Na Plzeňsku žije mnoho lidí v ubytovnách, které nejsou vhodné pro dlouhodobé bydlení. Bydlí zde přitom rodiny s dětmi a čím dál častěji také zahraniční pracovníci. Ale i osamocení senioři, kteří nemají dost prostředků, aby na trhu s realitami dosáhli na normální bydlení. V našem speciálním díle Studia Alarm, které jsme nahrávali v Plzni, probíráme spolu s Viktorem Davídkem a Viktorem Rumpíkem fenomén ubytoven z různých úhlů. V Plzni, kde je velká industriální zóna, většinou v ubytovnách bydlí zaměstnanci agentur. Podmínky k životu zde bývají často otřesné. Vlastnická struktura pracovních agentur i ubytoven je nepřehledná a je napojená i na místní politiky.
Kolik ubytoven v Plzni vůbec je a jací lidé v nich bydlí?
Viktor Davídek: Na území města Plzně monitorujeme 77 ubytoven, kde bydlí asi 7000 lidí. Víme, že o všech nevíme, takže odhadujeme, že jich bude kolem stovky, a tedy asi deset tisíc lidí. Většina jsou tedy klienti agentur. Pak jsou tady ubytovny, kterým říkáme ubytovny poslední instance, kde bydlí převážně vícečetné a převážně romské rodiny, které čelí diskriminaci na trhu se standardním nájemním bydlením a nemají tak jinou alternativu. Pro tyto lidi je jedinou další alternativou ulice. Faktor více dětí je ten nejvíc diskriminující, často i více než barva kůže. Když jsme se snažili pro lidi z těchto ubytoven hledat bydlení, když se například nějaká ubytovna zavírala nebo jim pronajímatel vypnul dodávku elektřiny, vody a bylo nutné tu rodinu co nejrychleji ubytovat, obvolávali jsme realitky, ale jak se řekl počet dětí, reakce byly odmítavé. Vybavuji si, že „než rodinu s pěti dětmi, to tady radši budu mít sedm studentů“.
Viktor Rumpík: Ubytovny jsou netransparentně provázané s agenturou jako takovou. Ve finále, pokud se podíváte na rejstřík, tak provozovatel nemá stejný název jako agentura, takže vzniká nepřehledná struktura ubytování. A řada míst, kde jsou lidé ubytovaní, nemá jasné napojení na agentury, kromě toho, že tam jsou ti jejich pracovníci. Tudíž to oficiálně není vidět. Některé velké ubytovny jsou pronajímány několika subjekty. Třetí patro provozuje jedno eseróčko, druhé patro další eseróčko, a to první majitel celého objektu, kde ubytovává svoje klienty, kteří tam bydleli původně. Je to velmi nepřehledné, takže oceňuji, že se tím Ponton a Viktor zabývají, protože bez dat nemůžeme tvořit politiky, které se k tomu vážou.
Viktor Davídek: Tady ta věc nepřehledných struktur a vazeb by si zasloužila větší datovou analýzu, na kterou nemáme kapacitu ani kompetence. Ale dá se tam tušit i napojení na místní politiky. Ale ještě k tomu, co říkal Viktor: dnes už je to na té ubytovně zase jinak, některé ubytovny z kategorie poslední instance jsou spíš agenturní ubytovny, kdy od agentury dostávají paušál, bez ohledu na to, jak je ta ubytovna zaplněná. Provozovatelka, se kterou jsem mluvil na recepci, si to pochvalovala, jak je to pro ni teď výhodné, že nemusí s nikým řešit problémy, že zavolá do agentury a ti už mají svůj systém pokut, sankcí, vyhazovů… A jiný provozovatel se mi chlubil, jak to má promakané, horní patro má agentura, v prostředním jsou jeho slovy „sociálové“, nedá to celé agentuře, co kdyby krachla, tak to diverzifikuje a přízemí nemá vůbec zkolaudované na bydlení, takže tam je to jen za cash načerno.
Proč tito lidé bydlí na ubytovnách, proč nebydlí v bytech? Je to problém trhu s bydlením v Plzni, nebo to má jiné důvody?
Viktor Davídek: To je hodně komplexní problém, který má hodně vrstev. Krize bydlení je jedním z důvodů. Máme tu například ubytovnu, kde bydlí převážně osamocení senioři, kteří nemají se svým nízkým důchodem peníze na běžné bydlení. Pak je tu transformace domů, které dřív sloužily běžnému nájemnímu bydlení. Pronajímatel si řekne: mám tu byt 3+1, za který můžu mít 15 nebo 16 tisíc, ale když dám do každého pokoje šest postelí a agentura mi za každou postel bude platit šest nebo sedm tisíc, tak zněkolikanásobím svůj příjem. Řada z vás tady v Plzni chodíte ulicemi a ani netušíte, že ten běžný činžovní dům funguje jako ubytovna.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás