Kněžna Tykač přestane pracovat a svět padne do chaosu 

Spekulace Ivany Tykač nad stávkou bohatých jsou sice stupidní, ale ukazují, jak moc se blížíme obnovení feudalismu.

Pavel Šplíchal
Foto Pawel_Janiak from Freerange Stock, CC0 1.0 Universal

Idiotský útok na energetickou infrastrukturu v Berlíně, ke kterému se přihlásila levicová skupina Vulkangruppe a který způsobil výpadek energií pro desítky tisíc domácností uprostřed těch největších mrazů, z nejasných důvodů motivoval Ivanu Tykač napsat na iDNES.cz komentář nazvaný Co kdyby začali stávkovat bohatí? Energetická sabotáž v Berlíně vedla paní Tykač k zamyšlení nad vlastní užitečností a k imaginárním výhrůžkám společnosti tím, že by přestala dělat to, čemu říká práce. 

Čím méně sociálního státu, tím více chudých rodin, které potřebují dobrou superbohatou šlechtičnu, která zaplatí obědy – a tím více prostoru v médiích pro ni.

„Zavřete si oči a pojďme si představit ten scénář,“ poznáváme v textu hřejivá slova Marka Prchala, člena think tanku Ivany Tykač Solvo, kterými nás láká do dystopie, do světa, kde nejbohatší lidé nepracují. Právě diskuse think tanku Solvo založeného Ivanou Tykač měla byznysmence pomoci vytvořit myšlenkové podhoubí pro komentář. A tak celá absurdita mohla začít. V imaginaci Tykač a Prchala svět, kde stávkují nejbohatší, vypadá následovně. 

„Nikdo nic neprodává, nic není otevřeno. Možná pár malých obchůdků. Pouliční prodej. Berou jen hotovost. Bankomat vám nedá ani euro, je totiž soukromý, takže je teď zavřený. Nemocnice samozřejmě zavřené,“ píše miliardářka na iDNES.cz. Jak se stalo, že si Ivana Tykač představuje, že kdyby nepracovala ona, její manžel Pavel Tykač, jeho kolega uhlobaron Daniel Křetínský a kdyby nepracovala ani celá „Renáta Kellnerová s rodinou“, tak by přestaly fungovat nemocnice i bankomaty? I v institutu Solvo přece musí vědět o světě aspoň něco.  

Sledujeme dál její myšlenky. Stávkou Ivana Tykač totiž myslí situaci, kdy by si superboháči řekli, že „končí a přestanou plnit své povinnosti. Tedy povinnost se starat o svůj majetek. Končíme. Ende. Pošlou všechny zaměstnance domů. Vyplatí jim to, co dluží, a konec.“ Ivana Tykač tedy nevyhrožuje stávkou miliardářů nebo stávkou svou, ale stávkou úplně jiných lidí – zaměstnanců soukromého sektoru.

Práce samotné Tykač by velkou újmu společnosti nezpůsobila. Ivana Tykač, naneštěstí pro všechny, píše sloupky do novin často a pravidelně. V jednom z nich popsala i svůj pracovní den. „Procházím krásnými novými prostory své firmy a každý se mě na něco ptá nebo mi něco důležitého musí říci. Dělám, že je nevidím, a mizím se zeleným čajem k sobě do kanceláře. Úkoly dnes nechám být.“ 

Feudalismus

Think tanky jako Solvo jsou v čase extrémní nerovnosti, kdy kapitalismus připomíná v mnoha ohledech spíš feudalismus, novou realitou. Názory knížat a kněžen jsou důležité už jen kvůli tomu, jakými tito disponují prostředky, a tím, že si můžou dovolit najímat lidi i mediální prostor, aby bylo slyšet a vidět, co si myslí. Paní Ivana není aktivní jen na iDNES.cz, které spadá pod nakladatelství Mafra, jehož polovinu vlastní její muž. Píše například také na „nezávislý obsahový projekt” NWSLTTR. Tento nezávislý projekt má hned dva nezávislé šéfredaktory: lobbistu Tomáše Jirsu, který v minulosti za peníze společnosti Home Credit vlastněné oligarchou Petrem Kellnerem zlepšoval obraz Číny v české veřejné debatě, a nezávislou podcasterku Markétu Malou, která proslula zejména rozhovorem s oligarchou Pavlem Tykačem, ve kterém ukázala, že má uhlí (snad jako jediná na světě) ještě raději než on.

Na tuto nezávislou platformu Ivana Tykač přispěla pro změnu svými postřehy ke sporu prezidenta Petra Pavla a poslance Filipa Turka. Kladným hrdinou jejího komentáře je samozřejmě poslanec Turek, který podle Tykač „může být provokativní, nedokonalý, někdy přepjatý. Ale zosobňuje svobodu, která se odmítá omlouvat. (…) Jeho styl – často označovaný jako ‚macho‘ – je méně ideologií, víc gestem autonomie.“ Jak taky jinak. Kdo jiný může lépe prosazovat zájmy lidí, jako paní Tykač, než asociální pravičáci s obdivem k fašismu. 

Charita místo sociálního státu

V minulosti se Tykač do médií dostávala především v roli filantropky, která platí obědy dětem z chudých rodin. Tato připomínka feudalismu, ve kterém chudé děti nemají na jídlo, které jim musí kupovat z dobroty srdce milostivá šlechta, otevírala Ivaně Tykač dlouho dveře do médií, včetně České televize. V rozhovorech vyprávěla o tom, jak v roce 2013 zahlédla reportáž o hladovějících dětech v České republice. „A říkala jsem si: ‚Proboha, přece nežijeme v Africe.‘ (…) Došlo mi, že se tu pod povrchem lesklého obalu prosperující společnosti odehrává něco nečekaného.“ svěřovala se v roce 2022 pro server Lidovky.cz. 

Vraťme se ke komentáři o stávce bohatých. Dnes už Tykač situaci chudých nevidí zdaleka tak dramaticky. Naopak, chudí v Evropě podle jejího názoru žijí v klidu – a moc velkém. „O dnešní životní úrovni, byť nízkopříjmových skupin, se našim rodičům ani nezdálo. Neuvědomujeme si, jak vymoženosti 20. století vysoko posunuly náš standard. Jak jsou v Evropě královsky nastavené záchranné sítě pro sociálně slabé,“ myslí si. Obědy pro chudé děti do „královsky nastavené záchranné sociální sítě“ nepatří.

Samozřejmě, vždy záleží na úhlu pohledu, ze kterého se díváme na dítě bez oběda. Charita v podání bohaté byznysmenky, která díky své dobrotě může chodit dávat rozumy do České televize, je v pořádku. Naopak sociální stát, který by například platil všem dětem z potřebných rodin obědy, už by byl podle stejné bohaté byznysmenky příliš rozbujelý a „královsky nastavený“. Čím méně sociálního státu, tím více chudých rodin, které potřebují dobrou superbohatou šlechtičnu, která zaplatí obědy – a tím více prostoru v médiích pro ni. 

Stávka bohatých by podle Tykač také znamenala, že by oligarchové přestali platit daně a následoval by obecný úpadek. „Stát nebude mít z čeho platit své státní zaměstnance, protože nevybere na daních ani ťuk,“ píše. Jenže to už oligarchie stejně nedělá. Daňová optimalizace, offshory a daňové ráje už dávno zajistily, že „ti nejbohatší z nás“, tedy miliardáři, se – vzhledem ke svému majetku – na společných výdobytcích podílí čím dál méně. Jméno Ivany Tykač figuruje v tzv. Pandora Papers. Jak ukázal server investigace, podnikatelka vynaložila velké úsilí na to, aby daně v Česku platit nemusela a svoje majetky vedla pod offshorovými firmami na Kypru. Podle svých vlastních měřítek paní Tykač – a spolu s ní ti nejbohatší – stávkují už dávno.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.