Petr Macinka spolu s Filipem Turkem jsou nyní často skloňovanými jmény ve všech médiích. Kontroverze, které je obklopují, začínají svou absurditou přitahovat různé internetové vtipálky a kreativní duše. Zatímco starší ročníky na Facebooku zarputile diskutují v komentářích o pravosti videí zjevně vytvořených pomocí AI, ty mladší dovedly satiru vůči těmto dvěma postavičkám české politiky do – pro českou veřejnost dosud neprobádaných – vod.
Tvůrci a tvůrkyně unikají do vlastní alternativní reality, kde jsou Turek s Macinkou „jedni z nás“. Kde od nich menšinám nehrozí nebezpečí a kde jsou oba dva konečně šťastní sami se sebou a jeden s druhým.
Směr, kterým se satira ubírá, určují písmena LGBTI+. Pokud se pohybujete na levičáckém Instagramu nebo třeba na české části sítě Tumblr, pod tagy motoristé(v)sobě, petrmacinka nebo filipturek téměř ihned narazíte na obsah, který zobrazuje tyto dva členy Motoristů v netypických pózách a situacích, které evokují jejich příslušnost k neheterosexuální české komunitě. Pod těmito příspěvky najdeme spoustu pochvalných a souhlasných komentářů a poznámek plných srdíčkových smajlíků, ale sem tam také nesouhlasné remcání, které, světe div se, často vůbec nevychází z řad Motoristů.
Tento fenomén mne naprosto uchvátil a rozhodl jsem se prozkoumat jej hlouběji, a to i vně mé vlastní bubliny, která je plná právě spokojeného komentátorstva i tvůrcovstva.
Něžně a romanticky
Proč tyto memy vlastně vznikají? Petr Macinka s Filipem Turkem si svým způsobem na toto ztvárnění jejich osobností sami nabíhají vlastním vystupováním a vyjadřováním. Tím, že se prezentují jako dva alfa samci, jeden s dokonalou tradiční rodinou a druhý tvrdící, že na ženu při politice není čas, dávají možnost výkladu jejich výroků jako výroků dvou mužů velice hluboko „ve skříni“.
Jejich slova často připomínají právě mluvu mužů, kteří tak moc zapírají vlastní sexualitu, že z nich internalizovaná homofobie přímo prýští. Když pomineme, jak zasněně Petr Macinka na většině společných fotografií na Filipa Turka hledí, můžeme se zaměřit přímo na jejich rétoriku. O ženách se vyjadřují jako o věcech – o něčem, co na ně má čekat doma, uvařit oběd, pohlídat děti a co nejméně je v jejich denním programu otravovat. Jako kdyby je k ženám poutal jen silný sociální tlak konzervativců. Nehledě na to, že Filip Turek minimálně jednu ze svých bývalých přítelkyň týral, můžeme vzít v potaz i to, že se Macinkův syn jmenuje Filip, zřejmě po blízkém rodinném příteli. S takovou se fanfikce píšou samy.
A také, že se píšou. Na největším webu s fanfikcemi, ao3, najdeme na začátku února přesně 16 fanfikcí s tagem „Petr Macinka / Filip Turek“. Několik z nich používá jako tag spojení jejich jmen, které se pro jejich vztah vžilo, tedy „Tucinka“ a „Macek“. V některých se objevuje také známá tvář, „taťka“ těchto dvou figurek, Václav Klaus.
V tazích často najdeme také mnou zmiňovaná témata – internalizovaná homofobie, „friends to lovers“ (tedy „z přátel milenci“), misogynie, homofobie jako taková, a kdo by mohl zapomenout na témata dnešní mužské generace – toxickou maskulinitu a sexismus.
Možná si říkáte, že je jich jen 16, to neznamená žádný velký trend. Ale z hlediska fandomu je zajímavé, že vůbec tyto fanfikce vznikají a že nevznikají jako oslavné písně z řad Motoristů sobě, ale vyvěrají z řad levicově a opozičně smýšlejících pisatelů a pisatelek. Vesměs se jedná o romantické fanfikce, které vysvětlují právě negativní vlastnosti těchto dvou politiků a přetvářejí je v něco hezkého, něžného.
