Je ostravská kolonie Bedřiška příliš dobrá pro tento svět?

Přijet, vyfotit se, symbolicky podpořit „dobrou věc“ a zase vypadnout. Toto běžné chování politiků prezident Petr Pavel v případě ostravské Bedřišky, zdá se, nezvolil. Svou loňskou návštěvu této v mnoha ohledech zcela jedinečné lokality doplnil nyní apelem na primátora Ostravy, kterého během jejich pondělního setkání vyzval k akci ve prospěch kolonie a k jednání o její budoucnosti. Slova podpory napsal prezident i na svůj účet na X. „Rozhodnutí městské části plně respektuji. Považoval bych však za nesprávné tímto způsobem zastavit dlouholetou snahu místních obyvatel. A mrzelo by mě, kdyby silný ekonomický zájem nahradil funkční a životaschopnou komunitu, která jde dalším vyloučeným lokalitám i nám všem v mnohých ohledech příkladem,“ stojí v jeho postu.

Lidem, kteří tu žijí klidně přes 10 let, je v dopisech naznačováno, že pokud odejdou teď, budou moci jít do jednoho z obecních bytů, které by později už nemusely být k dispozici. 

Příběh Bedřišky, malé kolonie finských domků z padesátých let 20. století, je skoro neuvěřitelný. Bedřiška už dvakrát přežila vlastní smrt a lokalita s pár desítkami domků právem přitáhla pozornost médií. Sám jsem Bedřišku poprvé navštívil před sedmi lety, když kolonii zrovna měla na mušce rasistická senátorka a starostka městké část Ostrava – Hulváky Liana Janáčková, která chtěla kolonii zbourat. Proti živoucí a aktivní komunitě Romů a gadžů vedených nevyčerpatelnou Evou Lehotskou ale rasistická politička neuspěla. Jen pár let předtím, tedy kolem roku 2010, přitom byla kolonie na odpis jako místo s vysokou kriminalitou, mizernou pověstí a nepořádkem v ulicích. Po sousedském incidentu, který skončil obviněním z pokusu o vraždu, se ale podařilo bedřišákům vyhecovat se, uvědomit si, že takto to dál nejde, zavést pravidla a postupně vybudovat funkční a přátelské sousedství.

Málokdy se v současné České republice ukáže, že lidé propojení společným cílem mají moc dělat zázraky. Právě jako o „zázraku“ totiž někteří lidé, třeba architekt Osamu Okamura, o proměně kolonie Bedřiška mluví. Bedřiška jako vyloučená lokalita a její obyvatelé čelili celé škále znevýhodnění, která Česko pro své nejchudší nabízí. Exekuce, nezaměstnanost, nejisté bydlení v podobě smluv na pouhých pár měsíců, neadekvátní vzdělání pro děti a další pasti. V rámci možností ale v Bedřišce dokázali toto prokletí zlomit, původní impuls přitom přišel zevnitř. Když prezident Pavel mluví o tom, že by bylo „nesprávné tímto způsobem zastavit dlouholetou snahu místních obyvatel, která jde dalším vyloučeným lokalitám i nám všem v mnohých ohledech příkladem,“ opravdu popisuje jedinečné místo současného Česka. Bedřiška je umístěna v klidné lokalitě poblíž centra města, na pozemcích, které patří městu, a někteří politici a investoři pohled na něco takového nemůžou vydržet. 

Další vlna

Současná vlna snahy vyklidit Bedřišku navazuje na starší snahy z let 2018-2019, ale nečekaně souvisí i s prezidentskou volbou v roce 2023, se změnami v hnutí ANO a vedení ostravského magistrátu. Nyní Bedřišce (opět) hrozí definitivní zánik. Kvůli další vlně snahy zničit kolonii shora v ní rychle ubývá lidí, v roce 2019 jich tu žilo přes 100, ještě na podzim tu bylo 85 lidí, nyní je to 52. Do letošního podzimu hrozí, že jich zbyde jen 45. Pár domků už je zbořených a další se mají demolovat. Obyvatelé finských domků od loňského léta dostávají od městské části dopisy s „nabídkou“ bydlení jinde. Lidem, kteří tu žijí klidně přes 10 let, je v dopisech naznačováno, že pokud odejdou teď, budou moci jít do jednoho z obecních bytů, které by později už nemusely být k dispozici. 

Co se změnilo? V roce 2019 se na stranu Bedřišky postavil tehdejší primátor z hnutí ANO Tomáš Macura. Přestože starostka obvodu Mariánské Hory a Hulváky Liana Janáčková se pokoušela Bedřišky v této podobě zbavit, proti velkému magistrátu nemohla naplno jít. Následovalo několik let, kdy se předchozí práce komunity mohla úročit i s oficiální podporou. Bylo vybudováno dětské hřiště, opraveno několik domů, pokračovaly společné akce s policií, festival Barvy Bedřišky a další komunitní akce. Bedřiška byla zahrnutá mezi investiční cíle města Ostrava. Připravila se studie i investiční záměr na komunitní centrum, které mělo být financováno z projektu pro brownfieldy. 

Prezidenti a Bedřiška

Toto klidné období narušila prezidenstká volba v roce 2023. V ní proti sobě ve druhém kole stáli předseda ANO Andrej Babiš a bývalý profesionální voják Petr Pavel. Vyhrál Petr Pavel, kterého volil také ostravský primátor Tomáš Macura, člen stejného hnutí jako Pavlův protikandidát Babiš. Toto pochopitelně nešlo tolerovat, a i když se chvíli spekulovalo, že by Macura mohl být primátorem i po vyhození z hnutí, nic takového se nestalo. Politicky to bylo neprůchodné. Na pozici primátora nastoupil Jan Dohnal a Bedřiška přišla o zastání na magistrátu. To bylo na jaře 2023.

Nové vedení města se nějakou dobu rozkoukávalo a řešilo jiné věci. Na radnici Mariánské Hory a Hulváky se stal starostou Patrik Hujdus, který dlouho mluvil o tom, že bude pokračovat v plánech revitalizace a podobně, nakonec ale otočil. Stejně otočilo i vedení magistrátu, byť na Bedřišku přišla řada až v roce 2024. „Konec Bedřišky? Radnice rozesílá dopisy s termíny vystěhování. Radnice Mariánské Hory a Hulváky rozhodla o vystěhování kolonie Bedřiška kvůli špatnému stavu domů a kanalizace, který neumožňuje plánovanou revitalizaci. Starosta Hujdus informuje nájemníky dopisy. Místní obyvatelé se bouří a tvrdí, že jde o přípravy na novou výstavbu místo jejich obydlí,“ popsala události v reportáži pro server Okraj.cz novinářka Klára Filipová. 

Od té doby začalo všechno nanovo. Lidé se ocitli pod tlakem a radnice, byť jemněji a méně přímočaře, opět usiluje o vystěhování obyvatel z Bedřišky. Jedním ze zlepšení od roku 2019 bylo ukončení zvyku pronajímat místním domky jen na tříměsíční smlouvy. Nájemníci začali k podpisu dostávat mnohem dlouhodobější smlouvy. Jistotu jim to ale nedává. Podle komunitní lídryně Evy Lehotské má současná radnice čas. „Jde o to dostat lidi odsud. Oni nemají důvod spěchat, potřebují to tu vyčistit,“ říká Lehotská a doplňuje: „V Ostravě ubylo v posledních letech 30 tisíc lidí, ale nestaví se tady nic jiného než rezidenční bydlení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rezidence Stodolní, rezidence Hrabůvka, rezidence Slezská, rezidence Kamenec, rezidence Žofinka, Jubilejní kolonie, nevím, kde budou bydlet normální lidi.“

Naděje?

Petr Pavel ve svém úterním příspěvku na X píše o „silném ekonomickém zájmu“, který by měl nahradit „funkční a životaschopnou komunitu“. To je naprosto zásadní motiv. Neexistuje žádný speciální důvod, proč by Bedřiška nemohla zůstat Bedřiškou, naopak existuje celá řada důvodů, proč by nadále měla zůstat taková, jaká je. Jedním z těch největších je soužití romské a gadžovské komunity. Hodnotou navíc je i to, že soužití, komunitní pocit a bedřišský genius loci vychází zespoda. Po medializovaném incidentu mezi místními se komunita shodla, že už to takto dál nejde. Vytvořila si pravidla, kterými se nadále hodlala řídit a začala se sama měnit. Od začátku u toho byla Eva Lehotská, která si získala autoritu místních, když pomohla jedné matce bojovat za její dítě. Tehdy podle Evy místním došlo, že za místními stojí celým svým srdcem a hlavně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nedělá rozdíl mezi tmavými a bílými. Bedřišák je bedřišák bez ohledu na barvu. Komunita se poté začala sama měnit, například výrazně klesla nezaměstnanost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ z 90 procent na 25 procent a z místa s dvoupokojovými domky se stalo skvělé místo k životu. Bedřiška se také dostala na mapu českých míst s výraznou pozitivní deviací. Zamířila sem například klimatická cyklojízda, Eva Lehotská přednášela na klimakempu, nejvýznamnější návštěvou byl prezident Petr Pavel.

První návštěva prezidenta Petra Pavla podle Evy Lehotské k ničemu přímo nepomohla, naopak vyvolala žárlivost místních politiků. Tentokrát by to mohlo být jiné. Prezident tím, že téma neopouští, dává najevo, že mu na Bedřišce záleží. Svým způsobem hrozí kolonii zboření minimálně od roku 2010 s občasnými, několikaletými, chvílemi klidu. I když vzhledem k úbytku obyvatel vypadá situace opravdu vážně, ohrožení je součástí historie komunity. Už na červnovém zastupitelstvu města Ostravy se tak uvidí, jaký měla intervence prezidenta smysl. Slova Evy Lehotské o tom, že se rozhodně nevzdá a věří, že Bedřiška přežije, jsou po Pavlově dobrozdání snad o něco blíže k naplnění. Eva Lehotská je sice charakterem nezdolná a věčně optimistická, ale k „efektu prezident“ je skeptická: „Po předchozích nedobrých zkušenostech si pokládám otázku, co přinese obyvatelům Bedřišky podpora prezidenta tentokrát. Tím spíše, že můj požadavek na účast dalších 2-3 přímých obyvatel Bedřišky na tomto jednání byl dnes ze strany magistrátu odmítnut. Nechci být špatným prorokem, ale nabývám přesvědčení, že nic dobrého to nebude. Kéž bych se mýlila!“ napsala si pár dní po návštěvě na svůj Facebook.