Česká média vykreslují Německo jako zemi v rozkladu a straší „multikulti“ agendou. Pravda je ale trochu jinde.
Měníme tvář k lepšímu a chceme přinášet naději na změnu pro všechny, kterým není jedno, co se děje s dnešním světem.
Máme Pavla Šafra považovat za bojovníka za demokracii a návrat normálních časů? Nebo nám připomíná, že po oněch „normálních časech“ není třeba truchlit?
První české vydání „ikonického časopisu“ vyvolává dojem předražené slátaniny, která se neumí rozhodnout, zda chce být katalogem, nebo časopisem.
Už několik týdnů jsme v mainstreamových médiích v souvislosti s událostmi v Gaze bombardováni neuvěřitelnou protipalestinskou propagandou.
Česká televize začala vysílat pořad Stav ohrožení. Jeho forma přispívá k falešnému pocitu, že nám všem jde o život.
Zemanovy útoky na média, které liberálové vnímají jako útok na demokracii a svobodu slova, mohou být jinde chápány jako vyslovení umlčované pravdy.
Soukupovo impérium neradno podceňovat. TV Barrandov i další Soukupova média mají překvapivě velký dosah a usilují být hlasem lidu.
Děsivý případ masového zneužívání amerických gymnastek ukázal význam kampaně #MeToo. Česko ale tato kauza povážlivě míjí.
MF Dnes se nám ústy zdravotní sestry z Bulovky snaží vsugerovat, že „český chlap“ by neznásilnil.
Práce, bez kterých se naše společnost neobejde, jsou často špatně placené a přehlížené. Je nejvyšší čas to změnit.
Andrej Babiš sází v politice na přímý kontakt s lidmi. Měli bychom se to od něj učit.
Upozorňování na závažné osobní problémy skrze jejich extrémní nebo dokonce zesměšňující zobrazení postiženým lidem škodí a jejich potíže neřeší.
Podle článku otištěného před týdnem na titulní straně deníku MF Dnes uprchlíci ničí naše soudnictví. Opravdu?
Co můžeme očekávat od Andreje Babiše, pokud se stane premiérem? Oproti Orbánovi a Kaczyńskému působí pořád ještě jako liberál. To se ale může celkem snadno změnit.
Projevy islamofobie často vnímáme jen jako kuriozitu. Celkový trend je ale mnohem vážnější.
Jak by měli muži postupovat, jsou-li zváni do all male diskuzních panelů?
Babiše se nezbavíme tím, že jej budeme proklínat. Mnohem spíše ho můžeme ohrozit, pokud se zaměříme na problémy, které ho vynesly nahoru.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání upozorňuje na nevyvážené informování České televize o amerických prezidentských volbách. Díl viny ale nese i americké zpravodajství.
Lednové číslo nového Nového Prostoru ukazuje, že smyslem redakční proměny, která měla politicko-mocenskou povahu, je zbavit časopis kritického a levicového rozměru.
Způsob, jakým česká média opakovaně informují o domácích porodech, svědčí o neznalosti základních informací o problematice.
Útok na berlínský vánoční trh nemá s „uprchlickou krizí“ nic společného.
Týdeník Respekt se po letech nemístného optimismu začal starat o chudobu a nerovnost. Tato snaha však nepůsobí příliš přesvědčivě.
Kauza okolo Show Jana Krause je předehrou k další politické prohře dobrých a kulturních lidí, kteří v ní dostali prostor.
Ministr kultury Daniel Herman se zatím staral především o hladký průběh církevních restitucí. Stačilo ale málo a je z něj opravdový hrdina.
Mediální a politický mainstream přejal agresivitu fašizujících demonstrací z minulého roku.
V mediálních reakcích na Babišovy výroky o táboře v Letech se ukazuje absurdita představy o kvalitní žurnalistice.
Kdyby nebyl Fénix operací Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, ale PR akcí mediální agentury, šlo by o skvěle odvedenou práci.
Podle informací serveru Hlídací pes docházelo na Primě k dlouhodobé účelové manipulaci s reportážemi týkajícími se tématu migrace.
Návštěva čínského prezidenta hýbe českým mediálním prostorem. Jsou ale řeči o bezpečnostní hrozbě a podlézání na místě?