Podle Vondry nelze určit, jestli je vražda vraždou

Česká konzervativní pravice je po dekády uhranuta Spojenými státy a teorií transatlantické vazby. Podle této představy je možné, aby evropský vnitrozemský stát předstíral, že jeho největší spojenec leží na jiném kontinentu. Díky této speciální vazbě desetimilionové země a globální velmoci je pak možné se dívat na všechno to evropské pinožení z nadhledu a maximálně tak trousit posměšné poznámky o naprosté slabosti a neschopnosti všech okolo, především pak Evropské unie. Zastánci této teorie nadšeně vítali nástup Donalda Trumpa do Bílého domu s přesvědčením, že to bude budíček pro Evropu. Část z nich pak ke svému údivu zjistila, že je to budíček hlavně pro ně. Pak jsou tady ovšem lidé, kteří už se nevzbudí nikdy a navždy zůstanou uvězněni ve své transatlantické halucinaci.

Věty o slabé Evropě pronášejí politici, kteří zasvětili své kariéry sabotování všech snah, aby Evropa byla jednotnější a silnější.

Je to přesně rok, co se místopředseda ODS Alexandr Vondra rozplýval nad prvními týdny řádění Donalda Trumpa v Bílém domě. „Já jen zírám. On skutečně vládne. Není to jako tady v Evropě, kde se pořád jen mluví, mluví, ale málo udělá. Na všechno se tu hledá složitý konsenzus, zatímco on tam od první vteřiny podepisuje exekutivní příkazy. Je to impozantní a rozvířilo to vody,“ řekl tehdy mimo jiné pro iDnes. Od té doby Trump rozvířil vody způsobem, že tehdejší víření vypadá s ročním odstupem jako nehybná hladina zvětralého piva.

S Vondrou to však ani nehnulo. Trumpova politika je „impozantní“, ať už se týká čehokoliv, protože pravicová politika ani jiná být nemůže. A tak přes neprostupnou mlhu Vondrova obdivu jím neotřesou ani vraždy Alexe Prettiho a Renée Good, byť pohled na ně je trochu nepříjemný: „Nekouká se mi na to dobře. Ty příběhy dvou zastřelených lidí se mi zdají za hranou, ale neznám detaily, všechno je to postavené na nahrávkách z mobilů. Nejsem vyšetřovatel ani soudce.“ Když někdo detaily znát nechce, tak je nezná – na tom nic složitého není. Obě události byly totiž pokryty a rozebrány tak detailně, že musíte nechtít opravdu hodně, abyste si o těchto vraždách, za které je odpovědná politika Donalda Trumpa, nemysleli nic.

Levičáci si o to koledují

Ale něco si Vondra přece jen myslí, a tak hned přidá takovou zajímavost: „Minnesota je zvláštní, levicový stát s určitou vyšší mírou idealismu. Má guvernéra Tima Waltze, který patří k Trumpovým kritikům. A všimněme si, že tam ke střetům dochází nejvíc.“ Výborný postřeh. Nejspíš to znamená, že si o to ten zvláštní levicový stát tak trochu koledoval, a kdyby byl méně zvláštní, méně levicový a idealistický a více jako Saša Vondra, vůbec nic by se tam nestalo.

Na konci rozhovoru Vondra tvrdí, že je zbytečné dělat z Trumpa Mussoliniho, ovšem všimněme si, že Mussolini rozpoutal násilný teror vůči levici s „určitou vyšší mírou idealismu“ a k antifašistickým skupinám měl asi podobný vztah jako Trump. Nicméně nejsem vyšetřovatel ani soudce. Jen předkládám zajímavé postřehy. Třeba ten z rozhovoru s Vondrou z minulého roku, kde řekl: „Tleskám tomu, jak se Trump vymezil vůči progresivistickým sociálním revolucionářům. Jejich působení je totiž jedním z důvodů oslabení Západu navenek i uvnitř. V důsledku genderových a zelených ultraregulací ztratil ve světě respekt. Zároveň to začalo rozdělovat západní společnost zevnitř. To, co dělá Trump, je protireakce, je to pohyb kyvadla na druhou stranu. I když to možná trochu přehání – ve stylu když se kácí les, lítají třísky.“

Třísek létá stále více, ale žádná není dost velká, aby Vondru vytrhla z jeho snění. A tak dál žije ve své iluzi, v níž Západ oslabili progresivisté a ne Trump, který koncept Západu regulérně rozložil a pohřbil. Například NATO totiž neztratilo respekt kvůli „genderovým a zeleným ultraregulacím“, ale proto, že Trump hrozil invazí do Grónska a opakovaně útočil a útočí na členy aliance.

Ve světě iluzí

Pokud jde o Grónsko, Vondra sice – překvapivě – chápe, že musíme stát na straně Dánska a Grónska, ale hned k tomu dodá takovou zajímavost, která vypadá jako propaganda MAGA hnutí nebo jakýkoli jiný nacionálně-šovinistický narativ: „Druhá strana mince ale je, že Grónsko je pro USA desetkrát důležitější než Ukrajina. Přes Grónsko jdou trasy mezikontinentálních střel i čínských plaveb (…) V Grónsku žije asi 56 tisíc Inuitů, je tam nejvyšší spotřeba alkoholu na světě. A i sami Inuité jsou rozdělení. Část by chtěla nezávislost, druhá část chápe, že na to nemá peníze. Je to rozdělená společnost, která neustále diskutuje, jestli vyhlásit referendum o právu na sebeurčení. A pokud by se takové referendum uspořádalo, bylo by pro Čínu nebo Rusko velmi jednoduché si výsledek zaplatit.“

Ponechám stranou, proč zrovna Vondra řeší něčí spotřebu alkoholu. Navíc i když je alkoholismus na tomto ostrově reálným společenským problémem, faktem je, že má Grónsko nižší spotřebu alkoholu než Česká republika. Co z toho vlastně vyplývá? Že jsou Češi nesvéprávní a těžko mohou rozhodovat o svém osudu? Že ve volbách do europarlamentu opakovaně volí někoho, jako je Vondra, by tomu nasvědčovalo…

Zbytek citovaných Vondrových vět je podobně pomatených. Rozdělená je skoro každá společnost, nicméně o vůli k nezávislosti mají Gróňané dlouhodobě jasno. Tedy měli, snahy o samostatnost totiž nezastaví hrozby vlivem Číny nebo Ruska, ale vyhrožování ze strany Spojených států. Své koloniální představy o obyvatelích Grónska přitom Vondra nešíří poprvé. 

Vondra patří k těm politikům, kteří rádi pronášejí bonmoty o blouznivých idealistech a sami se pasují do pozice pragmatických realistů, kteří vidí věci, jak jsou. Ve skutečnosti nám právě lidé jako Trump, kteří boří všechny předchozí představy, ukazují, že tito lidé nejen nevidí realisticky, ale nejspíš nevidí nic než svět vlastních iluzí, který nedokáží a nechtějí za žádnou cenu opustit. Součástí těchto iluzí je, že věty o slabé Evropě pronášejí politici, kteří zasvětili své kariéry sabotování všech snah, aby Evropa byla jednotnější a silnější. A když se takto oslabený kontinent dostane do střetu s velmocí, která měla být v jejich očích naším největším spojencem, stanou se z nich ilustrace kognitivní disonance, ztracené ve spleti vlastních bludů.