„V manželství s Mohamedem jsem 44 let a máme dvě děti, žijeme v České republice, výjimkou byly dva roky, kdy jsme žili v Jordánsku. Vrátili jsme se v roce 1989. Očekávala jsem jasné zítřky, které jsem do té doby nezažila. Hrozně jsem se těšila, že jsme otevřeni světu, Evropě a můžeme cestovat a že bude náš život konečně na stejné úrovni jako v západních státech,“ vyprávěla ve středu ráno Helena Shanaáhová u Obvodního soudu pro Prahu 1.
Slova o tom, že nenávidí všechny Židy, se ho hluboce dotýkají. O to víc, když zaznějí z úst představitele státu.
V maličké soudní síni byla spolu se svým manželem i třetím žalobcem, antropologem Yasarem Abu Ghoshem. Všichni tři, zastoupení advokátem Pavlem Čižinským, žalují Ministerstvo zahraničních věcí České republiky o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem. Konkrétně jde o výroky ministra pro evropské záležitosti minulé vlády ČR, Martina Dvořáka, které pronesl v pořadu České televize Události, komentáře dne 17. října 2024 v diskusi s europoslankyní Kateřinou Konečnou a europoslancem Ondřejem Kovaříkem.
Podle žalujících ministr v diskusi, zda by po zabití vůdce Hamásu Jahji Sinvára dne 16. října 2024 nemohlo zabíjení Palestinců Izraelem skončit, vyjádřil jednoznačnou podporu tomu, co Izrael „obklopen mořem arabských zemí, které nenávidí Izrael, nenávidí demokracii, nenávidí Židy a budou dělat vše proto, aby ho odtamtud vystrnadily,“ dělá. Žalující jsou přesvědčeni, že tím přitakal i tomu, co Izrael nadále dělat bude, když vyjádřil skepsi k tomu, že by Izrael nyní své násilné jednání vůči Palestincům ukončil.
Dále pak na dotaz europoslankyně Kateřiny Konečné, co mají zabíjené palestinské děti společného s Hamásem nebo co má s Hamásem společného řecký pravoslavný kostel vybombardovaný Izraelem, pronesl, že „ne všichni Palestinci jsou hamásovci, ale všichni Palestinci od malých dětí jsou vychováváni v nenávisti k Izraeli (…) a základem jejich genetické výbavy je nenávist ke všemu izraelskému.“
Zhroutil se mi svět
To, co se stalo před dvěma a půl lety, ale změnilo život Heleny Shanaáhové. „Zhroutil se mi svět. Jako učitelka jsem učila děti občanskou nauku ve škole a pevně jsem věřila v demokracii a budoucnost lidstva a že se už nikdy nebude opakovat to, co se stalo za druhé světové války nebo později během studené války. Věřila jsem, že se lidé ponaučili, že nemůžou už být nenávistní a chtít ničit svět a chtít vybíjet jiné etnikum. Poslední tři roky každý den pláču,“ popisovala Shanaáhová zvrat, který do jejího života přinesl 7. říjen a to, co následovalo.
A pokračovala slovy, při kterých se jí začal lámat hlas: „44 let žiju s bezvadným, výborným chlapem, který je hodný a miluje celou rodinu. A teď se každý den musím koukat na to, jak je zničenej, jak se trápí, jak nemá už radost ze života. Takovej hodnej člověk, kterej, když nám břinkne ptáček o skleník a leží s nožičkama nahoru, jde mu udělat umělý dýchání a udělal by pro všechny lidi první poslední. Tento člověk se trápí, protože je tu dáván prostor takovým lidem, jako je ministr Dvořák, navíc v hlavní vysílací době v Událostech, komentářích. To může ovlivnit myšlení veřejnosti. Řekla bych, že je to podněcování k nenávisti.“
Nedostatečná omluva
Stát se hájí mimo jiné tím, že dva dny po odvysílání debaty v pořadu Události a komentáře zveřejnil Dvořák na svém osobním profilu na síti X omluvu. „Ve čtvrtečním večerním diskuzním pořadu Události, komentáře na ČT24 jsem se v poněkud vypjaté debatě dopustil velmi nešťastného výroku o ‚genetické výbavě‘, která obsahuje nenávist k Židům. Lituji tohoto výroku o to víc, že celý život bojuji proti rasismu, předsudkům či kolektivní vině. Hluboce se za tento výrok omlouvám, nepatří do 21. století.“
Žalobci nicméně tuto omluvu považují pouze za formální a navíc se neobrací k Palestincům, které svým výrokem urazil, nýbrž mnohem víc k Dvořákovým voličům. Omluva, kterou by Shanaáhová vnímala jako dostačující, by měla zaznít ve stejném pořadu a směřovat ke všem Palestincům, ať žijí v České republice, nebo jinde ve světě.
