Co je to státní služba? Kolik vlastně máme úředníků a úřednic? Jaké mají platy, s čím se v práci potýkají, a co je tam vlastně přivádí? A proč by státní služba – nebo šířeji veřejný sektor – měl zajímat i ty z nás, kteří v něm nepracují?
O tom a o mnohém dalším jsme si povídaly s personální ředitelkou Sekce pro státní službu Ministerstva vnitra Zuzanou Brücknerovou a s předsedkyní odborů na Úřadu práce Simonou Struhovou.
V médiích a na sociálních sítích se často objevují až absurdní představy o tom, kolik státních úředníků vlastně máme. Reálně představují jen asi 1,2 procent ekonomicky aktivních osob u nás. Nejde tedy ani o velký zástup lidí, ani o rozpočtově příliš významnou položku, jak ukazuje mimo jiné analýza CERGE-EI.
Nepředstavujme si jen ministerské úředníky či úřednice, setkáme se s nimi i na úřadu práce, na katastrálních úřadech, ve finanční správě nebo správě sociálního zabezpečení a tak dále. Dohromady jich je asi 65 000 a drtivou většinu z nich tvoří ženy. Bavily jsme se tedy pochopitelně i o tom, proč tomu tak je, jak se to projevuje a jestli je to výhodné, nebo nevýhodné.
Klíčovým tématem nejen této epizody, ale zejména celého státního sektoru, jsou platy. Podle našich hostek je možné popsat platy jedním slovem, a to jako marasmus. Za poslední roky jejich reálná hodnota výrazně klesla, často se platové základy pohybují i pod úrovní minimální mzdy nebo zaručeného platu.
Nejen odbory, ale i samotní představitelé státní služby pak upozorňují na to, že zvýšení těchto platů, jejich valorizace, je zkrátka nevyhnutelná. Úřady ztrácejí na pracovním trhu konkurenceschopnost, věkový průměr se pohybuje okolo 50 let, a pokud se něco zásadního nezmění, nebude mít už za pár let tuto práci vůbec kdo dělat. Podaří se nahradit nedostatek lidí digitalizací?
Naše hostky (a před řadou let i Šárku) přivedla do státní sféry zejména zajímavá práce, možnost pomáhat lidem a dělat věci s významným přesahem. Tyto aspekty státní služby sem nejen přivádějí nové lidi, ale často jsou i jedním z těch důležitých faktorů, které je tam drží. Ukazuje to i zásadní (a velmi zajímavý) průzkum Pohled úředníka/úřednice. Neměli bychom ale spoléhat na to, že chod státu udrží skupina srdcařů a srdcařek bez ohledu na pracovní stres a nízké platy.
O jakých platech vlastně mluvíme? Je pravda, že některé úřednice musí samy pobírat dávky, které jinak vyřizují? A jací lidé ve státní správě vlastně pracují? Co je to tzv. klientské násilí a jak to souvisí s renomé státních zaměstnanců? No a proč by to mělo zajímat nás, kteří v tomto sektoru nepůsobíme? A co kdybychom náhodou práci pro stát chtěli zkusit, jak na to? I o tom jsme pochopitelně mluvily, a proto si tuto epizodu rozhodně nenechte ujít.
Chcete nás nejen slyšet, ale také mít ve své knihovně?
Kupte si knihu Pay Gap: Kratší konec provazu, kde najdete to nejlepší z našeho podcastu – rozhovory, data, příběhy, právní i kariérní okénka, spoustu tipů a inspirace. Řešíme témata jako slaďování, flexibilita, druhá směna, diskriminace nebo prekérní práce.
Chcete nás i vidět?
Sledujte nás na sociálních sítích (Lucii hlavně na LinkedIn, Šárku hlavně na Instagramu), případně můžete odebírat Lucčin Kariérní newsletter, protože letos budeme skoro všude! V nejbližší době například v Liberci na JOB TUL DAYS. A pokud nejsme blízko vás, můžete si nás pozvat.
Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy, nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected].
Podcast vzniká s podporou zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás