Je první den prázdnin a na jedné straně brněnské Kraví hory posedávají hloučky lidí v městském parku. Na druhé straně probíhá nezvyklé smuteční shromáždění. Svolala ho iniciativa Kreativní Kraví hora, která sdružuje a brání nájemníky a nájemnice využívající jednopatrové dřevostavby ze čtyřicátých let, kterým nikdo neřekne jinak než „likusáky“ v tzv. „areálu VUT“. Účastní se skoro sto lidí. Přítomný je i štáb České televize a různé osobnosti brněnského kulturního i politického života. V černém smutečním oblečení stojí zúčastnění před oplocenou parcelou, na kterou ještě dosedá prach z nedávné demolice. K plotu pokládají svíčky, květiny a pohřební věnec s nápisy „Sbohem, kulturo“ a „Objekt 16“ na dvou černých stuhách.
Atmosféře ale nedominuje truchlení. Mnohem více je ve vzduchu cítit sdílený pocit nespravedlnosti, křivdy a ohrožení. Objekt 16 byl jedním z likusáků, které stejně jako všechny ostatní v areálu VUT už dekády nabízejí lidem relativně dostupnou příležitost mít ve městě prostor ke svobodné tvorbě a podnikání. Jsou v nich zkušebny, dílny, ateliéry, kanceláře, studia a mnoho dalšího. V posledních letech se ale likusáky staly hlavně symbolem společného boje za ochranu takových příležitostí před choutkami politiků, zde konkrétně oficiálního správce budov, senátora za ODS Jiřího Duška. Zničení Objektu 16 je další epizodou tohoto boje.
Areál je prošpikovaný zkušebnami, dílnami, výrobnami a ateliéry a díky jeho umístění práce v těchto prostorách nikoho neruší. Jeho velikost a zároveň rozmanitost činností, které spojuje, z něj dělá mezi podobnými místy v Evropě skutečný unikát.
Sdružení Kreativní Kraví hora se nevzdává. Před zničením „šestnáctky“ bylo městem vlastněných likusáků v areálu VUT pět. Minulý rok byly tři z nich včetně Objektu 16 po dlouhých sporech určeny k opravě a zachování a dva k demolici. U šestnáctky ale oprava skončila zbořením. Kromě ní zatím všechny ostatní stojí. Naštvaní nájemníci proto chtějí, aby byla jako náhrada za zničený Objekt 16 zachráněná jedna z budov určených k demolici. Tento požadavek, který sdružení adresuje magistrátu, na shromáždění formulovala architektka Alice Šimečková. Té spolu s „šestnáctkou“ strhli studio, ve kterém pracovala.
Její situace ilustruje nespravedlnost a neférovost, které se město dopouští na nájemnících. Šimečkovou i ostatní totiž magistrát dočasně z objektu vystrnadil s tím, že budovy musejí projít malou rekonstrukcí, a slíbil jim brzký návrat. Slib byl dokonce stvrzen smlouvou. Suť, která z likusáku zbyla, i způsob, jakým se k situaci odpovědné autority staví, je ukázka toho, jakou váhu mají sliby současné politické garnitury Brna. Pro nájemníky sdružené v uskupení Kreativní Kraví hora je to ale jen špička hořkého ledovce.
Zájmy shora
„Máme pocit, že jsme sehráli roli naivek, když jsme znovu uvěřili politickým a úřednickým slibům,“ prohlašuje v úvodním slovu rozloučení s Objektem 16 mluvčí sdružení Kreativní Kraví hora, brněnský hudebník, organizátor kulturního života a podnikatel Jiří Malenovský. Shromážděný dav pohoršeně přikyvuje. Po všech nespravedlnostech a neférovém zacházení, které nájemníci museli za poslední roky ustát, se vůbec nelze divit, že politiky podezírají z podrazu. „Za zbourání Objektu 16 může údajně nehoda, ale je zde z naší strany příliš mnoho pochybností,“ pokračuje Malenovský. „Má to pachuť dovršování plánu správce budov Hvězdárny a planetária a jejího šéfa Duška.“
Dušek je prokazatelně klíčovým hybatelem snahy likusáky zničit. Získal od magistrátu správcovskou moc nad městem vlastněnou částí areálu VUT v roce 2021 jako ředitel příspěvkové organizace Hvězdárny a Planetária města Brna, která s areálem na Kraví hoře sousedí. Jedná se zhruba o pětinu celého areálu VUT. Většinovým vlastníkem je – jak napovídá zaužívaný název – vysoká škola VUT.
Od převzetí moci nad objekty v majetku města s nimi Dušek zachází, jako by byly jeho, a pokud ho k tomu nepřinutí podmínky, nezohledňuje zájmy kohokoliv jiného – ani nájemníků, ani VUT. Takové despotické jednání vrhá nelichotivé světlo na jeho senátorský slogan „Brno je můj vesmír“. Likusáky na „Kraváku“ nejsou důležité pro Duška a jeho vesmír, kterému chce asi machiavelisticky vládnout, spíš než se mu jako hvězdář s respektem snažit porozumět. Jsou zásadní pro všechny, kdo se v Brně pohybují okolo kultury, kreativního průmyslu a služeb. Tyto domy jsou jedním z posledních míst, které v Brně nabízejí zázemí pro kulturní a podnikatelskou činnost pro lidi bez astronomických rozpočtů.
Areál je prošpikovaný zkušebnami, dílnami, výrobnami a ateliéry a díky jeho umístění práce v těchto prostorách nikoho neruší. Jeho velikost a zároveň rozmanitost činností, které spojuje, z něj dělá mezi podobnými místy v Evropě skutečný unikát. Je výsledkem desetiletí spolupráce stovek lidí, kteří příležitosti rozvíjet v něm kreativní a podnikatelskou činnost využili a využívají. Jejich spolupráci řídí sdílení a kompatibilita jejich potřeb, ne nějaké plánování shora. V tom je výjimečnost a síla tohoto místa, jak ve svých publicistických textech už v roce 2022, kdy první spory vypukly, argumentuje například kurátorka Marika Kupková nebo právě mluvčí Malenovský. Trefně tehdy případ okomentoval i architekt Martin Švec, který ve svém textu napsal: „Síť vztahů mezi uživateli areálu pod Kraví horou si pochopitelně nesmíme idealizovat. Vzniká tu však zárodečná forma občanské samosprávy, která se o místo stará mnohem lépe než veřejný sektor nebo jakákoliv soukromá firma.“
Spontánně se zde buduje schopnost společně v areálu fungovat, a navíc si i pomáhat při vytváření hodnot, které obohacují město, ať už výrobky či službami nebo hudbou a uměním pro lokální scénu i reprezentaci Brna ve světě anebo i možností sportovat. Tyto hodnoty jsou obohacením brněnského života a těží z nich všichni. Jeden příklad za všechny může být dnes již zavedený festival Brno Open Studios, který otevírá lidem svět vizuálního umění a ke kterému se město horlivě hlásí. Ten vznikl ze spolupráce umělců a umělkyň, které k sobě přivedly právě ateliéry v areálu VUT, a dodnes má na Kraví hoře sídlo.
Město, nebo domino
Navzdory tomu, že v areálu vznikl takto živoucí a produktivní ekosystém, správu nad jeho městem vlastněnou částí areálu získal Jiří Dušek, a to bez jasně komunikovaného důvodu. Po objasnění těchto důvodů dnes mimo jiné volají naštvaní nájemníci sdružení ve formaci Kreativní Kraví hora, jejichž živobytí Dušek ohrožuje nebo přímo ničí. Navzdory mlžící komunikaci magistrátu lze ale prozkoumat stopy, které za sebou okolo Kraví hory politici zanechali.
Získat pro hvězdárnu, a tedy pro sebe správcovskou moc se Duškovi podařilo po tom, co ze sebe udělal tvář kritiky zásahu do tehdy se rodícího územního plánu Brna. Ten měl z části Kraví hory, kde se rozkládá areál VUT a městské zahrádky, udělat místo pro nemocnici. Tato kauza se stala lokálním, ale mediálně výrazným skandálem, který pohnul s nejednou politickou kariérou. Dušek, který byl už tehdy zároveň ve svém prvním senátorském období, proti nemocnici sepsal petici, kterou spousta lidí podepsala, a díky tomu získal prostor v médiích. Duškova petice zdaleka nebyla jediným a zdaleka ne nejvýznamnějším hlasem, který se proti návrhu vymezil. Do finální podoby územního plánu se ale díky připomínkám nápad s nemocnicí neotiskl. Namísto toho jsou pozemky na tomto svahu Kraví hory v přijatém územním plánu vedeny jako zóna určená pro veřejnou zeleň, stejně jako tomu bylo v plánu předešlém.
I když funkci veřejné zeleně může plnit ledasco – ostatně, velkou část areálu VUT tvoří travnaté plochy a vzrostlé stromy, které nájemníci opečovávají a kultivují – Jiří Dušek tak nakonec veřejnost přesvědčuje, že by celá Kraví hora měla být městským parkem s hvězdárnou na vrcholu. Dodnes také prezentuje zastavení pokusu změnit územní plán ve prospěch nemocnice jako jeden ze svých vlastních největších politických úspěchů.
Právě ve víru této politické kauzy se Duškovi krom získání politických bodů podařilo dosáhnout na pozici správce městských likusáků. Pomohli mu k tomu tehdejší radní Jiří Oliva (ČSSD) a Tomáš Koláčný (Piráti). Zajímavé je, že Dušek tehdy uznával přítomnost nájemníků. V dokumentech, které tři politici připravili, aby k převedení správcovské moci na Duška přesvědčili zastupitelstvo a radu města, se s nájemníky počítalo jako s partnery pro další rozvoj lokality. Na stole byl tehdy dokonce i návrh jakéhosi „kreativního clusteru“, který navazoval na aktivitu umělců v likusácích a který nejspíš do diskuze přinášel hlavně Koláčný. Dušek a obzvláště Oliva nicméně ve svých promluvách vždy protežovali rozšíření parku, a tedy zničení areálu VUT.
Koláčný, který je tedy nejspíš politicky velmi tvárnou osobou, nakonec ale taky otočil. Proti kultuře a umělcům se postavil poté, co jej spolu s Olivou a primátorkou Vaňkovou ani ne rok po kauze s nemocnicí Dušek pozval na střechu hvězdárny. Tam jim představil papírový model parku s vyhlídkovou atrakcí, kterým chtěl likusáky nahradit. Rozhodl se tedy jakoukoliv šanci na nějaký „kreativní cluster“ pohřbít a budovy zničit. Toto rozhodnutí provázela i propagační kampaň projektu pro veřejnost, ve které byla existence nájemníků naprosto ignorována. Pokud tedy Dušek přesvědčil město, aby mu svěřilo municipální majetek do správy oproti slibu, že do jeho rozvoje zapojí alespoň umělce z areálu VUT, pak tento slib zradil.
Velmi brzy se objevily kritické reakce. Bylo to v době, kdy startoval volební kampaň pro svou další kandidaturu do Senátu, a stejně jako to dělá při bombastických akcích pořádaných hvězdárnou, tlačil sebe, své jméno a svůj obličej do popředí tažení proti likusákům. To nahrávalo kritickým hlasům, které jej podezírají z toho, že své působení ve funkci správce městského majetku využívá k získání politických bodů a ne ke koncepčnímu rozvoji města.
Nejsilnější kritika se tehdy ale snesla na samotný projekt rozšíření parku, a to ze strany architektů, kteří využívali likusáky jako ateliéry. Sepsali petici zpochybňující jeho proveditelnost i potřebnost. Autorkou byla již zmíněná Šimečková a architekt Radovan Přikryl. Součástí byla dokonce i nabídka vlastních kapacit k podpoře hledání smysluplnější cesty. Duškovi ale zkomplikovali předvolební krasojízdu lokálními médii. Vydal proto defenzivní vyjádření, ve kterém kromě obligátního politického mlžení deklaroval svůj dlouhodobý záměr pro celou Kraví horu.
„To, co má pro nás ale prioritu, je spuštění dominového efektu, na jehož konci se jednou Kraví hora promění v brněnský ,Central Park‘,“ píše Dušek za sebe a za hvězdárnu 19. května 2022. „My jsme zatím povalily [sic] první kostku pomyslného domina… Věříme, že úspěšně dopadne na ty, které čekají za ní,“ bylo mimo jiné ve vyjádření.
Pokud rozvoj měst chápeme stejně jako Dušek – jako něco, co shora řídí politici hrající si s městem jako s kostkami domina – je areál VUT anomálie. Když u metafory domina zůstaneme, dá se říct, že ho v něm mohou lidé hrát tak, jak byla hra původně zamýšlena. Namísto skládání náhodných kostek za sebe jenom proto, aby se pak mohli dívat, jak padají, přikládají místní pracně kostku ke kostce na základě jejich vlastností a budují mezi nimi vztahy. Z takové hry se pak vynořují funkční celky, jako je areál VUT, a komunity, které dělají život ve městech lepší. Aby se ale mohly vynořit, potřebují klid, který na Kraví hoře vznikl v podstatě náhodou.
Faktem je, že navzdory lukrativnosti pozemků, na kterých se rozkládá areál VUT a dvě velké a pro město taktéž důležité zahrádkářské kolonie, vytvořila komplikovanost místních vztahů prostor, který řízenému rozvoji vzdoruje. Ambiciózní megaprojekty se mu vyhýbají a odspodu tu vznikají alternativy.
Pomyslné kostky domina v něm dnes zkrátka nejsou poskládané v řadě ke zbourání, ale v komplexně propojeném vzorci. Demolice Objektu 16 je prudkou eskalací boje vnějších sil proti tomuto ekosystému vztahů. To, co je pro Duška „pomyslné domino“, které chce rozbořit, je pro stovky lidí obživa, pro celé kulturní scény naprosto zásadní zdroj, pro spoustu obyčejných lidí příležitost podnikat, pro zahrádkáře druhý domov a pro město obecně obrovský ekosystémový, kulturní i sociální přínos. Je proto nesmírně důležité, že toto místo někdo před arogancí moci brání.
Občanské umění bránit se
Duškovo tažení proti likusákům se začíná stávat tak rozvleklou řadou podrazů a eskalací, že novináři, kteří dnes reportují o jeho současném vývoji, nemají šanci rychle pochopit, kdy vlastně začala. Senátor si nejspíš před lety představoval, že bude oslavován za to, jak vyhnal stovky lidí z jejich ateliérů, dílen a zahrádek a dal městu další sporadicky využívaný park. Tato řada se ale stále tříští o umění bránit se, ve kterém se místní pořád zdokonalují. Sílu jim dává to, co dělá areál VUT funkčním: rozmanitost, propojenost a spolupráce.
Když se přihlásili o slovo zmíněnou peticí, přišel z útrob magistrátu pokus poštvat proti nim zmanipulovanou, několikrát upravovanou „anketu“ veřejného mínění. Radovan Přikryl, jeden z autorů petice, dokonce několikrát tuto „anketu“ označil za „protipetici“. Při spuštění ankety si měli totiž účastníci vybrat v podstatě mezi fotkou popraskaných starých likusáků bez známky života na červeném poli a obrázkem náhodného parku z internetu na zeleném poli. Navzdory tomu nájemníci dokázali získat velkou podporu veřejnosti. To ukázala nejenom jejich petice s více než tisícovkou podpisů, ale nakonec i velmi těsný výsledek magistrátem zřízené „ankety“. Podporovatele našli i mezi brněnskými politiky a političkami. První kolo bojů, které proběhlo ve veřejné aréně, nájemníci nečekaně vyhráli.
Jejich vítězství bylo zdánlivě zpečetěno, když se jim podařilo promluvit přímo k primátorce na schůzce, ke které byli pozvaní po protestním shromáždění svolaném Malenovským. Magistrát po tomto setkání veřejně slíbil, že budovy zůstanou stát a Kreativní Kraví hora bude jako nově vzniknuvší sdružení nájemníků přizváno do dalších diskuzí o koncepčním řešení lokality. Pro tyto účely také zřídil pracovní skupinu, která spojovala místní aktéry, jako je právě Hvězdárna, zástupce iniciativy Kreativní Kraví hora nebo VUT, většinového vlastníka areálu.
I když po tomto vítězství byli nájemníci alespoň mimo přímé ohrožení, radost z úspěchu netrvala dlouho. Pracovní skupina zdaleka neplnila ničí očekávání a nevyprodukovala žádný nosný výstup. Na začátku roku 2024 se pak z jednání znovu stal konflikt, když se na bitevním poli objevila nová zbraň: stavební úřad.
Ten se o areál začal zajímat za záhadných okolností a vytvořil dokument, na jehož základě se pak město a správce znovu snažili umělce vyhodit, údajně kvůli jejich vlastní bezpečnosti. Budovy, které bez nehody stojí na Kraví hoře od druhé světové války, jako by se měly najednou zřítit, a proto bylo potřeba je raději okamžitě strhnout. Pofidérní dokument nicméně přitáhl pozornost sdružení Kreativní Kraví hora i médií. Architekti a architektky tehdy znovu využili své odbornosti a poukázali na klíčové nedostatky údajné kontroly, na které zpráva stála.
Podle některých pozorovatelů byla kontrola natolik problematická, až vyvolávala podezření, že dokument byl úřadem vystavený jako výsledek zákulisní politické zakázky. Obzvláště proto, že stavební úřad by měl být politicky nezávislý, nabývalo podezření na vážnosti. Nakonec není se čemu divit, brněnská garnitura pod vedením primátorky Vaňkové má na svědomí velmi podobný případ nejstarší brněnské sauny a korupčními kauzami se město jen hemží. I proto se vzedmula vlna přesvědčivé argumentace, že podezřelá zpráva je spíše kouřící zbraní než výsledkem nějaké standardní kontroly.
S takovým podezřením ve vzduchu se hrací plocha zase rozhoupala. Zatímco architekti ze sdružení Kreativní Kraví hora analyzovali a napadali pochybnou zprávu stavebního úřadu, mluvčí formace Malenovský se s kolegy a kolegyněmi pustil do organizace protestní výpravy na jednání brněnského zastupitelstva. Oči médií i veřejnosti kauzu bedlivě sledovaly: Duškovo domino ne a ne padat tak, jak by si přál. Ať už se po nárůstu podezření stalo na následujících setkáních představitelů Kreativní Kraví hora a magistrátem města Brna cokoliv, během pár dní měli nájemníci důvod slavit.
Sdružení dokonce na poslední chvíli odvolalo protestní výpravu na zastupitelstvo. Město totiž zase otočilo. Právě tehdy přišel příslib, že zbourá pouze dvě budovy a tři budou zabezpečeny pro potřeby místních kreativců. Mezi těmi byla právě i budova 16. Malenovský to tehdy označil za „třípětinové vítězství“.
Sága pokračuje
Současné zbořeniště „šestnáctky“ je ale důkazem, že to bylo vítězství nejen třípětinové, ale zároveň velmi nejisté. Aktivisté a aktivistky Kreativní Kraví hory a nájemníci likusáků i přes alespoň částečně úspěšné odražení dalšího útoku zdaleka neměli klid. Následovaly další tahanice, protože zásah stavebního úřadu – jakkoli byl pofidérní a napadnutelný – zavázal magistrát k nápravě pojmenovaných nedostatků a formálních problémů.
Alice Šimečková na shromáždění ze začátku července zpětně popisuje, jak v této činnosti systém selhal a znovu se ji spolu s dalšími nájemníky snažil vyštvat. „Pověřený správce Hvězdárna a planetárium během roku 2024 nezařídil vyjádření požadované stavebním úřadem, aby bylo možné budovy legálně obývat,“ říká architektka. „V prosinci (2024) nás pozvali na schůzku a bylo nám sděleno, že stavební úřad již poněkolikáté zamítl další prodloužení dodání podkladů, a tudíž se musíme během vánočních svátků vystěhovat. To bylo celkem náhlé. My jsme s tím vůbec nepočítali. Ovšem na téže schůzce nám pan ředitel Dušek sdělil, že u Objektu 16 si ještě není jistý, jestli ho opraví pro hudebníky, pro výtvarníky anebo ho nechá zbourat,“ popisuje Šimečková, co předcházelo počátkům rekonstrukce, jejímž výsledkem je zboření Objektu 16. Její svědectví naznačuje, že správce Dušek znovu spekuloval nad tím, co už magistrát, kterému se on sám zodpovídá, nájemníkům slíbil, a udržoval všechny v nejistotě. „Říkala jsem si, že to byly silácký řeči, ale vidíme, co vidíme,“ uzavírá svůj příspěvek s gestem směrem ke zbořeništi.
Byla to právě budova 16, kde bylo spolu s architektkou Šimečkovou aktivistů nejvíce. Po trpkých zkušenostech se správcem Duškem dokonce založili vlastní formální entitu, spolek Objekt 16. Jejich cílem bylo pronajímat si od města budovu společně jako celek, nejen její části jako jednotliví nájemci. S větší kontrolou by tak mohli dál rozvíjet potenciál areálu. Je přinejmenším zvláštní náhoda, že demolice Objektu 16 přišla záhy po tom, co se takto formálně sdružili lidé, kteří ho využívali a zároveň byli nejsilnějšími oponenty Jiřího Duška a jeho snah areál zničit.
Malenovský se dlouhodobě nebojí pojmenovávat, co se na Kraví hoře děje. „Takové věci dokážou silně narušovat víru veřejnosti ve fungování právního státu, ve spravedlnost a v nepodjatost,“ říká ve svém projevu k desítkám lidí shromážděným u zbořeniště Objektu 16 a pokračuje znepokojeným hlasem: „Ztráta této víry se pak bohužel promítá do celospolečenské nálady. Když politici neplní sliby, není důvod jim věřit, není důvod je volit, není důvod je poslouchat a chystá se tak velmi snadno půda pro nástup totalitních režimů a vůdců.“
Některým by se mohlo zdát, že takový komentář zachází příliš daleko od kontextu Kraví hory v Brně. Nelze ale říct, že by Malenovský nepromlouval přímo k duchu doby, ve které, zdá se, vládnou ti, kdo dokážou systém a pravidla ohnout nebo probourat největší silou. To, že Kreativní Kraví hora adresuje lokální problém, neznamená, že neadresuje širší trendy. „A že těch zájemců o totalitu u nás v zemi je…“ doplňuje Malenovský svou řeč a má pravdu.
Při pohledu na celý tento případ a příběh Kreativní Kraví hory zvenčí se ale zračí něco dalšího. Těch, kdo chtějí spravedlnost a férovost zatím vždycky bylo víc. Jenom (zatím) ne v pozicích institucionální moci. V jejich pospolitosti a spolupráci je ale síla, která dokáže těm, kdo se k moci naopak nachomýtli, zamávat s jejich pomyslným dominem. A kdyby tady taková síla – nejen na Kraví hoře v Brně, ale i na všech dalších místech nebyla, bylo by jen otázkou času, než nějaká hrací kostka rozviklaná něčí arogancí dopadne na nás všechny.
Autor je student antropologie zabývající se městy a nerůstem.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás