiny oceánů. Jejich stále ničivější dopady – extrémní počasí, sucha, povodně, neúrody a další humanitární katastrofy včetně válek – dnes již pociťujeme na vlastní kůži. Odborná veřejnost se takřka konsensuálně shoduje na tom, že naše planeta se rychle otepluje a lidská činnost – především spalování fosilních paliv – je toho hlavní příčinou. Pokud máme mít šanci vyhnout se katastrofálnímu oteplení o víc než dva stupně Celsia, o což usiluje také loni uzavřená klimatická dohoda z Paříže, musí podle vědců víc než 80 procent všech známých zásob fosilních paliv zůstat pod zemí. Fosilní průmysl je ale plánuje vytěžit a spálit.
Žádáme bezodkladný odpis uhlí pod ohroženými obcemi a uzavření elektráren Chvaletice a Počerady jako počátek nejrychlejšího možného postupu směrem k úplnému ukončení těžby a spalování uhlí v naší zemi.
Právě proto stále více lidí bere věci do vlastních rukou a staví se průmyslu přímo. Celým světem se šíří hnutí za klimatickou spravedlnost, které se všemi mírumilovnými prostředky dožaduje co nejrychlejšího konce spalování fosilních paliv. Během dvou týdnů v květnu 2016 se na šesti kontinentech v rámci dosud největší akce klimatické občanské neposlušnosti zvané Break Free From Fossil Fuels (Osvoboďme se od fosilních paliv) snažily tisíce lidí zastavit těžbu v uhelných dolech či zablokovat infrastrukturu přepravy fosilních paliv. A to je teprve začátek.
Česká republika nebude výjimkou
Před pětadvaceti lety, 30. října 1991, provedla první demokraticky zvolená vláda naší republiky velkolepý akt rozloučení se s tragickým dědictvím režimu komunistické strany: stanovila územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Dala nám jasnou hranici, za kterou se povrchová těžba tohoto fosilního paliva nesmí rozšířit, a uzavřela tak společenskou smlouvu s obyvateli regionu. Ti se museli do té doby takřka neustále strachovat o své domovy, jak to dokládá dlouhý seznam obcí vysídlených a zničených kvůli uhlí. Limity po celé čtvrtstoletí plnily svou úlohu. Díky odvaze a neústupnosti obyvatel Horního Jiřetína či Litvínova a podpoře lidí z celé republiky odolaly (s nešťastnou výjimkou lomu Bílina) opakovaným pokusům o jejich prolomení. Situace se ale mezitím změnila. Pokračující těžba a spalování uhlí již dnes neohrožují jen domovy a zdraví Severočechů. Jsou jednou z bezprostředních příčin změn klimatu, se všemi jejich ničivými důsledky. Právě proto chceme při příležitosti tohoto výročí dodat něco nového.
Limity těžby už nestačí
Těžbu a spalování uhlí je třeba ukončit mnohem dříve než v roce 2055. Česká republika například zbytečně provozuje arzenál zastaralých uhelných elektráren. Každým dnem tato nepotřebná zařízení zamořují naše ovzduší i těla těžkými kovy a polétavým prachem a přispívají ke změnám klimatu. Víc než 20 procent veškeré vyrobené elektřiny přitom vyvážíme.
Místo nesmyslných úvah o ustupování zájmům uhlobaronů bychom tedy měli červenou čáru limitů v mapě posunout opačným směrem a ukončit těžbu co nejrychleji. Již dnes máme na dosah ruky čistou, citlivou a realistickou alternativu. Česká republika může dle exaktních propočtů do poloviny tohoto století vyrábět naprostou většinu elektřiny z obnovitelných zdrojů a emise skleníkových plynů srazit prakticky na nulu. Počerady či Chvaletice můžeme zavřít klidně hned zítra. Jiná opatření budou trvat déle a mohou být nesnadná.
Naši nečinnost nic neomlouvá
Proto požadujeme konec doby uhelné. Žádáme bezodkladný odpis uhlí pod ohroženými obcemi a uzavření elektráren Chvaletice a Počerady jako počátek nejrychlejšího možného postupu směrem k úplnému ukončení těžby a spalování uhlí v naší zemi. Přechod na obnovitelné zdroje. Žádáme, aby se Česká republika jasně přihlásila k plánu přejít úplně na čisté zdroje po vzoru německé Energiewende a ukončila svou závislost na špinavé energii velkých koncernů. Požadujeme spravedlnost pro regiony a obyvatele postižené těžbou. Je nepřijatelné, že většina zisků z těžby odchází z regionu na konta uhlobaronů či do státního rozpočtu. Žádáme, aby vláda řádově zvýšila poplatky z těžby a získané prostředky použila k transformaci Ústeckého kraje a k zajištění důstojné práce pro ty, kteří ji s koncem uhlí ztratí.
Nastal čas nakreslit na mapu červeným perem nové limity. Těmi jsme my sami. Stejně jako desetitisíce lidí po celém světě, i nás přivedla vážnost klimatické krize k rozhodnutí přejít od slov k činům. Dáváme proto na vědomí, že se ještě před sněmovními volbami v příštím roce postavíme těžbě a spalování uhlí přímo, a to účastí na předem oznámené, masové, nenásilné blokádě infrastruktury některého z českých dolů či elektráren, anebo na legálním protestu na její podporu.
Včas oznámíme, kdy a kde se akce uskuteční i jak bude vypadat. S její přípravou ale začínáme právě teď a vyzýváme všechny, kteří souhlasí, aby se k nám přidali. Době uhelné odzvonilo. Pojďme ji společně ukončit.
Text byl zveřejněn na stránkách občanského hnutí Limity jsme my.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás