Po zveřejnění dokumentárního filmu Dům bez východu, který popisuje závažné vykořisťující nájemní praktiky, proběhla řada diskuzí i seminářů, jichž se účastnily i instituce veřejné správy, včetně Policie ČR, která následně vydala metodická doporučení, jak se mají policejní příslušníci chovat, když se na ně obrátí někdo, koho šikanuje majitel ubytovny nebo bytu. Vychází v něm i ze zkušeností, které v podobných případech měli její příslušníci.
V informačním listu pro média a instituce policie definuje obchod s chudobou, který spočívá v systematickém zneužívání tísně, závislosti a omezených možností osob ohrožených sociálním vyloučením, a to s cílem neoprávněného obohacení. Typické projevy obchodu s chudobou zahrnují podle policie: pronajímání nevyhovujících objektů za nepřiměřenou cenu, neoprávněné zprostředkování dávek nebo manipulaci s nimi, vymáhání neexistujících pohledávek, nátlak či hrozby vystěhováním, zneužívání závislosti osob na ubytovateli či zprostředkovateli.
Materiál definuje, co je to obchod s lidmi, útisk, vydírání, porušování domovní svobody, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, lichva a další. Metodika počítá i s variantou, kdy se na systému podílí úřední osoba, například pracovník sociální pomoci, který s provozovatelem ubytování úmyslně spolupracuje na úkor klienta a zneužil tak jeho závislost nebo tíseň.
A upozorňuje rovněž, že správné určení právní kvalifikace je závislé na kvalitní dokumentaci podmínek na místě – zejména na popisu stavu objektu, počtu osob, viditelných závad (plísně, poškozená elektroinstalace, odpojená voda/topení), způsobu výběru plateb a na zajištění smluvních podkladů.
Podle vedoucího oddělení tisku Policie ČR Ondřeje Moravčíka není metodika vázána na konkrétní typ bydlení, ale na charakter jednání, které může naplňovat znaky protiprávního jednání. „Vztahuje se tedy jak na případy ubytoven, tak i na situace v rámci individuálního nájemního bydlení v bytových domech. Rozhodující je, zda dochází k jednání, které může vykazovat znaky například útisku, vydírání, podvodu či jiného protiprávního jednání, nikoli forma vlastnictví či užívání nemovitosti,“ vysvětluje Moravčík.
Policie České republiky podle Moravčíka dlouhodobě využívá přímou komunikaci prostřednictvím styčných důstojníků pro menšiny a jejich pracovních skupin, kteří působí v jednotlivých krajích a spolupracují s obcemi, neziskovými organizacemi i komunitami. Právě tato forma osobního kontaktu se v praxi ukazuje jako klíčová pro získání důvěry a předávání informací osobám, které by jinak zůstaly mimo dosah standardních komunikačních kanálů.
Metodické usměrnění Policie ČR vychází podle Moravčíka z předpokladu, že řešení těchto situací má meziresortní charakter a že samotný policejní postup nemůže být dostačující. Proto v rámci nastaveného přístupu Policie ČR předpokládá, že bude v těchto případech systematicky navazovat spolupráci s dalšími institucemi, které disponují nástroji k řešení sociální, bytové nebo hygienické situace osob v tísni. Jedná se zejména o orgány sociálních služeb, obce, orgány ochrany veřejného zdraví, stavební úřady a další subjekty, které jsou rovněž vymezeny v příslušných strategických dokumentech.
„Tento postup je v současné době postupně nastavován a ověřován v praxi. Policie ČR bude v návaznosti na konkrétní zjištění předávat relevantní informace příslušným orgánům, aby mohly využít své zákonné kompetence k řešení situace,“ uzavírá Moravčík.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás