Atmosféra v pořadí už 26. klimatické konference na nás dýchne hned po přistání. Letiště v Glasgow nás ujišťuje, že bude uhlíkové neutrální do roku 2025, reklamy na „klimatickou akci“ jsou na každém rohu, budovu v centru města lemují velké „warming stripes“, jejichž autorem je klimatolog Ed Hawkins, dopravu zabezpečují elektrické autobusy „s nulovými emisemi“. Atmosféra je plná naděje.
Akreditace a získání visačky, se kterou můžete na konferenci, zabere asi hodinu času. Počet účastníků je enormní. Velký banner s nápisem „COP26“ před hlavním vchodem poškodil silný vítr, symbolizuje to snad dosavadní selhání vyjednávání o omezování emisí?
První den konference se přední představitelé států bijí do prsou, jak se jim „konečně“ podaří vyřešit jeden z největších problémů, jakému lidstvo kdy čelilo. Zdá se, že nikdo již nepochybuje o tom, že času na otálení už nezbývá.
[rcblock id=“63080″]
Nesčíslné množství pozorovatelů, novinářů a dokumentaristů nejspíš očekává skutečnou dohodu, která zaručí lepší budoucnost nám všem. Nápis na jednorázových plastových kelímcích ubezpečující, že pocházejí z recyklovaného materiálu a že budou dále recyklovány, trochu zmírňuje tísnivý pocit z jejich množství. Výběr všemožného jídla by vegany asi taky příliš nepotěšil.
Politici a osobnosti vesměs vyzdvihují potřebu radikální akce, jednou z výjimek je český premiér Andrej Babiš, který varuje před „nepromyšlenou“ zelenou politikou, jež může zničit nás průmysl. Dvacet pět předchozích konferencí přineslo jen nepatrný progres ve snahách o omezování globálních emisí, a tak moje očekávání ani letos nejsou vysoká. Ve skutečnosti mohu být pouze příjemně překvapen.
Autor je ekolog.
Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás