Lidové noviny otiskly pár dní po tragickém útoku v bratislavském podniku Tepláreň glosu Ondřeje Neffa, která je jasným výpadem vůči queer komunitě.
Místo toho, aby kontroverzní teze děkana Filozofické fakulty přivedla českou veřejnost k hlubšímu chápání vlastní historie, odehrála se další antikomunistická fraška.
Proč celovečerní snímek Bandersnatch urychluje rozpad sdíleného prostoru pro celospolečenskou komunikaci?
Výroky Andreje Babiše o řešení problematiky spojené s migrací jsou populismus, který nemá s fakty mnoho společného.
Rozšíření sociálních sítí mělo nastartovat masivní demokratizaci společnosti. Dnes to vypadá, že způsobuje přesný opak.
Politickou nekorektnost, která dnes ovládá společenskou diskusi, nestačí odmítnout ve jménu korektnosti. Problémy totiž nelze „vymlčet“.
Radnice Prahy 2 odmítá vést dialog se svými občany o osudu unikátní roubenky stojící na pražské Zvonařce.
Psychiatr Cyril Höschl a lingvista Karel Oliva vytýkají výzvě Vědci proti strachu a lhostejnosti nedostatek vědeckosti. Tu ale nenajdeme ani v jejich článku.
Izraelský novinář Bradley Burston vyjádřil nesouhlas s posledními aktivitami izraelského státu. Jeho politiku vůči Palestincům označuje za apartheid.
Připravovaný soud s Martou Semelovou je důležitým signálem pro naše chápání svobody slova. Důsledná novinářská práce je však ještě podstatnější.
Humanitní vědci by si měli najít cestu k veřejnosti a čelit protiimigrantským náladám.
Současný student-levičák se vymezuje proti antikomunismu Břetislava Rychlíka, podle kterého si dnešní „zlatá mládež“ nemá právo stěžovat na poměry z pozice autentické levice.
Polemika mezi institucionálními a neinstitucionálními filosofy ohledně toho, zda sociální sítě – a Facebook zvlášť – představují nebezpečí pro českou levici, o sociálních médiích samotných zatím neřekla nic moc zajímavého. Jádrem problému totiž není otázka, jestli Facebook nutí uživatele k jistému typu uvažování a vyjadřování, nebo zda převládající typ komunikace závisí pouze na aktivitě uživatelů. Zastánci […]