Trefa do černého

Andrej Babiš sice možná všechno „prostě“ nezařídí, ale při schvalování státního rozpočtu předminulý týden se projevil jako velký vizionář.

Martin Hekrdla

U osnování státních rozpočtů bývá vždycky tlačenice novinářstva, a to nejen toho ekonomického, nýbrž i ryze politického. Přijdou i novináři, kteří nemají nejmenší tušení, že „záporná produkční mezera“ není puklinou v oceli obráběcího stroje a že tenhle divný výraz označuje stav národního hospodářství ploužícího se pod laťkou svých potenciálních možností. Bitvy o rozpočet – o míru přerozdělování a charakter ekonomických politik – jsou totiž za normálních okolností událostmi navýsost politickými, mocenskými a ideovými. Padají při nich vlády i partajní programy, ne-li šupiny z očí. Boj bývá všem srozumitelný a dramatický.

Letos neproběhlo nic takového. Jednak skoro všechny podstatné kapitoly rozpočtu připravila už vláda Jiřího Rusnoka během svých 176 dnů (bez důvěry), jednak má nynější vládní koalice v obou komorách parlamentu pohodlnou většinu. Ať si opozice dogmatických neoliberálů štěká o příliš velkém schodku (100 miliard stejně není nic moc), ať si její poslanci klidně povykují o investiční a jiné rozhazovačnosti, která je podle nich prý zvláště perverzní za ekonomického oživení. Ať se pravice ohrazuje, když stejně nemá ani dost hlasů, ani nápadů, ba ani – a to už vůbec ne – tanků (a snad ani vůli je použít, i kdyby někde nějaké měla). Vše proběhlo v naprostém klidu a za hlubokého nezájmu médií i veřejnosti.

Bitvy o rozpočet – o míru přerozdělování a charakter ekonomických politik – jsou za normálních okolností událostmi navýsost politickými, mocenskými a ideovými. Padají při nich vlády i partajní programy, ne-li šupiny z očí.

Myslím, že je to škoda, byť možná jen z jediného důvodu: ministr financí, vůdce ANO a zosobněný střet zájmů Andrej Babiš totiž provázel rozpočet velmi pozoruhodnými slovy. Uvedl například, že „ekonomický výkon se během prvního pololetí letošního roku reálně zvýšil především vlivem růstu spotřeby a investic, tedy vlivem oživení domácí poptávky“. To je přece zajímavé, že jsme se ocitli v jakési – pozor, tentokrát nejde o ekonomický termín – „kladné mezeře optimismu“, která nám otevírá peněženky. Mezeře, která nemá valnou oporu v realitě, jestliže české oživení živí klíčová úroková sazba na technické nule, srážení koruny Českou národní bankou a všeobecné očekávání fiskální expanze (nikoli především škrtů, na nichž se za Kalouskových vlád „zasekla“ pravice a zřejmě si je na věčné časy zafixovala).

Babiš řekl i tohle: „Udržitelnost a intenzita růstu budou závislé jak na stabilitě a ekonomické dynamice vnějšího okolí české ekonomiky, tak na přiměřených hospodářských politikách respektujících průběh ekonomického cyklu.“ To je ještě lepší. Vždyť nejdůležitějším „okolím“ České republiky je Německo, jehož ekonomika v současné době stagnuje a na první kvartál příštího roku je jí všemi ctihodnými ústavy předpovídán pokles. O tom, jaké hospodářské politiky jsou v daném bodu ekonomického cyklu přiměřené, se po Evropě vedou vášnivé spory. A není vůbec jasné ani to, zda jde jen o cyklus vzestupů a poklesů, nebo spíš o strukturální systémovou krizi, kterou už nepůjde nijak „ošolíchat“. Natož jen přikrýt šlojířem a navonět.

Úspěšný podnikatel a miliardář Babiš to možná ví. V každém případě svému výkladu k rozpočtovým příjmům a výdajům nasadil takovouto korunu: „Dle dostupných dat se česká ekonomika i nadále nachází v záporné produkční mezeře, avšak nyní s vidinou jejího opuštění v roce 2015.“ Ještě jednou: jsme napořád v té všivé mezeře (nejhlubší byla v roce 2009 za velké světové recese), avšak s VIDINOU jejího opuštění, s VIDINOU smysluplného růstu…

České slovo „vidina“ není významově komplikované. Znamená zvláště – je mi to líto – přízrak, přelud, ducha či zjevení. Bylo by možné použití tohoto slova připsat menšímu jazykovému citu rodilého Slováka, který chtě nechtě zabředl nejen do české politiky, ale i do české řeči. Jenže slovenské zdroje k pojmu „vidina“ přistrkují ještě o poznání horší synonyma: výtvor, výplod fantázie, predstava, ilúzia, zmyslový klam, klamná, mylná predstava, predstava niečoho neskutočného, prelud, fantóm, videnie, zdanie, sen, halucinácia… Prognóza jako řemen.

Můžeme jen doufat, že u ministra financí – nebo u sepisovačů jeho projevu – šlo o jazykovou necitlivost obecně. A že se jedná jen o nicotnou náhodu, nikoli o trefu do černého.

Autor je politický komentátor, působí jako asistent Jana Kellera.

 

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále

  1. Proč jsem nešla na Letnou
    Ludmila Dobrovolná Wladyniak