Ve středu 15. dubna oznámil newyorský starosta Zohran Mamdani, že město New York zavede speciální daň z nemovitosti. Zaměří se na byty a nemovitosti v hodnotě vyšší než pět milionů dolarů, jejichž majitelé nemají ve městě hlášený trvalý pobyt. Často se tedy jedná o luxusní výletní sídla, která zůstávají po většinu roku prázdná. Tato daň se zaměřuje na bohaté investory, kteří si v honosných nemovitostech v New Yorku ukládají svůj majetek. Jedná se o americké miliardáře, kteří v New Yorku nežijí, případně o superbohaté ze zahraničí.
Získané peníze chce pak starosta použít na údržbu chodníků, veřejných komunikací a systému předškolního vzdělávání pro děti.
Podle propočtů se nová daň bude týkat přibližně 13 tisíc nemovitostí a do městské kasy by měla přinést až 500 milionů dolarů ročně – tedy více než 11 miliard korun. Získané peníze chce pak starosta použít na údržbu chodníků, veřejných komunikací a systému předškolního vzdělávání pro děti. Návrh podpořila demokratická guvernérka Kathy Hochul, jejíž spolupráce v této oblasti bude zásadní. Newyorský starosta novou daň oznámil na svých sociálních sítích v takzvaný Tax Day, tedy den, kdy Američané posílají svá daňová přiznání federálním úřadům.
Počítá se s tím, že daň bude nastavena progresivně vzhledem k hodnotě konkrétní nemovitosti a bude se jednat o dodatečnou roční daň k už existující dani z nemovitosti. Právě projednávaný návrh je zatím kompromisem, který se zaměřuje na ty úplně nejbohatší vlastníky nemovitostí v New Yorku. Původně měla být hranice stanovena ještě níže a daň se měla týkat mnohem širšího počtu lidí. Mamdani také uvažuje o zavedení majetkové daně pro superbohaté. Aktuální návrh je tak prvním, který má reálnou šanci vejít v platnost.
Musí ovšem projít ještě newyorským kongresem i senátem. Spekuluje se o tom, že by novou daň mohla guvernérka Kathy Hochul přidat do rozpočtového balíčku na následující fiskální rok. Důležité je také to, že guvernérka zatím s návrhem vyjádřila souhlas, a je tak pravděpodobné, že skutečně vejde v platnost. Nicméně situace se ještě může změnit.
Superbohatí vs. demokracie
Ve stejný den newyorský starosta Mamdani zveřejnil také komentář v britském deníku Guardian. Článek napsal společně s francouzským ekonomem Gabrielem Zucmanem a laureátem Nobelovy ceny za ekonomii Josephem Stiglitzem. Připomínají v něm, že celá pětina superbohatých Američanů žije právě v New Yorku, což má vliv na to, jak toto město aktuálně vypadá. Od reality New Yorku ovšem poodstupují směrem ke globálnímu systému a věnují se rostoucím ekonomickým nerovnostem. V textu mluví především o dolarových miliardářích, kteří ještě v roce 1987 vlastnili pouhá tři procenta globálního HDP. V současnosti je to už 16 procent a ekonomické nerovnosti exponenciálně rostou.
Ekonomická a politická moc navíc podle jejich názoru ničí i světové demokracie, politickou kulturu a veřejnou debatu. Mamdani, Zucman a Stiglitz argumentují, že se tak děje především kvůli tomu, že se nám jako společnosti nepodařilo nastavit efektivní systém danění superbohatých globálních elit. „Současný regresivní daňový systém, v němž se superbohatí podílejí na daních poměrově méně než my všichni ostatní, je neospravedlnitelný,“ píšou ve svém textu.
„Myšlenka, že by miliardáři měli platit vyšší daně než pracující lidé, není radikální. Radikální je naopak tolerovat systém, v němž extrémní bohatství existuje vedle všeobecné bídy – a v němž se tito miliardáři mohou v podstatě vyvázat z povinnosti přispívat společnosti, která jim jejich úspěch umožnila,“ zakončují svůj text autoři.
Mamdaniho snaha o zdanění luxusních nemovitostí v New Yorku je tak prvním krokem, jímž chce tento politik nespravedlivý systém postupně měnit. Uvidíme, jak v tom bude úspěšný a kolik politiků z jiných částí světa ho bude následovat. Současný systém je každopádně neudržitelný a vede k posilování moci superbohatých miliardářů na úkor všech ostatních.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás