V horském středisku Luchon-Superbagnères ve francouzských Pyrenejích se rozhodli dovážet chybějící sníh vrtulníkem. Místní úřady povolily výjimečné využití vrtulníku, protože hrozilo, že středisko bude muset zavřít sjezdovky v nižších polohách, kde se nachází lyžařské školy a svahy pro začátečníky. I když si úředníci uvědomovali, že tento způsob převozu sněhu z vrcholků hor není „příliš ekologický“, ekonomická ztráta by byla v případě zavření části areálu příliš velká. „Bude nás to stát něco mezi pěti a šesti tisíci eur, dlouhodobě se ale tato investice vrátí nejméně desetinásobně,“ uvedl ředitel místního úřadu Hervé Pounau s tím, že „není záměrem toto opakovat“.
Netradiční přesun celkem padesáti tun sněhu do nižších poloh pomůže v oblasti udržet až osmdesát pracovních míst pro učitele lyžařských škol, pracovníky půjčoven a obsluhu vleků. Francie je po Spojených státech druhou největší lyžařskou destinací. Lyžařská sezóna tu generuje devět miliard euro ročně a v odvětví pracuje sto dvacet tisíc lidí. Tato pracovní místa jsou ale nyní v důsledku klimatické krize v ohrožení. S nedostatkem sněhu se samozřejmě nepotýkají jen v Pyrenejích.
Už od osmdesátých let pozorují obyvatelé Alp úbytek sněhu. Z důvodů, pro které nemají vědci vysvětlení, se globální oteplování projevuje v Alpách výrazněji než jinde a průměrná teplota zde vzrostla oproti hodnotám z devatenáctého století o celé 2 stupně Celsia. Celosvětově je nárůst v průměru „jen“ 1,4 stupně Celsia. Už teď kvůli tomu přichází toto odvětví turistického průmyslu o značné částky. Oproti roku 1960 je nyní průměrná lyžařská sezóna kratší o třicet osm dní.
Dovážení i výroba sněhu problém ještě zvětšují
S nedostatkem sněhu bojují skiareály po celém světě a přirozený sníh je často nahrazovaný umělým. Sněhová děla se v Alpách objevila už v osmdesátých letech a za tu dobu se jejich množství mnohonásobně zvětšilo. Sněhu je stále méně, a sněhových děl je tak potřeba naopak více. Ve Val-d’Isère jsou od sebe děla vzdálená čtyřicet metrů, což je dvakrát větší hustota než před deseti lety. Zvýšila se i efektivita kanónů, systém z roku 2014, jehož cena byla dva miliony eur, dokáže vyrobit osmkrát víc sněhu než ten předchozí. Peníze do zasněžovacích systémů se stále více promítají do ekonomiky horských středisek a ty chudší si nemohou dovolit nejmodernější techniku. Novinář Simon Parkin, který v Guardianu popsal souboj provozovatelů skiareálů s klimatickou změnou, ve svém textu konstatuje, že sněžná děla paradoxně řeší problém (úbytek sněhu v důsledku klimatické krize), který sami svým energeticky náročným fungováním ještě zvětšují.
S nedostatkem sněhové pokrývky se potýká i Česká republika. Bez sněžných děl by sezóna ve většině skiareálů byla o poznání kratší. Přesto se do nových vleků a sněžných děl dál investují miliony korun. Královéhradecký krajský úřad nedávno povolil dalších patnáct kilometrů sjezdovek ve Špindlerově mlýně přímo v srdci Krkonošského národního parku.
V některých případech nestačí ani sněžná děla. Na ostravskou běžkařskou soutěž City Cross Sprint se nepodařilo vytvořit ani umělý sníh. Bylo příliš teplo. „Snažili jsme se zasněžovat technikou přímo v Dolní oblasti, ale teplota pouze třikrát v průběhu zimy klesla pod 3,5 stupně Celsia, což je pro vytvoření potřebného množství sněhu nedostatečné,“ řekl pro Moravskoslezský deník organizátor Martin Kráčalík. Šest set padesát kubíků sněhu tak přivezly náklaďáky z lyžařských areálů v okolí. Dovážení sněhu si všiml i spolupředseda Zelených Michal Berg, který ho na Facebooku označil za klimatický zločin. „Pokud si pořadatelé zoufají, jak je složité v tomto nadprůměrně teplém počasí závod uspořádat, tak bych jim chtěl vzkázat, že planeta se otepluje i kvůli takto hloupým nápadům, které předvádí,“ uvedl Berg na svém facebookovém profilu.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás