Charlie Hebdo | Deník Alarm
Rozhovor s Arunem Kundnanim, autorem knihy Muslimové přicházejí, která se zabývá válkou proti teroru a jejími dopady na společnost.
Trolling odpůrců i příznivců amerického konvoje rozpoutal debatu o možnostech humoru v žurnalistice.
Vraždění v pařížské redakci politici okamžitě vyhodnotili jako teroristický útok, vraždění v uherskobrodské restauraci ne. Proč?
Francouzský filosof se vrací k Charlie Hebdo. Tradice svobody, rovnosti, bratrství je k ničemu, pokud tyto hodnoty nesou současné politické a ekonomické elity.
Heslo „Je suis Charlie“ v českém prostoru zastínilo jeho alternativu „Je suis Ahmed“. Ta ovšem vyjadřuje smysl pařížské tragédie pravdivěji. Obtíž s prohlášením „Je suis Charlie“ je stejná jako s každým jiným symbolem. Každý si jej vykládá po svém. Pro někoho jde o bytostné souznění s jednáním dotyčného časopisu, jiný větu chápe jako výraz solidarity […]
Výroky některých českých politiků na adresu islámu mohou být trestnými činy.
Je důležité, aby evropská levice neodsuzovala kritiku islámu, byť by byla sebevulgárnější.
Západ se chystá zopakovat chyby, které zapříčinily vzedmutí předchozí vlny islámského terorismu.
Lídři světové politiky si přivlastňují protestní praktiky běžných lidí. Co si z toho máme vzít?
Nedělní pochod z pařížského náměstí Republiky provázejí kontroverze. Předznamenal budoucí válečné intervence a striktní protiteroristickou politiku.
Jiří X. Doležal volá po zákazu islámu. Nechová se tak trochu jako náboženští extremisté?
V českých debatách o důsledcích pařížského masakru se to hemží černými scénáři. V epicentru událostí však zatím převažují uvážlivější reakce.
Zmasakrování členů redakce časopisu Charlie Hebdo je otřesné. Ale tím to nekončí. Čekejme vlnu islamofobie.
Včerejší teroristický útok na satirický týdeník Charlie Hebdo v Paříži vpadnul do rozjitřené atmosféry a může posílit antiislámské nálady ve francouzské společnosti.