Můžeme se tak ponořit do láskyplných příběhů, kde „Filip Turek a Petr Macinka zjistí, že dostat se do Poslanecké sněmovny nebude to nejtěžší, co je čeká, protože vyznat se ve vlastních pocitech je zatraceně těžká práce“, nebo „Na univerzitě, kde se všechno točí kolem víry, politiky a hříchu, se Filip snaží udržet své myšlenky čisté. Jenže jak můžeš bojovat proti tomu, co tě pálí až do duše? Stačí jeden pohled, jedno slovo, jedno pokušení – a vše, v co věřil, se začne hroutit.“ A to je jen malý výřez témat a zasazení lásky Tucinky do kontextu české fanfikce.
Žádná nenávist
Fanfikce ale nejsou jediným médiem, kterému se opoziční kreativní komunita věnuje. Vzniká nespočet obrázkových memů, fotomontáží a videosestřihů, které nalezneme zejména na Instagramu. Ty zachycují naše dva protagonisty v různých fiktivních rozhovorech nebo třeba stylizované jako příslušníky různých LGBTI+ skupin. Za zmínku stojí třeba „transfem Macinka“, většinou znázorněný s velkým poprsím, kočičími oušky a lesbickou či trans vlajkou v pozadí. Absurdita těchto memů většinou sahá za samotnou homosexualitu a zobrazuje také internalizovanou transfobii, která je ve vztahu k výrokům těchto dvou mužů absurdní.
Je ale důležité říct, že přijetí těchto kreativních vyjádření není vždy pozitivní, a to ani přímo v řadách opozičních příznivců a příznivkyň. Jakožto lidé, kteří se orientují alespoň základním způsobem v aktivismu a jeho aplikaci v každodenním životě, často skloňují postoj, že ze sexuální orientace člověka se prostě legrace nedělá. Slova jako „buzerant“ a „teplouš“ by nikdy neměla být používána jako nadávka, protože na jiné sexuální orientaci není nic špatného a tímto využitím jazyka ukazujeme LGBTI+ lidem, že je bereme jako nerovnocenné osoby, se kterými je něco v nepořádku. S tímto pohledem samozřejmě souhlasím. Druhým výrokem, se kterým jsem se často setkal v rámci průzkumu, byl, že stačí LGBTI+ příslušníka vyměnit třeba za Žida nebo černocha a je ihned jasné, co je s těmito legráckami v nepořádku.
Zajímavým výstupem z tohoto průzkumu tedy bylo zjištění, že zarputilé dodržování intersekcionálních aktivistických pravidel praktikují zejména bílé heterosexuální cisgender osoby. Spousta z nich ale jedním dechem dodává, že se „o těchto vtipech bavili s homosexuálními kamarády a těm to přijde v pohodě“, takže jsou vlastně ze svého postoje lehce zmatení.
Velice rychle jsem tedy narazil na zjištění, že této skupině opozičních odpůrců zesměšňování Turka s Macinkou chybí schopnost rozlišování kontextu. Pro to, aby se cítili sami dobře a mohli si říct, že tzv. „stojí na správné straně barikády“, klidně budou obhajovat dva extremistické politiky a postaví se svým názorem proti menšinám.
Pokud se totiž zeptáme samotných tvůrců a tvůrkyň těchto fanfikcí, memů, obrázků a videí, rychle zjistíme, že většina z nich je právě příslušnictvem české LGBTI+ komunity. A také zjistíme, že žádný z těchto kreativních výrobků nepramení z nenávisti.
Kompenzační mechanismy
Je nutné podotknout, že podobné fanfikce a memy vznikaly již při minulé vládě, a to na téma Bartoš/Rakušan. Tato díla vznikala v řadách jejich voličstva, tedy nikoli z nenávisti k nim, ale spíše z legrace a se sympatiemi. Spisovatelstvo jako kdyby nikdy nespalo. Pro porovnání totiž za působení předešlé vlády vzniklo fanfikcí s touto dvojicí na webu ao3 452! A ke konci roku 2025 vzniklo také šest fanfikcí s dvojicí Ivan Bartoš/Zdeněk Hřib poté, co politická náklonnost mezi Bartošem a Rakušanem značně ochladla.
Nejčastěji skloňovaným důvodem toho, proč se autorstvo věnuje dvojici Turek/Macinka, je útěk z reality. Tato díla vznikají jako kompenzační mechanismy lidí, kteří žijí v době, kdy dva vrcholní politici hlasitě bojují proti jejich vlastní existenci. Filip Turek jako člověk, který schvaluje upálení malého dítěte neonacisty, který veřejně hajluje a vyjadřuje se vulgárně proti LGBTI+ komunitě, spolu s Petrem Macinkou, který se stýká s lidmi z protipotratových, šovinistických skupin a adoruje Turka i s jeho výroky, nejsou osoby, proti kterým jako jednotlivci můžeme efektivně bojovat racionálními způsoby.
Oba dva překrucují pravdu ve svůj prospěch, oba dva ignorují důkazy, které má opozice proti jejich výrokům. Turkovy příspěvky píší lidé v hospodě na kolujícím telefonu, zatímco Macinka nikdy nevydíral prezidenta, pouze s ním vyjednával. Pravda se ztrácí z dosahu a opoziční voličstvo si velice dobře uvědomuje, že pravdivými výroky tyto dvě figurky nijak negativně neovlivní.
A v tuto chvíli přichází všechny memy a kreativní činnosti zobrazující tyto dvě osoby v queer vztazích. Podle výpovědí tvůrců a tvůrkyň se vůbec nejedná o urážku jejich sexuality, nejedná se o urážení těchto dvou osob, nejedná se o nenávistné výroky vůči nim a už vůbec se nejedná o zesměšňování homosexuality nebo transsexuality jako takové. Tvůrci a tvůrkyně naopak unikají do vlastní alternativní reality, kde jsou Turek s Macinkou „jedni z nás“. Kde od nich menšinám nehrozí nebezpečí a kde jsou oba dva konečně šťastní sami se sebou a jeden s druhým.
Mít se čemu smát
Svým způsobem tato díla Turkovi s Macinkou říkají „nemusíte se ničeho bát, je tu pro vás místo, vítáme vás s otevřenou náručí a všechno společně můžeme napravit.“ Samozřejmě, že to, že by vidina daného memísku mohla Turka s Macinkou rozesmutnět, je třešničkou navrch.
Je však nutné dodat, že nikdo z dotazovaných se nesetkal s žádnou odezvou ze strany rychle se mobilizujících Motoristů – ani online, ani v realitě. Tato díla se k Motoristům samotným zkrátka nedostávají a většina dotazovaných tvůrkyň a tvůrců je za to ráda. Cílem totiž není naštvat co největší skupinu lidí nebo se dostat s Motoristy do konfrontace. Naopak se snaží spojit queer komunitu, která čelí ohromnému tlaku, tak, aby se měla čemu pousmát mezi veškerým krajně pravicovým obsahem, který enormní rychlostí chrlí sociální sítě.
Je tedy velice smutné, že heterosexuální cisgender allies (neboli spojenci queer komunit) se nechávají unést myšlenkou „aktivistické čistoty“ a strachem z možnosti šlápnout ve svém aktivismu vedle. Nevidí nuance ani kontext a v mnoha případech odmítají poslouchat své queer přátelstvo, které s lehkostí říká, že se jedná jen o srandu důležitou proto, aby se z celé dnešní společnosti jednoduše nezhroutilo.
Zatímco odpůrci této legrace orodují za to, abychom neklesali na motoristickou úroveň a nešikanovali dva pravicové extremisty, queer lidé si zařizují pasy, aby v případě antiqueer kampaně, která se pomalu rozjíždí, mohli utéct do bezpečí. Queer komunita se obává nástupu Aliance pro rodinu a dalších radikálních skupin, obává se narůstající nenávisti, která se pomalu přesouvá z internetového prostředí do reality, obává se vzrůstu neonacismu a fašismu, obává se Filipa Turka, který se opakovaně vyjádřil, že by nejraději queer osoby viděl mrtvé, obává se Petra Macinky, který levicově smýšlejícímu občanstvu vzkázal, že si má zkontrolovat platnost pasů, protože je bude brzy potřebovat.
Myslím, že oproti tomu se za pár vtipných obrázků s transfemininním Macinkou a pár fanfikcí o šmajchlování v Turkově autě nemusíme stydět.
Autor je překladatel, spisovatel a lingvista zabývající se zejména vývojem neutrální češtiny a odbouráním patriarchátu a amerikocentrismu v českém jazyce i literatuře.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás