Metropolitní plán Prahy (MPP), který aktuálně prochází třetím veřejným projednáním a v září příštího roku má nahradit stávající pražský územní plán, je prezentován jako supermoderní nástroj pro rozvoj města. Dokument je navíc doplněn líbivými slogany, které mají vytvořit dojem, že pokrývá všechny potřeby města. Bohužel tomu tak není.
Pokud má být město alespoň částečně funkční, zelené a dostupné pro lidi, kteří v něm bydlí, nikoli jen pro investory, je nezbytné ozvat se právě teď.
Plán jde naproti především developerům a neomezenému, neregulovanému stavebnímu rozvoji, jak skvěle ve svém článku popisuje Anna Vinklárková, místo aby řešil potřeby obyvatel Prahy a reagoval například na ekologickou nebo bytovou krizi. Pojďme si některé z inzerovaných sloganů podrobněji rozebrat.
„Díky Plánu vznikne bydlení pro desetitisíce rodin.“
Slogan zní velmi lákavě, zvlášť v době krize bydlení, která se neustále prohlubuje. Metropolitní plán ale nikde negarantuje, že nově vznikající byty budou skutečně dostupné pro běžné domácnosti. Plán pouze maximalizuje zastavitelné kapacity, aniž by určoval podmínky pro cenovou dostupnost, sociální bydlení či různé typy bytů. Intenzivní výstavba se navíc soustředí do území, kde už dnes chybí parky, stromy a základní občanská vybavenost. Zahušťování bez adekvátní zeleně pak povede k výraznému zhoršení mikroklimatu a zvýšení tepelného ostrova – což do budoucna snižuje kvalitu života právě těm „desetitisícům rodin“.
„Díky tomu víme, kde se postaví nový bazén, škola nebo nemocnice.“
Realita je opačná. Metropolitnímu plánu – na rozdíl od stávajícího Územního plánu – chybí jasně vymezené plochy pro veřejnou vybavenost. Mnohé školy, školky či zdravotnická zařízení jsou ve výkresech pouze omezenými plovoucími značkami, které městu negarantují možnost vymáhat jejich vznik nebo odkup pozemků. V hustých transformačních územích se tak může stát, že bytové a administrativní domy vyrostou, ale školní kapacity, polikliniky, domovy seniorů či sportovní infrastruktura budou nedostačující – současná zařízení se dále přetíží a obyvatelé budou muset za službami cestovat mnohem dál, což ještě více navyšuje dopravní zátěž.
„Z Prahy se stane metropole krátkých vzdáleností.“
Koncept města krátkých vzdáleností je správný, ale v MPP není dotažený. Zahušťování sice vytváří předpoklad pro více funkcí v jednom území, ale pokud chybí plochy pro školství, zdravotnictví, sociální péči, zeleň a rekreaci, vzdálenosti se reálně prodlužují. Místo živých čtvrtí vzniká přetížené, horké a dopravně zahlcené prostředí, kde lidé tráví volný čas raději mimo město. Tím se původní idea zcela míjí účinkem: doprava narůstá, místo aby se zkracovala.
„Metropolitní plán chrání krajinu uvnitř města.“
Plán sice deklaruje, že brání rozpínání města do okolní krajiny – což může být jeden z mála jeho přínosů – přesto je téměř polovina nové plánované zástavby navržena na zelené louce. Zároveň rezignuje na ochranu drobné zeleně uvnitř Prahy, zejména cenných vnitrobloků, přírodního terénu, starých stromů a krajinných fragmentů, které jsou pro mikroklima zásadní. Dokonce i ve velkých parcích, které jsou jediným plánem částečně chráněným typem zeleně, umožňuje nové solitérní stavby. V mnoha transformačních územích povoluje až stoprocentní zastavění bloků, takže se zeleň ocitá na konstrukcích, nikoliv v rostlém terénu. Taková zeleň má zásadně nižší ekologickou funkci – hůře chladí, méně zadržuje vodu a nedokáže zmírnit tepelné ostrovy. To není ochrana krajiny, ale její postupná likvidace.
„Praha poprvé plošně reguluje výšku staveb.“
Výšková regulace je důležitý nástroj, ale v MPP je často nastavena tak vysoko, že umožňuje výrazné zahušťování i v místech, která jsou historicky formována jemnějším měřítkem a mají vlastní urbanistickou logiku. Nové výškové dominanty mohou narušit nejen mikroklima, ale i dlouhodobě vyvíjenou strukturu města, vznikající v návaznosti na terén, uliční síť a charakter čtvrtí. V prostředích již dnes zatížených tepelnými ostrovy pak další navyšování podlažnosti bez adekvátní zeleně přispívá k horšímu proudění vzduchu, větší akumulaci tepla a celkovému zhoršování kvality života.
„Plán musí být společnou dohodou.“
Tento princip může platit pouze tehdy, pokud je dokument srozumitelný a otevřený veřejnosti. Nyní projednávaný Metropolitní plán Prahy je však pro odborníky komplikovaný a pro běžné občany téměř nečitelný – k jeho pochopení by město potřebovalo doslova tým „oficiálních vykladačů“. Navíc jsou termíny pro připomínkování extrémně krátké, což možnost veřejnosti zapojit se ještě více omezuje. Pokud lidé nemají reálnou možnost pochopit, co se navrhuje, nelze mluvit o dohodě – jen o jednostranném rozhodnutí, které bude mít dopad na kvalitu života všech Pražanů, často negativní.
Byť je Metropolitní plán Prahy velmi složitý dokument a podmínky „dohody“ jsou nedůstojné, právě nyní máme poslední možnost do celého procesu vstoupit – alespoň tím, že se do něj částečně začteme a podáme připomínky. Lhůta končí 3. prosince zde. Každé podání má smysl: i jednotlivé připomínky totiž vytvářejí veřejný tlak, který může v konečném důsledku ovlivnit podobu výsledné verze plánu. Tento dokument bude formovat Prahu na další desítky let a nastaví mantinely, které půjde jen velmi obtížně měnit. Pokud má být město alespoň částečně funkční, zelené a dostupné pro lidi, kteří v něm bydlí, nikoli jen pro investory, je nezbytné ozvat se právě teď. Je to otázka několika hodin času, která může rozhodnout o podobě konkrétních míst, kde žijeme, pracujeme, vychováváme děti a trávíme volný čas.
Autorka je architektka.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás