Zástupci platformy RomanoNet v úterý představili výsledky výzkumu zaměřeného na dopad anticikanismu na život Romů a Romek v České republice. Výzkum realizovala organizace RomanoNet, která zastřešuje více než 15 romských a proromských iniciativ.
Na rozdíl od dosavadních dílčích šetření, jež se soustředila na vybrané skupiny či lokality, tento výzkum záměrně zahrnul široké spektrum respondentů. Do výzkumu bylo zapojeno 75 Romů a Romek ve věku od 18 do 71 let z různých částí České republiky a s odlišným pracovním zařazením a vzděláním – od základního přes středoškolské až po vysokoškolské vzdělání. Na samotném sběru dat se podílelo deset vyškolených tazatelů z řad romské komunity, které metodicky vedla výzkumná pracovnice Selma Muhič Dizdarevič. Ta následně výsledky zpracovala do rozsáhlé výzkumné zprávy.
Zjištění výzkumu potvrzují dlouhodobě popisovanou realitu: Romové a Romky čelí diskriminačním postojům prakticky od dětství – od vstupu do mateřských a základních škol přes studium až po hledání zaměstnání či bydlení. Alarmující skutečností je, že vyšší stupeň vzdělání ani lepší ekonomické postavení je před těmito projevy nechrání. Anticikanismus tak představuje závažnou bariéru, která výrazně omezuje rovné šance v české společnosti.
Závěry výzkumu ukazují, jak moc protiromský rasismus ovlivňuje životy Romů. Znamená to pro ně být neustále ve střehu, pod nepřetržitým dohledem majority – ve škole, ve veřejné dopravě, v práci, na úřadech, u lékaře, při hledání bydlení i při trávení volného času. „Neustále panuje nejistota a z ní plynoucí otázky typu: pustí mě do baru? Bude mě někdo slovně či fyzicky napadat? Budu někomu vadit jen svou přítomností? Každá chyba, kterou uděláte, může být připisována celé komunitě – stejně jako se chyby ostatních Romů připisují vám. Podle respondentů je to nesmírně vyčerpávající zátěž, která provází všechny společenské interakce,“ píše se ve výzkumné zprávě.
Anticikanismus má podle výzkumu také ekonomické dopady. „Ve škole se Romové často setkávají s otevřeným odmítáním ze strany pedagogů, kteří zpochybňují jejich schopnosti nebo smysl jejich vzdělávání. Na ulici nebo v MHD se mohou stát terčem útoků – ať už od jednotlivců, nebo organizovaných rasistických skupin. Při hledání zaměstnání bývají odmítáni čistě na základě etnicity. Při hledání bydlení narážejí na bariéry i přesto, že mají práci a dostatek finančních prostředků. Často se dozvídají, že majitel bytu si ‚Romy nepřeje‘, že ‚sousedé by měli problém‘ nebo že je byt ‚náhle obsazen‘,“ vypočítává autorka výzkumné zprávy oblasti, do kterých každodenní rasismus zasahuje, s tím, že rasismus tvoří bariéru i v přístupu ke zdravotní péči a Romové se setkávají například i s podezřením, že si své onemocnění vymýšlejí, aby se „vyhnuli“ práci.
Výzkumná zpráva hojně cituje a analyzuje zážitky, které Romové zažívají od útlého věku. „V mateřské školce. Když jsem tam přišla, tak se se mnou nikdo nechtěl hrát, brali mi hračky, nadávali mi do Cikánů, do Cikánek, a bylo to velmi nepříjemné… Tak to bylo už taky v dětství, bylo to hned v první třídě a první den. Vlastně jsem seděla sama, úplně vzadu, nikdo si ke mně nechtěl sednout a bylo to velmi nepříjemné, protože jsem byla hrozně hezky oblečená a učesaná. Maminka byla krásná, tatínek byl krásný, všechno bylo krásné, akorát že tam všechny děti seděly po dvou a já jako jediná v předposlední lavici a sama,“ uvedla například sedmapadesátiletá žena.
„Když jsem začala chodit do školky (…) tak mi začali říkat, že jsem Cikánka… Ano, napřímo: ‚S touhle holčičkou se nebav, ona je Cikánka.‘ Tak jsem už pak pochopila, že něco je jinak, tak jsem šla domů, ptala jsem se rodičů a oni mi říkali, že jsem Romka a že to tak prostě je,“ popisuje své rané zážitky další z respondentek.
Anticikanismus podle výzkumu „funguje jako jakási ‚daň‘ za romskou existenci v české společnosti. Proniká do všech oblastí života, jak do soukromých, tak do veřejných interakcí. Životní dráhy Romů jsou bohužel formovány diskriminací,“ uvedla při prezentaci hlavní výzkumnice Selma Muhič Dizdarevič z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Ředitel platformy RomanoNet Michal Miko v úvodu vysvětlil motivace vedoucí ke vzniku výzkumu a nastínil, jak chce RomanoNet s jeho závěry dále pracovat: „Naší ambicí je otevřít postupně debatu s akademiky, úředníky a politiky a přispět k vytváření politik a opatření, které projevy anticikanismu ještě důsledněji pojmenují a mohou vést k jeho omezení v praxi. Je to běh na dlouhou trať, ale je třeba začít. Ukazuje se, že chybí žaloby v rámci Antidiskriminačního zákona a také právní podpora, která by k nim vedla.“
RomanoNet považuje zveřejněný výzkum za první krok k hlubší reflexi role anticikanismu v české společnosti. „Výsledky nemají sloužit jen odborníkům a institucím, ale také médiím a široké veřejnosti. Jsou podkladem pro konkrétní kroky, které povedou k prosazování rovnosti a důstojného života Romů a Romek v České republice,“ dodal Michal Miko.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás