Pojem „camp“ a performance, které si s ním spojujeme, lze přiblížit jako „láskyplnou ironii“. Je to praktika rozvratu očekávaného chování a narušování norem genderu, věku a snad čehokoliv, kde je zakotvený určitý nárok na to, jak to má „správně“ být.
„Campy“ tedy nemusí být jen drag queen nebo gay muž, camp má nedozírné hranice – od Heleny Vondráčkové přes paní sousedku s modrou hlavou, jejího pudla nebo trilogii Slunce, seno (kterou Matěj nazývá vrcholem českého campu). V zahraničním a filmovém kontextu se za kultovní klasiku campu považují filmy Johna Waterse – Pink Flamingos (1972) či Hairspray (1988) – kterým dominuje jeho múza: tlustá, výrazná a nezkrotitelná drag queen Divine.
V knize Working like a Homosexual (2002) M. Tinkcom popisuje, že „camp – ačkoli přijímá to, co je laciné, opovrhované, křiklavé, nevkusné a to, co Warhol nazýval ,zbytky‘ umělecké tvorby – je stejně tak formou intelektuální tvorby a kritické filosofie modernity, jako je vyjádřením disidentského pojetí rozdílu mezi pohlavím a genderem.“
Přijetí a rozšíření vlastní „vykroucenosti“, ke které se Matěj Hřib často vztahuje jako k českému ekvivalentu campu, nese možnost transformativního potenciálu pro každý život. Sundejte své masky, užijte si nespoutanou vykroucenost, vymaňte se z řetězů očekávání… be free!
Protože se o campu v Česku mluví málo, věnovali jsme mu výživnou epizodu, ve které se noříme do všech zákoutí a tajemství, která tento pojem skrývá. Obsáhnout ho v pár větách je už z podstaty prakticky nemožné. Tak si pusťte nový Teplomet a nechte se vykroutit.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás