Finanční svět se pohybuje v iluzi bezpečí. Podle nové zprávy Recalibrating Climate Risk existuje fundamentální rozkol mezi tím, co o globálním oteplování ví fyzikální věda, a jak tato rizika oceňují ekonomové. Ekonomické modely používané penzijními fondy nebo centrálními bankami často předpovídají, že i při katastrofickém oteplení o 3 °C utrpí globální HDP jen zanedbatelnou ztrátu v řádu jednotek procent, zatímco klimatologové varují před kaskádovitými a nevratnými škodami, které by přivodily také ekonomické a finanční krize v dosud nepoznaném rozsahu. O zprávě informoval mezi jinými The Guardian.
Ekonomické modely pracují s postupným nárůstem škod, se kterými by se ekonomika vyrovnala. Tento přístup však selhává v ignorování bodů zvratu, kdy modely neumí zpracovat nelineární události, jako jsou kolapsy ledovců nebo zhroucení oceánského proudění. Tyto události mohou spustit nezvratné změny. Ty ekonomické modely ignorují, kdy pomocí iluze exaktních výpočtů vytvářejí zdání lineárního a předvídatelného vývoje.
Modely pracují s průměrnými globálními teplotami, zatímco realita je drcena lokálními extrémy, jako jsou náhlé záplavy či bouře, které decimují infrastrukturu v obrovském rozsahu.
Zpráva ostře kritizuje spoléhání se na hrubý domácí produkt coby hlavní měřítko klimatických škod. HDP je podle autorů příliš úzké a selhává v zachycení lidské úmrtnosti, devastace ekosystémů či sociálního rozvratu.
Paradoxně může HDP po katastrofě dokonce vzrůst díky výdajům na obnovu, čímž se maskuje skutečná ztráta blahobytu. Současné ekonomické scénáře často počítají s „magickou ekonomikou“, v níž tříprocentní růst pokračuje donekonečna bez ohledu na to, že se fyzické prostředí planety hroutí. Předpoklad, že klimatická změna je pouze marginálním šokem pro stabilní systém, již podle autorů neplatí, protože rizika jsou strukturální a sčítají se.
Vědci ve zprávě upozorňují na fenomén „složených rizik“. Klimatické šoky se neodehrávají v izolaci. Příkladem je Portoriko, které zasáhly hurikány Irma a Maria (2017) a následně Fiona (2022) ještě předtím, než se ostrov stihl zotavit z předchozích úderů.
Tato kaskádovitá selhání, kdy jedna událost oslabí odolnost systému vůči další, vedou k tomu, že rizika rostou exponenciálně, nikoliv lineárně. Finanční instituce, které diverzifikují portfolia v domnění, že jsou v bezpečí, mohou být zaskočeny „systémovou korelací“, kdy selhávají globální dodavatelské řetězce a fyzické systémy současně.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás