Vydělávat na osadách: mezi byznysem a okupací

Zpráva OSN jednoznačně říká, že ilegální izraelské osady hrubě porušují mezinárodní právo a jsou ze své podstaty diskriminační.

Ben White

Před nedávnem zveřejnil Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) zprávu o postupu prací na databázi firem napojených na ilegální osady na okupovaných palestinských územích. Úřad tím pověřila rezoluce Rady OSN pro lidská práva přijatá v březnu 2016. Zpráva sděluje, že OHCHR zatím identifikoval 206 většinou izraelských a amerických firem, jejichž aktivity jsou buď přímo spojené s osadami, nebo jsou součástí řetězce, který „umožňuje vznik, rozvoj a dlouhodobé fungování“ osad. Zpráva přitom neuvádí seznam těchto firem. Namísto toho mluví o potřebě „dalších zdrojů“ k dokončení práce, včetně kontaktu se všemi firmami. Tvrdí, že teprve tehdy bude OHCHR moci „zveřejnit jména společností, které se na zmíněných aktivitách podílejí“.

Nátlak USA a Izraele

Skutečnost, že seznam firem nebyl zveřejněn, se v Izraeli slaví jako vítězství. Tato radost však může být předčasná. Zpráva je krokem správným směrem, který se podařil navzdory snahám USA a Izraele zabránit zveřejnění názvů firem. Hlasování v Ženevě v březnu 2016, které rozhodlo o potřebě vzniku databáze, totiž předcházela „intenzivní diplomatická snaha“ USA a Izraele rezoluci zablokovat. V říjnu 2017pak  proběhly americkými a izraelskými médii zprávy, že tento tlak ještě zesílil.

Pokud se chceme zasadit o řešení problému ilegálních osad a požadovat odpovědnost za soustavné porušování mezinárodního práva a lidských práv, nemá smysl zůstávat u bojkotu několika plodin, vypěstovaných samotnými osadníky.

Obstrukce a zpoždění práce na databázi jsou politováníhodné. Přesto je zpráva důležitá hned z několika důvodů. Za prvé, OHCHR v ní potvrdil, že ilegální izraelské osady hrubě porušují mezinárodní právo a jsou ze své podstaty diskriminační. Zpráva říká, že „osady zásadním způsobem zasahují do demografické skladby okupovaných palestinských území a ohrožují právo Palestinců na sebeurčení“. Dále zdůrazňuje, že osady mají „zásadní dopad na lidská práva Palestinců“. Podle zprávy je „porušování lidských práv spojené s existencí osad zničující a všeprostupující – dotýká se všech oblastí palestinského života“. V tomto ohledu zpráva upozorňuje na omezování práv na vzdělání, svobodu vyznání a pohybu, stejně jako na omezování práv na půdu a vodní zdroje, zajištění živobytí a odpovídající životní úrovně. Jinými slovy, otázku ilegálních osad není možné vyřešit vyjednáváním. Poukazovat na zločinnost celého podniku a závažnost jeho dopadů musí být spojeno se snahou ukončit izraelskou beztrestnost.

Za druhé, zpráva zpochybňuje argumenty, které bývají používány k legitimizaci osad jako takových a k podnikání v nich – sem patří zejména argument, že izraelské osady „zajišťují palestinským domácnostem pracovní příležitosti a pomáhají palestinské ekonomice“. Podle OHCHR taková tvrzení „opomíjejí fakt, že přítomnost osad na okupovaných palestinských územích je nelegální a vede ke krizím palestinské ekonomiky a omezuje příležitosti pro růst palestinských firem“. Jedním z příkladů je zemědělství, které „tvoří základ palestinské ekonomiky a od roku 1967 je v trvalém úpadku kvůli vyvlastňování půdy a zamezování přístupu k obdělávaným pozemkům, vodě a trhům s komoditami“.

Izraelská kolonizace šedesáti procent území Západního břehu, známého jako „Zóna C“, a s ní související zákazy a omezení „významně redukovaly rozlohu půdy využívané palestinským soukromým sektorem“ a přispěly k „trvalé nezaměstnanosti“. Jinak řečeno, právě izraelská okupace a ilegální osady vytvářejí ekonomické podmínky, které nutí „tisíce nezaměstnaných Palestinců hledat práci v Izraeli nebo přímo v osadách, a to v manuálních zaměstnáních s nízkou kvalifikací a malým příjmem“.

A do třetice, i bez seznamu konkrétních firem je ze zprávy OHCHR zřejmé, že izraelský stát, a spolu s ním všechna odvětví izraelské ekonomiky, nese odpovědnost a spoluvinu za existenci ilegálních osad. Podle OHCHR „hraje soukromý sektor klíčovou roli v podpoře celého osadnictví. Rozvoj obchodu přispívá k pokračujícímu vyvlastňování půdy a státem sponzorovanému přesunu obyvatel.“ Zpráva dodává, že „napojení soukromého sektoru na osady se týká všech hlavních odvětví“, tedy bankovnictví, turismu, soukromých bezpečnostních služeb, realit, stavebnictví, telekomunikace, zemědělství, dopravy a výrobního průmyslu. Tyto informace nejsou nové. Přínosem je ale jejich jasná formulace. Pointa je přitom zřejmá: pokud se chceme doopravdy zasadit o řešení problému ilegálních osad a požadovat odpovědnost za soustavné porušování mezinárodního práva a lidských práv, nemá smysl zůstávat u bojkotu několika plodin, vypěstovaných samotnými osadníky. Jak v březnu 2016 poznamenal autor sloupku v izraelském deníku Jediot Achronot, veřejná databáze firem „by způsobila vážné potíže“, protože „seznam izraelských společností působících v osadách je dlouhý a zahrnuje téměř celý soukromý sektor“.

Šance pohnat Izrael k odpovědnosti

Zpráva OHCHR je i bez seznamu firem velmi důležitá. Zdůrazňuje totiž, nakolik je porušování lidských práv zakotveno v základu osadnického projektu, vyvrací argumenty o tom, že ilegální osady přinášejí Palestincům prospěch, a podtrhuje odpovědnost izraelského státu a většiny odvětví izraelské výroby i služeb.

Palestinský národní výbor BDS o zprávě řekl, že by sice měla být ostřejší, ale i tak jde o pozitivní krok, který potvrzuje, jak potřebné jsou jejich místní aktivity“. Podle vyjádření organizace Human Rights Watch je nyní třeba, aby OSN a její členské státy „uvolnily dostatečné prostředky“ k tomu, aby OHCHR mohl „zveřejnit jména všech firem, které i nadále působí v osadách“. Prezident Donald Trump a izraelská vláda se společně snaží podrývat autoritu mezinárodních institucí. Máme tedy před sebou příležitost pohnat Izrael k odpovědnosti, kterou bychom neměli propást.

Autor je novinář.

Z anglického originálu Making money from Israel’s Settlements: UN report deals a blow to the occupation business, publikovaného na serveru middleeasteye.net, přeložil David Kocman. Redakčně upraveno.

 

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále

  1. Proč jsem nešla na Letnou
    Ludmila Dobrovolná Wladyniak