Část účastníků či podporovatelů po sobotní demonstraci na Letné slavila, že se sešlo tolik lidí ochotných bránit demokracii. Jiní ale cítili určité zklamání, a nešlo rozhodně jen o levičáky kritizující nedostatečnou reflexi sociálních a ekonomických témat. I liberálové a lidé politicky inklinující k Milionu chvilek pro demokracii a jejich pozdnímu havlismu cítili určité rozpaky. Mikuláš Minář a spol., stejně jako další mluvčí, nenabídli během více než dvou hodin projevů žádný program ani cíl. Kromě vágní výzvy k angažování se v politických stranách a občanské společnosti a výzvy opozici, že by měla tolerovat menšinovou Babišovu vládu, nezaznělo nic. Situace si však žádá mnohem větší urgenci.
Milion chvilek sice kritizoval konkrétní vládní kroky, například rozklad ministerstev, útoky na neziskové organizace a veřejnoprávní média nebo omezování rozpočtu pro kulturu, nepředstavil však žádný plán, jak se tomu postavit. Nestanovil ani konkrétní požadavky na Andreje Babiše a neřekl, jak bude Milion chvilek postupovat, pokud tyto požadavky Babiš nedodrží.
Zatímco většinu demonstrujících na Letné nečeká ani s Babišem zásadní existenční ohrožení, nejchudší část obyvatel České republiky – například kvůli Marianu Jurečkovi a jeho superdávce, případně kvůli neřešené krizi bydlení – padá na sociální dno, což dodalo demonstracím Jindřicha Rajchla a celému „antifialovskému“ táboru silný politický náboj. Lidé dobře věděli, proč tam jsou. Věděli, že pokračování pravicové vlády není slučitelné s důstojným životem. Jenže Milion chvilek se ani tentokrát nepokusil voliče ANO, SPD a Motoristů pochopit. Lidé na druhé straně, jako by neexistovali. „Už po minulé demonstraci v médiích zaznívalo, že by se Milion chvilek měl snažit oslovit i voliče Andreje Babiše,“ připomněla Magdalena Dušková. „Je tam možnost najít společná témata, ale podle mě se o to nikdo ani nepokusil. Aby byl Milion chvilek důvěryhodný, je třeba se ještě více odstřihnout od minulé vlády,“ myslí si Jan Bělíček.
Ačkoli ANO slibovalo mimo jiné zrušení devastující superdávky, ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka nakonec změnil názor a dávku nechal v původním nastavení. „To je dobré téma, které ukazuje, že Fiala má s Babišem ekonomicky víc společného než Babiš svým voličům nalhává,“ dodává Pavel Šplíchal. Drastické chudnutí nejzranitelnějších má přitom k demokratickým principům opravdu daleko, jak připomínal i Masaryk, o kterém jsme mluvili ve starším dílu Studia Alarm. „A toto se dá říct o všech tématech, která se tam objeví, například Česká televize. Členové ODS ovlivňovali složení mediálních rad. Vůbec to přitom nemuselo dojít do této situace, za kterou jsou spoluzodpovědní. Teď se bijí v prsa a zachraňují veřejnoprávní média,“ uvedl Bělíček.
„Demonstrace jako by byla vytržena z historického momentu, ve kterém žijeme. Jako by se odehrávala ve vakuu. Jediné, co se zdůrazňuje, je válka na Ukrajině. Nemluvili o tom, že nárůst ultrapravice sledujeme teď všude po světě. Není to jen problém Česka, Slovenska, Maďarska, ale děje se to i v USA a v západní Evropě,“ zmínila Dušková. „Mikuláš Minář tomu věnoval jedno slovo, když řekl, že odmítá proputinovskou i protrumpovskou politiku. Přitom tomuto tématu se dalo věnovat i několik projevů. Proč ne? Vždyť je tu jasná spojka mezi Babišem, Orbánem a Trumpem. To je jedna entita,“ doplnil Bělíček. Podle Šplíchala pak Orbána, Trumpa a Babiše spojuje zejména politická obhajoba obrovských ekonomických nerovností.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás