Český senátor a sázkařský magnát Ivo Valenta má v posledních dnech napilno. V neděli potvrdil, že z důvodu ohrožení zisků svého loterijního a sázkařského byznysu musí vést proti České republice mezinárodní arbitráž. Zároveň ale podnikatelsky nelení. Expanduje na řecký poloostrov a těžce zkoušenému národu posílá záchranný balíček v podobě hracích automatů.
Výdělečná pomoc Řecku
Valentova loterijní společnost Synot uspěla v tendru na dodání hracích automatů na řecký trh v počtu dvou tisíc kusů. V další fázi si dělá dokonce zálusk na získání zakázky v celém rozsahu – jde o 18 500 VLT přístrojů, které chce provozovat polostátní společnost OPAP, držící v herním průmyslu v Řecku monopol. Za masivním skupováním herních automatů a výstavbou téměř sedmi stovek nových heren stojí snaha zamezit rozbujelému černému trhu. Ten vznikl jako nezamýšlený důsledek státem vyhlášeného zákazu hracích automatů a podle odhadů se jeho roční výnos pohybuje okolo neuvěřitelných 5,5 miliardy eur.
Česká účast na snaze řeckého státu naplnit děravou pokladnu gamblerskými penězi se nevyčerpává pouze Valentovým příspěvkem. I když se Česká republika odmítla spolupodílet na sanování řeckého dluhu, předloni v privatizaci třetiny sázkařské společnosti OPAP vstoupil do místní chřadnoucí ekonomiky nejeden český podnikatelský subjekt. Největší podíl totiž kontroluje investiční fond Emma Delta, kterou ovládá skupina KKCG Karla Komárka, investor Jiří Šmejc a částečně i J&T Finance.
Ještě v lednu kritizovala dnes vládnoucí Syriza tuto privatizaci jako „národní zločin“, a porovnáme-li prodejní cenu za třetinový podíl (652 milionů eur) a loňský čistý zisk společnosti (zhruba 200 milionů eur), nedá se nesouhlasit. Jenže aktuální tlak mezinárodních věřitelů a s tím spojené uskutečňování „nezbytných“ reforem neposkytují žádný manévrovací prostor v otázce vlastnických změn. Nakonec prvním privatizačním počinem Tsiprasovy vlády byl prodej dvacetileté licence na dostihové sázky právě společnosti OPAP.
Monacký kníže Ivo
Že země, jejichž obyvatelstvo tíží špatná ekonomická situace, představují ideální sázkařské destinace, dokazují další cíle Valentovy podnikatelské expanze. Kromě Řecka se již etabloval ve Španělsku, v zemích bývalé Jugoslávie a po vstupu do Kamerunu, Konga či Tanzanie vidí další tržní příležitosti na asijském trhu. Morální dilemata tedy českého senátora příliš netrápí. Na jedné straně s oblibou prezentuje společnost Synot jako IT firmu, což je tedy pro videoloterijní terminály hodně silný eufemismus, na straně druhé se hrdě hlásí k autorství největší fotbalové korupce u nás a vydává ji za výraz správného chlapáctví. Jeho snaha o vytvoření hypermaskulinní image ale zůstává vzhledem k jeho neuvěřitelné fyzické podobnosti s postavou tverpujícího Bořivoje Navrátila z legendárních Knoflíkářů, s nímž sdílí i kvazišlechtický módní styl, jen zbožným přáním.
Pro strach má ale muž s charismatem Fantomase uděláno. Třeba když jako senátor žene český stát před mezinárodní arbitrážní řízení, v němž požaduje odškodné ve výši několika stovek milionů korun za rušení provozu hracích automatů. Zdánlivě schizofrenní situace politika žalujícího vlastní stát ale vysvětlují právě jeho podnikatelské aktivity v sázkařském byznysu. Do senátu totiž otevřeně vstupoval v roli lobbisty za zachování hazardního podnikání. Stejně tak nemusí pociťovat vnitřní napětí z důvodů národní příslušnosti. Navzdory své předvolební kampani založené na slováckém patriotismu využívá totiž monackou rezidenturu kvůli daňovým úlevám. Ze stejných příčin není ani Synot českou firmou, ale holdingovou společností sídlící na Kypru. Rozený kosmopolita Valenta tak zůstává za všech okolností především byznysmenem.
Kdo nesází, není Čech, vsaď, vsaď, vsaď!
Z lidského hlediska je Valentova arbitrážní žaloba pochopitelná jako výraz frustrace nad vývojem hazardu u nás. V důsledku verdiktu Ústavního soudu, jenž podpořil obce v regulaci hazardu, dosáhl loni holding Synotu výnosů 11,6 miliardy korun, tedy skoro o miliardu méně než dva roky předtím. Přitom Česko je země sázení zaslíbená. Podle zprávy Ministerstva financí jen loni Češi prosázeli přes 27 miliard korun, což vzhledem k nízkému zdanění v porovnání s jinými evropskými zeměmi přineslo provozovatelům více než 22 miliard. Valentovo impérium, které z této sumy spolkne více než polovinu, kraluje českému hazardnímu průmyslu a všechny své aktivity směřuje k tomu, aby se ani v budoucnu moc nezměnilo. Ne nadarmo se dnes česká fotbalové liga honosí názvem Synot liga. Někdejší korupční aféra nejenže je zapomenuta, ale její ústřední aktéři se dnes spolupodílejí na jejím řízení v čele s předsedou fotbalového svazu Peltou, který svého času v policejních odposleších konstatoval „cinklé jaro“.
Valentovo účinkování ve fotbalové aféře můžeme považovat za ikonické propojení sázkařského hazardu a sportu v České republice. Vždyť jen během nynějšího domácího mistrovství světa v ledním hokeji se očekává, že Češi prosázejí více než miliardu korun. A pražská část turnaje se odehrává v O2 Aréně postavené za více než osm miliard korun českým sázkařským gigantem Sazkou. Budova, která dlouho nesla její název, de facto způsobila, že se společnost ocitla ve víru věřitelských žalob. A právě dluhy jsou odvrácenou stranou sázkařského snu o pohádkově snadném zbohatnutí. V každém případě jeden šťastlivec na sázení astronomické částky vydělává, protože tomu štěstíčku dokáže jít naproti, ať již od nás, nebo z Monaka.
Autor je sociolog.