„Navíc v mezidobí nejen mnohé další osoby jednající za Českou republiku, nýbrž i sám pan ministr Dvořák, v urážení mé osoby coby příslušnice palestinské rodiny pokračoval. Například dne 19. srpna 2025 v pořadu Seznam zpráv Ptám se já obhajoval zabíjení Palestinců tím, že ženy v burce nemusí být těhotné, nýbrž mohou mít na břiše výbušninu,“ uvádí Shanaáhová.
„Slova ministra Dvořáka v televizi podporují to, co se děje v myslích Čechů vůči Palestincům. Proto mě to rozčílilo, protože to zasahuje naši rodinu, naše syny, mého manžela, zasahuje to přímo do srdce, když člověk slyší ministra vlády vypustit taková slova v televizi,“ vysvětlila Shanaáhová důvod, proč se domáhá spravedlnosti.
Nenávist je mi cizí
Mohamed Shanaáh, který byl u soudu rovněž vyslechnut, popisoval život v uprchlickém táboře v Jordánsku i historii rodiny, která odešla z vesnice Umm aš-Šauf v severozápadní Palestině v roce 1947. Uprchli poté, co se dozvěděli, že se k nim blíží židovští ozbrojenci. Kolovaly zvěsti o masakrech, a proto byli vystrašeni. Po útěku se někteří lidé z vesnice chtěli vrátit pro své věci a ozbrojenci po nich začali střílet a zabili Mohamedova strýce Ahmeda.
Vesnice byla krátce po vyklizení srovnána se zemí. Z jordánského uprchlického tábora se po střední škole dostal v rámci programu pro studenty z rozvojových zemí do Československa, kde se seznámil se svou ženou Helenou. Po dokončení studií se vrátil na dva roky spolu s manželkou a tehdy pětiletým prvorozeným synem zpět do uprchlického tábora, protože měl jako občan Jordánska povinnost jít na dva roky na vojnu. V uprchlickém táboře už nežili ve stanech, jak tomu bylo na začátku, ale lidé si vystavěli domky.
Po dvou letech se vrátili do Československa, kde právě padl režim a prožili zde celý další život. Mohamed Shanaáh popisoval svůj vztah k Palestině, příbuzným, své aktivity, jimiž se snaží upozorňovat na porušování práv Palestinců, ale také svůj vztah k Česku a české kultuře. Mluvil o bolesti, kterou prožívá, když ho někteří lidé vnímají jako apriori podezřelého teroristu. Zdůrazňoval, že má přátele mezi lidmi různých národností i vyznání, ať už jsou to křesťané, židé, muslimové nebo nevěřící, a že se ho slova o tom, že nenávidí všechny Židy, hluboce dotýkají. O to víc, když zaznějí z úst představitele státu.
O Palestincích je možné říct cokoliv
Třetí žalobce, antropolog Yasar Abu Ghosh, se o rasismus zajímá i profesně. Omluva, kterou ministr tehdy zveřejnil, podle něj ještě zhoršila jeho původní výrok. „Byla směřována k veřejnosti a omlouval se za výrazy, které použil, a neomluvil se těm, které svými výroky bezprostředně zasáhl. Patří k obecné morálce, že se omlouváme těm, které jsme urazili. A on udělal vše pro to, aby to nevypadalo, že pokládá Palestince za hodné omluvy.“
Tento výrok je podle Abu Ghoshe součástí dlouhodobého trendu v českém veřejném prostoru, který spočívá ve snaze zbavovat Palestince práva politicky promlouvat. „Zbavují je jazyka, kterým se vyjadřují, historie, o kterou se opírají, i sentimentů, které jsou jim vlastní v důsledku genocidy, která je na nich páchána. Oběti genocidy se mohou zlobit a dávat tuto svou zlobu najevo, ale to neznamená, že to můžeme označit za genetickou výbavu,“ upozornil antropolog.
Podle Abu Ghoshe byl výrok překvapivý a nebyl v souladu s tím, jak se ministr do té doby prezentoval. „Zároveň to potvrzuje, že na Palestincích je možné páchat cokoliv a říkat o nich cokoliv. Takže i člověk, který normálně ví, co je rasismus, v případě Palestinců vytváří výjimku a použije na jejich adresu rasistické výroky. Bylo to poprvé, kdy jsem to takto otevřeně slyšel od představitele státu, ale zároveň je dehumanizace Palestinců širší trend a toto je jeho součást,“ objasňoval antropolog.
„Moje palestinství se vždy aktivuje při těchto tragédiích, kdy jsem vystaven tomu prožívat je jako bolest, újmu, pocit zneuznání a popření historie. Dětem se snažím předat pozitivnější prožitek palestinství, ale žijí v tom, co je ve veřejném prostoru, takže zaznamenávají pro ně bolestivé projevy a výroky nejen vrstevníků, ale i v médiích,“ popsal Abu Ghosh dopady, jaké takové výroky mají na jeho rodinu.
„Ministr Dvořák svým výrokem navazuje na představu, že můžeme mluvit o tom, že Palestinci jsou vhodní k zabíjení, jsou odstranitelní, to je to, co tento výrok legitimizuje. Výrok o genetické výbavě k nenávisti to víceméně doplňuje,“ uzavřel Abu Ghosh.
Újma je závažná
Podle advokáta žalobců Pavla Čižinského je závažnost újmy na jejich osobnostních právech, na soukromém životě i na jejich právu na rovné zacházení, dána v jejich případě především velkým významem, který palestinská identita hraje v jejich životě.
Zranění žalobců z toho, že musí bezmocně přihlížet nejen tomu, že je jejich národ vyvražďován, nýbrž i tomu, že je toto vyvražďování schvalováno a podporováno Českou republikou, se podle advokáta projevuje v celém jejich životě celkovou životní nepohodou, ztrátou radosti ze života, kterou žalobci dříve pociťovali, a dokonce i zdravotními komplikacemi. A také ztrátou společenských kontaktů a uzavíráním se pouze do skupiny osob, které rovněž prožívají osud Palestinců silně.
„Kromě toho trpí ztrátou důvěry v demokratický a lidskoprávní charakter České republiky a rovněž obavami z budoucího vývoje a obavami o budoucnost svou, ale ještě více o budoucnost svých potomků a o budoucnost naší země.“ Žalobci podle Čižinského trpí také výčitkami vůči sobě samým, že nejsou ještě aktivnější, a představou, zda by toho mohli pro Palestince a vztah ČR k Palestincům dělat ještě více. Při tom všem si zároveň uvědomují, že skutečnými oběťmi jsou Palestinci v Gaze či na Západním břehu.
Aby se Dvořák zachoval jako chlap
Druhý výrok ministra Dvořáka byl podle soudkyně Barbory Šumové jednoznačně výrokem, který nebyl přiměřený ani pravdivý. „Bylo to něco, co zjevně i on vyhodnotil záhy jako závadné a omluvil se za to. Závadnost výroku je nám všem zjevná, ale je potřeba vědět, jakým způsobem žalobcům vznikla jednoznačně újma. Je zjevné, že kdokoliv jiný by stejnou újmu pociťoval stejně, ale je otázka, kdo újmu způsobil,“ vysvětlila na závěr jednání soudkyně. Smysl sankce i prevenční opatření by podle ní měly primárně směřovat proti původci výroku, tedy vůči Martinu Dvořákovi, který už ale není ministrem.
„Postih z tohoto řízení, to, co by mělo být nějakým signálem a zadostiučiněním, by jednoznačně měla být jeho omluva. Plošné veřejné vyjádření, ve kterém zcela uzná odpovědnost za ten výrok, to, že tím výrokem pochybil a že nebyl pravdivý ani přiměřený. Tato situace ale nemůže v tomto řízení nastat. Pan Dvořák nepřijde ani sem, ani do České televize a omluvu vám neposkytne,“ upozornila Šumová na to, že Dvořák není žalován jako fyzická osoba v předmětném řízení.
„Nemohu uložit v tomto řízení povinnost panu Dvořákovi, aby se zachoval jako chlap a omluvil se za to, co řekl. Musím pracovat s procesní situací, která tu je a odpovědnost České republiky tu nepochybně také je, protože pan ministr tam vystupoval z pozice ministra, hovořil o otázkách vládní politiky, kterou v tu dobu prosazoval, a to ve veřejné televizi. A s největší pravděpodobností toto řízení skončí nějakou formou zadostiučinění, kterého se vám dostane,“ uzavřela soudkyně předtím, než líčení odročila.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás