Informace o tom, že brněnský magistrát nechal zablokovat facebookový profil parodicko-kritickému občanskému projektu Žít Brno, proletěly i těmi nejsledovanějšími médii. Na otázku, jestli se tato taktika stane součástí standardního arsenálu úřadů, může pomoci odpovědět srovnání tohoto případu se zablokováním videí ProAltu z října 2012. Není to totiž poprvé, co se politická reprezentace k takovému jednání uchýlila.
„Pokud by snad brněnský magistrát myslel svá tvrzení o porušení autorského práva vážně, nic by mu nebránilo obrátit se na soud. K tomu ale téměř jistě nedojde.“
Na podzim roku 2012 spustila iniciativa ProAlt veřejnou kampaň proti tehdejším reformám resortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Součástí kritiky nově zavedeného institutu veřejné služby, systému DONEZ a sKaret byla i parodická videa umístěná na server YouTube. Krátké klipy využívaly fragmenty z oficiálních spotů ministerstva, které měly reformy propagovat. Aktivisté ve svých videích konfrontovali oficiální propagaci reforem se záběry ilustrujícími jejich reálné dopady na životy některých skupin občanů.
Cenzura skrytá za autorská práva
Reakce a následná sebeobhajoba ministerstva nápadně připomínaly způsob, jakým se nyní s nepohodlnými kritiky rozhodl vypořádat brněnský magistrát. Ministerstvo se obrátilo na provozovatele služby YouTube, tedy společnost Google, s tím, že používání výňatků z oficiálních videí porušuje autorská práva. YouTube následně videa zablokoval. V kauze Žít Brno se úřední orgány rozhodly využít stejných postupů. Magistrát oficiálně přiznal, že facebookové stránky Žít Brno službě nahlásil „za porušování práv k ochranné známce a vydávání se za oficiální účty města Brna“. Jak v případě ProAltu, tak v aktuální kauze se cenzurní zásahy opírají především o skutečnost, že gigantické internetové služby jako YouTube nebo Facebook zpravidla k podobným případům přistupují restriktivně. Bez důslednější snahy o zkoumání právních otázek práv duševního vlastnictví, se tak tyto servery uchylují k preventivnímu či spíše preemptivnímu blokování všeho nahlášeného obsahu.
V obou případech je však dle práva takřka jisté, že k porušení autorského zákona nedošlo. Je přitom zbytečné uvažovat, zda dané autorské dílo vytvořila dotčená instituce sama, či si jej pořídila na zakázku. V kauze Žít Brno je situace sice o něco složitější, protože by bylo potřeba posuzovat jednotlivé „obsahy“ zvlášť. Užití některých děl, kupříkladu symbolů územní samosprávy, je autorským zákonem chráněno zcela explicitně. V případě zbylého obsahu (včetně samotného sloganu „Žít Brno“) je potřeba posuzovat, zda se nejedná o jeho oprávněné užití na základě některé z řady výjimek z autorského zákona. V daném kontextu – tedy v rámci použití těchto děl jako prvků politické kritiky formou satiry a karikatury – lze skutečně předpokládat oprávněnost takového jednání. A pokud bychom si snad nevystačili se samotným autorským zákonem, je možné apelovat také na principy ústavního práva, konkrétně na ochranu svobodného politického projevu.
Jak na úřady?
Pro postup, který orgány zvolily, je zásadní jistá právní klička. Daný účet, profil, stránku, video či zkrátka jakýkoli obsah totiž neblokuje přímo daný státní či samosprávný orgán. Oba úřady využily ve svém jádru vrcholně alibistické argumentace – totiž, že v konečném důsledku rozhoduje o blokaci samotný provozovatel a úřad pouze podává podnět. Touto právní formulací se tak snaží zastřít, že ve skutečnosti jde o úřední cenzuru. K tomu je ale třeba poznamenat, že pokud by snad zástupci ministerstva a nyní brněnský magistrát mysleli svá tvrzení o porušení autorského práva vážně, nic by jim nebránilo obrátit se na soud. K tomu ale téměř jistě nedojde.
Těmi, kdo by nyní naopak mohli rozehrát právní bitvu, jsou aktivisté z projektu Žít Brno. Ve správním právu platí (na rozdíl od práva občanského) zásada, že orgány nesmí činit nic, co jim zákon výslovně nedovoluje. To sice neznamená, že nemohou chránit své zájmy podle autorského práva, pokud ale o porušení autorského práva nešlo, pravděpodobně překročily své pravomoci.
České právo nabízí možnosti především v podobě jednoho z typů správní žaloby. Jeden z nich představuje obranu proti takzvanému nezákonnému zásahu, pokynu či donucení (pro zájemce: jde o §82 Soudního řádu správního). Jedná o případy, kdy neexistuje úřední rozhodnutí, ale úřad jedná „tady a teď“. Nepřekvapí proto, že se tato ochrana používá především při neoprávněném zásahu policistů. Avšak tím, kdo smazal či zablokoval obsah vytvořený aktivisty, nebyl přímo správní orgán, nýbrž provozovatel Facebooku. Ministerstvo, potažmo magistrát, pouze „podaly podnět“. Jestli je možné zmíněný „zásah, pokyn či donucení“ vykládat také tak, abychom pod tuto právní konstrukci zahrnuli i podání podnětu YouTube či Facebooku, je přitom otevřenou otázkou, kterou může rozseknout jedině soud. Aktivisté z ProAltu tuto možnost nevyužili také proto, že taková žaloba musí být nutně podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o takovém zásahu dozvěděl. Brňáci z Žít Brno mají ovšem stále dost času tuto možnost zvážit.
Žalujte!
ProAlt se domohl opětovného zveřejnění obsahu až po několikaměsíční komunikaci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a hlavně se společností Google, které se musel zavázat, že neporušuje autorská práva a souhlasí, že se v případě soudního sporu podrobí americkému právu. Facebook žádnou podobnou možnost, zdá se, nenabízí. Zpráva o blokaci hovoří pouze o nutnosti dohody s osobou, která obsah nahlásila. Známým a obtížně překonatelným problémem je pak takřka absolutní nemožnost kontaktování zodpovědného pracovníka Facebooku.
Političtí aktivisté ze skupiny Žít Brno by každopádně měli podat žalobu. Mají dostatek času k jejímu dotažení. Takový spor by navíc i v případě soudní prohry nevyšel příliš draho. Soudní poplatek je vzhledem k množství aktivistické zábavy, kterou takový spor slibuje, zcela zanedbatelný. Hradit náklady protistraně, tedy úřadu disponujícímu vlastními právníky, již dnes také nepřipadá v úvahu. Naopak, v případě vítězství bychom se mohli dočkat podobně přelomového rozsudku, jakým je ještě čerstvý verdikt ve věci Šumavské blokády.
Autor je student politologie a práv.