Česká pobočka Evropské sítě proti chudobě vydala zprávu Poverty Watch 2026. Autoři se letos zaměřili na chudobu migrantů. Zpráva upozorňuje, že nerovný přístup k zaměstnávání, sociálním dávkám, zdravotní péči a bydlení zvyšuje u této skupiny riziko chudoby. Podle autorů zprávy postihuje relativní příjmová chudoba přibližně 37 procent migrantů, jedná se nicméně o odhad. Právě nedostatek dat, která by pomohla situaci dobře zmapovat, je jedním z problémů, na které zpráva upozorňuje.
V Česku žije přes 1,1 milionu cizinců, zhruba desetina obyvatel. Jaká mají práva, závisí hlavně na občanství, typu pobytu a na tom, zda odvádějí pojištění. Občané EU a lidé s trvalým pobytem mají podmínky téměř jako Češi, držitelé dočasných pobytů už narážejí na omezení a někteří, třeba žadatelé o azyl nebo lidé bez oprávnění k pobytu, jsou z ochrany před chudobou skoro úplně vyloučeni. Chudoba migrantů přitom zůstává „na okraji zájmu migrační i integrační politiky“, která se soustředí na bezpečnost a ekonomický užitek.
Podle Eurostatu je chudobou ohroženo 17,8 procenta migrantů oproti 10 až 12 procentům Čechů. Autoři ale oficiální čísla považují za podhodnocená, protože šetření nezachytí lidi v neregulérním postavení. Sami odhadují, že v relativní příjmové chudobě žije více než třetina migrantů, u cizinců ze třetích zemí kolem 40 procent. Nejzranitelnější jsou uprchlíci z Ukrajiny. Podle šetření z roku 2024 žije pod hranicí chudoby 71 procent jejich domácností, zejména samotných seniorů, lidí se zdravotním postižením a samoživitelek s dětmi.
Ani práce před chudobou nechrání. Migranti tvoří asi 17 procent zaměstnanců a ekonomika je na nich prakticky závislá, ale obsazují hlavně nejhůře placená místa. V nízkokvalifikovaných profesích pracuje přes polovinu zahraničních zaměstnanců, z Čechů necelých 18 procent. Ukrajinci mají mediánovou mzdu 34 000 Kč, Češi 44 000 Kč. Ukrajinští uprchlíci pracují hluboko pod svou kvalifikací kvůli složitému uznávání diplomů i jazykové bariéře. K tomu značnou měrou přispěl fakt, že Česká republika neposkytla příchozím dostatek času na to, aby se mohli naučit jazyk a snažila se je co nejrychleji tlačit do toho, aby si našli práci.
Sociální síť je pro cizince ještě nepřátelštější než pro české občany. Humanitární dávka pro Ukrajince je nižší než nezabavitelné minimum, takže kdo na ní závisí, je prakticky odsouzen k chudobě. V bydlení se k vysokým nájmům přidává diskriminace. Část ukrajinských seniorů žije na ubytovnách a nemají prostředky na to, aby získali jiné bydlení nebo odpovídající péči ani v případě, že už nejsou soběstační.
Zpráva se věnuje i problémů vzdělávání, kdy na středních školách chybí jazyková podpora a maturita testuje češtinu na úrovni rodilých mluvčích. Autoři přiznávají, že nevědí, kolik dětí cizinců vzdělávání předčasně opouští, a obávají se, že jejich brzký vstup na trh práce znamená život v prekérních pozicích a také značné sociální problémy do budoucna.
Autoři navrhují, aby stát systematicky sbíral data o chudobě migrantů, včetně toho, kolik lidí nárokované dávky nečerpá, a při tvorbě zákonů vyhodnocoval dopad pobytových omezení. Měl by účinněji regulovat agenturní zaměstnávání a bojovat s pracovním vykořisťováním. U uprchlíků z Ukrajiny navrhují zvýšit humanitární dávku pro zranitelné, zajistit financování pobytových služeb a zvážit jejich vstup do standardního systému dávek. Obce a kraje by podle nich potřebovaly lepší data, metodiku a koordinaci při integraci. Meziresortní pracovní skupina by se pak měla zabývat přechodem mladých migrantů na střední školy, aby z nich nikdo nevypadl.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás